Překročením Mrtvého muže na Volyň, Smrčník a Kamenec

Kam a jak jedeme?

Tento článek přináší tip na zajímavý výlet v okolí Šumperka, vhodný spíše pro pěší turisty, ale bez větších problémů uskutečnitelný i pro nadšence na bicyklech. Klasičtí lovci tisícovek ovšem dál číst nemusí, protože několik málo výškových metrů tentokrát k dosažení této mety pochybí. Naopak pro všechny milovníky jesenických skalních útvarů je tato trasa nepsanou povinností. A přesto, že při zkrácení délky výletu použitím automobilu nebo autobusu, půjde o „pochod“ jen přibližně dvanáctikilometrový, bude lepší nachystat se na občas těžší terén, překonání rozdílu více než 400 výškových metrů a závěrečný – a ne zcela jednoduchý – výstup na vrcholovou rozhlednu. .

My jsme se rozhodli si cestu zjednodušit, a proto jsme ze Šumperka vyjeli autem. Projeli jsme obcí Nový Malín a vydali se vzhůru nad Malínskou rokli. Naším cílem byl bývalý výletní hostinec – a dnešní miniosada s autobusovou zastávkou a půvabným názvem – U Dobré nálady. Tím jsme si ušetřili čas, kilometry i výškové metry. Těch nám zde napočítali již 550.

Již zde můžeme najít nějaké ty skalky, ale my se rovnou vydali po modré TZ na Mrtvého muže. Jedná se o skalní útvar s vyhlídkou, jehož název připomíná tragickou událost z roku 1921. V té chvíli se již nacházíme v nadmořské výšce 676 m a kolem nás jsou roztroušeny kamínky o něco větší. Jedná se o skalní hřeben U Mrtvého muže a Ptačí skály, tedy útvary z fylitu a křemence, zdobící svahy Volyně. Samotný Mrtvý muž však tentokrát není naším cílem a my míříme dále a výše.

Za čím jedeme?

Předchozí den silně pršelo a i dnes to chvíli trvá, než se zvedne oblačnost a my můžeme pozdravit slunce a modrou oblohu. Kámen však zůstává stále ve stavu hodně mokrém, takže to dost klouže a výstup je o něco namáhavější a dobrodružnější než jindy. Naším nejbližším cílem je totiž až kopec Volyň (875 m) na jehož vrcholu – a v jeho okolí - se nacházejí tzv. Volyňské skály, tvarově zřejmě nejzajímavější skalní útvary, se kterými se během celého dne setkáme.

Poté již poprvé překonáme „devítistovku“ a brzy dosáhneme vrcholu Smrčník, který se nachází ve výšce 919 nadmořských metrů (i v Hraběšické nebo tzv. Kamenecké hornatině) a nabízí také výhledy směrem šumperským. Následuje krátké klesání a kolem jakéhosi lesního hrobu domácího mazlíčka pokračujeme k rozcestníku Pod Smrčníkem, kde se k naší modré přidají také zelená a červená TZ. Po souběhu červené a modré pak dorazíme na Kamenec rozcestí a po červené pak i na Kamenec vrchol. Nejprve se ještě musíme vydrápat na útvar, který bývá označován jako Kamenný vrch nebo provrásněná fylitová skála s čočkami sekrečního křemene. V té chvíli jsme dosáhli i my vrcholu dne, tedy 952 m.

Ve skutečnosti je to dnes ještě o něco více, a to díky nevelké rozhledně, která se na vrcholu Kamence tyčí. Té vyšší mety jsem ovšem dosáhl sám, protože ostatním se tato stavba zdála značně nestabilní a ne zcela bezpečná. Ani já jsem nevylétl nahoru s elegancí orla skalního a cedulka „Vstup na vlastní nebezpečí“ je tu hodně potřebná i oprávněná. Pamatuji si ještě doby, kdy z Kamence býval krásný panoramatický výhled i bez tohoto přerostlého posedu. A díky rychlému růstu smrků je jasné, že zanedlouho nebude vidět nic ani z této rozhledny. Přes slušné počasí jsem měl výhled oparem silně omezen, ale při krásném počasí mohou – zejména majitelé dalekohledů – zahlédnout i tak (relativně) vzdálená místa, jako jsou Praděd (a Jeseníky), Suchý vrch (a Orlické hory), Kralický Sněžník, roviny Hané s jejich velehorou Kosířem, Sobotínsko nebo města Litovel, Šternberk, Uničov a Olomouc. Výhled na Šumperk, pochopitelně, nechybí. Tedy zatím …

A pak jsme se vydali tou samou cestou zpátky. To je daň za ty ranní ušetřené výškové metry, takže volky nevolky směr Dobrá nálada (všechny 4 fotografie z těchto prostor mi z fotokarty záhadně zmizely) a náš automobil. Na druhou stranu je pravda, že při cestě zpět vypadají některé úseky i skály tak nějak jinak a také směr nasvícení se změnil. Ti, kteří jsou zde pěšky nebo na kole mohou volit z dalších (Šumperané zřejmě jen dvou) variant. Tou první je červená TZ, která vede na Krásné (postupně horní osada, lom a - Sokolovým filmem proslavená - přehrada, přičemž poslední dvě destinace nabízejí i autobusové spojení). Druhá varianta nabízí zelenou TZ, vedoucí do Nového Malína (autobus i vlak). Pro ty mimošumperské jsou připraveny ještě směry na Hrabišín, Rudoltice nebo sedlo Skřítek.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výstup i sestup jsme zvládli poměrně rychle a beze stravy (pokud nepočítám různé lesní plody, zejména borůvky), jen s tekutinami. Pro ostatní se jako nejlepší možnost k pozření něčeho teplého do žaludku jeví nedaleká města a obce jako např. Šumperk, Nový Malín, Rudoltice nebo přehrada Krásné.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Aniž by se člověk nějak více vzdálil rodnému městu, dosáhne výškově téměř tisícovky. Cestou jsme sice potkávali desítky zaparkovaných aut i několik jednotlivců, kteří vyrazili s košíčkem po svých, ale nahoře byl úplný klid. Cestou na Kamenec jsme se díky tomu poctivě nakrmili borůvkami, které jsou už jinde – a níže - dávno pryč. Cestou zpět jsme naopak získali základní „masu“, z které jsem večer – po dlouhé době – udělal houbový guláš. Za celou cestu jsme nepotkali ani živáčka, jen na vrchol Kamence dorazil chvíli po nás nějaký turista se svým synem a synovcem. Ti se také – na rozdíl od nás ostýchavých – zvěčnili ve vrcholové knize.

Ostatní informace

Kromě investice do PHM v nádrži a nesených tekutin byl tento výlet zcela beznákladový (pravda, ekonom – hnidopich by ještě mohl započíst amortizaci auta, bot i šatstva nebo ztracený kapesník). A radost ze svobodného pohybu v nejkrásnějších horách té naší banánové republiky je stejně k nezaplacení.