Poběžovice – historie, památky i židovský hřbitov

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Celodenní výlet

Za rohem - tudy se jde k infocentru

Vchod k infocentru

Vchod do zámku od infocentra

Mladší budova zámku s okrouhlou baštou

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Židovský hřbitov

Pohled ze hřbitova na město

Pohled od hřbitova do okolí

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jsme na dovolené na Chodsku. Když jsme se vraceli od pramene Radbuzy, zastavujeme se na chvíli v Poběžovicích.

Za čím jedeme?

Poběžovice se rozkládají na potoce Pivoňka v podhůří Českého lesa, nedaleko hranic s Bavorskem. První písemná zmínka je z r. 1359 – to zde již existovala tvrz. R. 1424 získává osada statut poddanského městečka. Koncem 15. století zde Dobrohost z Ronšperka postavil gotický hrad a městský kostel. Město nechal obehnat hradbami s vodním příkopem a s baštami a se třemi branami. R. 1502 byly Poběžovice povýšeny na město, získaly soudní právo, městský znak a pečeť. Z hradu syn Dobrohosta podnikal loupeživé výpravy. Aby se zabránilo těmto výpravám, poslal tam král r. 1510 Vladislava Jagellonského, který hrad dobyl a Dobrohosta vyhnal. Jak už tehdy bylo běžné, majitelé panství se měnili. Za vlády Švamberků proběhla renesanční přestavba, v letech 1682–1695 byl hrad přestavěn do podoby raně barokního zámku.

V 19. století zámek vlastnila rodina Thunů, kteří r. 1844 rozšířili zámecký park a přebudovali ho v anglickou zahradu. R. 1846 zde jako učitel hudby pobýval mladý Bedřich Smetana. Posledním majitelem byl rod Coudenhovů. Hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi působil jako vyslanec v Japonsku, odkud si r. 1896 přivezl manželku - krásnou Mitsuko. Spolu měli 7 dětí. Právě Mitsuko udělala v parku japonské úpravy. Jejich nejstarší syn Hans nechal zámek výrazně přestavět. R. 1937 zvýšil zámeckou věž, která je nyní dominantou města. Za manželku měl Židovku. Aby ji zachránil, spolupracoval s místními henleinovci.

Po r. 1945 jim zámek byl zabaven, až do 60. let v něm byla Pohraniční stráž. Zámek zůstal opuštěný a chátral. Začátkem 80. let se uvažovalo o jeho demolici, ke které naštěstí nedošlo. R. 1989 začala náročná rekonstrukce, která stále ještě není hotová. O prázdninách se tam již dělají prohlídky interiérů. Zámek je chráněn jako kulturní památka ČR.

Nedaleko zámku je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ve 2. polovině 17. století byl barokně přestavěn. V kostele je kazetový strop a zařízení ze 17.–19. století. Tam najdete i náhrobek jeho zakladatele Dobrohosta z Ronšperka. Kostel měl původně dvě věže, jedna musela být na začátku 20. století stržena, hrozilo její zřícení. Sám kostel není v dobrém stavu, praská a je sledováno, zda se praskliny nezvětšují. Celý kostel by také potřeboval rekonstrukci, ale asi na to zatím nejsou peníze.

V Poběžovicích již v 15. století za vlády Dobrohosta z Ronšperka žila židovská obec, dokonce tady bylo i sídlo krajského rabína. Nejvíce Židů zde žilo r. 1611, to jich bylo přibližně 300. Před válkou žili pohromadě Židé, Němci i Češi. Židé nacistickou okupaci nepřežili. Po roce 1945 bylo odsunuto německé obyvatelstvo a město bylo dosídleno Čechy.

V letech 1814 – 1816 si Židé postavili synagogu, za 2. světové války byla zničena, její zbytky byly odstraněny. V sousedství synagogy byla modlitebna s rituální lázní. Byla napájena z přírodního zdroje. Voda prý měla ozdravné účinky, které potvrdil r. 1744 zakladatel ortodoxního židovského směru. Do druhé světové války byla lázeň poutním místem jejich členů. Pramen se zbytky mikve se dochoval, ale je na soukromém pozemku.

Severozápadně od města si založili židovský hřbitov. Přesné datum jeho vzniku není známé. Ve střední části je většina nejstarších náhrobků – jsou až 440 let staré. Nejstarší náhrobek je z r. 1634, je v zadní části hřbitova a je to současně nejstarší náhrobek Domažlicka. Zajímavý je velký reliéfní náhrobek rabína Joela Ranschburga z r. 1820. Po r. 1876 jsou na náhrobních kamenech současně hebrejské nápisy i německé. R. 1930 bylo na hřbitově 600 hrobů, na 495 byly náhrobní kameny. Během války byl hřbitov silně poničen. Dnes je majetkem Federace židovských obcí Praha. R. 2007 byl zrekonstruován, byla k němu vybudována zpevněná cesta a je otevřen pro veřejnost. Na vstupní brance je kamenný portál s hebrejským nápisem. Zachovalo se zhruba 50 náhrobních kamenů.

Díky zpřístupněnému zámku, židovskému hřbitovu, ale také okolní krásné přírodě se v současné době Poběžovice stávají turisticky atraktivní. Infocentrum je otevřené v těsném sousedství zámku. V roce 1995 byly Poběžovice vyhlášeny městskou památkovou zónou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nocleh jsme měli zajištěný v hotelu Game v Klenčí pod Čerchovem, kde jsme se i stravovali. Tady restaurace jsou, určitě by neměl být problém se zde najíst.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Mne Poběžovice trochu zklamali. Byli jsme tam mimo sezónu, to je pravda. Po tolika letech rekonstrukce jsme čekali zámek v lepším stavu. Má však novou nebo aspoň opravenou střechu, takže tam nezatéká a možná se opravují stále ještě vnitřky. Ruch v jeho okolí byl, takže se někde určitě něco dělá. Zajímavé bylo, že u hlavní brány je cedule, že je to soukromý majetek, že je tam vstup zakázán. Stačí dojít za roh, kde je infocentrum, a do vnitřního zámku se dostanete bez problémů. Stejně tak dobře se dostanete k zámku i z dřívějšího předhradí. Jen průchod spojovací bránou mezi předhradím a vnitřním zámkem je ze strany zámku uzavřen červenobílou páskou. Celý areál jsme si pohodlně prošli, nikdo nás nevyhodil. V celém tom staveništi je překvapivě upraven kousek jako japonská zahrada. Zcela volně je přístupná zámecká zahrada na severní straně zámku.

Na druhé straně musím pochválit informační tabule, které se nachází nedaleko informačního centra, kde jsou hezky zpracované informace o městě a jeho historii. Takže až bude vše hezky upravené, určitě to bude hezké městečko. Ale bude to určitě ještě nějaký čas trvat.