Nový Hrad v Jimlíně.

Kam a jak jedeme?

K prvnímu seznámení s tímto zajímavým barokním zámkem došlo v informačním centru v Žatci. Mezi propagačními materiály se přímo nabízel letáček, na jehož přední straně byla fotografie rozsáhlé zámecké stavby, nad kterou se tyčila věž ukončená šedou cibulovitou kopulí. Z textu jsme se dozvěděli, že původní hrad byl založen Albrechtem Bezdružickým z Kolovrat. Povolení ke stavbě vydal dne 2. 5. 1465 sám král Jiří z Poděbrad. Hrad byl postaven za pouhých devět let a stal se sídlem Novohradských z Kolowrat. Ti měli panství v držení více jak 100 let. Po nich se v rychlém sledu vystřídalo několik různých majitelů, kteří o hrad příliš nedbali. Když se připočtou válečné škody, výsledkem je pozvolna chátrající objekt.

Mezi léty 1670 až 1689 je novým pánem hradu hrabě Gustav Adolf z Varrensbachu. Chátrající sídlo znovu ožívá, dostává barokní podobu a stává se reprezentativním šlechtickým sídlem. Bohužel v 18. století jsou majiteli panství Löwenegové z Tondeur, kteří se topili v dluzích. V tomto období zámek hodně ztratil na půvabu a až po roce 1767, kdy jsou novými vlastníky Schwarzenbergové nastává obrat k lepšímu. Po rozsáhlé rekonstrukci je na zámku sídlo správy panství. O něco později je zde správa velkostatku a to až do roku 1947, kdy zámek zabírá stát. Celý areál využívá zemědělské družstvo a podle toho to také vypadá. Až 80. léta 20. století jsou obdobím, kdy se začíná s opravami probíhajícími i v současnosti.

Za čím jedeme?

Ze Žatce tentokrát míříme k východu. Projíždíme mírně zvlněnou krajinou s chmelnicemi, poli a loukami. Sem tam jsou i nějaké remízky, které ve druhé polovině cesty zcela zmizí. V obci Lipenec odbočujeme Doprava na Opočno a po několika minutách vjíždíme na parkoviště u Nového Hradu. Brána je ukryta mezi stromy a za ní se otevírá první nádvoří. Máme do začátku prohlídky čas a tak procházíme na druhé a třetí nádvoří. Ze dvou možných okruhů se tím lákavějším stává druhý, který zahrnuje přízemí a sklepy původního hradu a mimo budovy i zahradu. Zážitkem je výstup na zámeckou věž, ze které je mimořádný výhled do všech světových stran. Krušné hory jsou sice hůře viditelné, ale České Středohoří je nádherné. Na severu je Raná, Milá, Oblík a jejich okolí. Na východě je Hrad Hazmburk. Na jihu je pohoří Džbán a přímo pod námi obec a údolí potoka Hasnice.

Další zajímavostí jsou podzemní konírny, které byly postaveny ve zrušeném hradním příkopu. Ještě jednou procházím všechna tři nádvoří a jak bývá mým zvykem, jdu se na zámek podívat z venku. Před bránou je hezká barokní socha světce asi sv. Josefa. Výraznou stavbou je barokní sýpka pod zámkem. V této části je park a zámecká zeď tu dosahuje několikametrové výšky. Obcházím zámek při východní straně, tady je jen pěšina a kolem husté křoví. Na jižní straně procházím pod kaplí a po chvilce je konečná. Celé to obejít nejde a tak se vracím. Z nedalekého psího útulku se ozývá nepřetržitý štěkot, pejsci mě zřejmě dobře cítí. Vracím se na nádvoří a je čas se se zámkem rozloučit.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ještě posezení u kávy v hospůdce na prvním nádvoří a odjíždíme. Bydleli jsme v hotelu Černý orel u Kruhového náměstí v Žatci, kde jsme se i stravovali. Můžeme jen doporučit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tuhle otázku mám rád, když na ni mohu odpovědět kladně. Nám se Nový Hrad moc líbil. Na rozhled ze zámecké věže se nedá jen tak zapomenout a vlastně celý areál nemá chybu.

Ostatní informace

Ze Žatce do Jimlína je to kolem 15 kilometrů. Ještě blíže jsou Louny, vzdálené 6 kilometrů. Otevírací dobu a ceny vstupného lze zjistit na webových stránkách zámku. Moc se toho sice nenachodí, ale o to více se toho vidí. Jimlím je na mapě KČT č. 8 Lounsko a Džbán.