Největší vodopády Bavorského lesa – Risslochfälle

Kam a jak jedeme?

Největší a nejkrásnější vodopád Šumavy a Bavorského lesa leží jen několik kilometrů od česko- německé hranice. Navíc se pokusíme dostat k Velkému Javorskému jezeru sestupem jezerní stěnou a dojít na nádraží v Železné Rudě - Alžbětín. Podíváme se od jihu na nejvyšší vrchol pohoří, Velký Javor ( 1456 m.n.m.) a potěšíme se krásami nastupujícího jara. Pro cestu do výchozího místa jsme si vybrali vlak. A tak vystupujeme jednoho sobotního dne na nádraží v Bodenmais. Zelenožlutá souprava zde končí a odtud již musíme po svých.

Za čím jedeme?

Z Bodenmais vycházíme proti proudu potoka Risslobachu pohodlnou cestou, která nás přivádí do rokle. V potoce není skoro žádná voda a tak jsme na rozpacích, co to vlastně bude za vodopád. Cesta se dvojí, vybíráme si kamenný chodník vlevo. Jdeme v šeru pod skalními útvary a mohutnými korunami starých stromů. Všude kolem je mokro, z okolních svahů stékají desítky potůčků. V hlavním korytě je ale vody čím dál méně. Zdálky se ozývá hukot padající vody. Soutěska je stále užší a nepostrádá divokost a romantičnost. Zvuk sílí a mezi stromy se objevuje bělostná tříšť padající vody. Vodopády předčily naše očekávání. Vysvětluje se i záhada prázdného koryta. Těsně pod vodopády je voda svedena do potrubí a dole se vypije. Nevíme, kam se dříve dívat. Skalní útvary všude kolem působí fantasticky.Vodopád je složen z několika kaskád. Ta nejvyšší má jistě přes patnáct metrů. Navíc se zleva doslova řítí potok Schwellbach. Představení končí, jsme nad vodopády a jdeme podle klidného toku. Břehy zdobí rozkvétající blatouchy a dřípatky. Potok i zelená 2a přichází k horské silnici. Jdeme po ní zpět asi 200 m a jsme na zelené č.2. Ta, po deseti minutách, odbočuje vlevo k V.Javoru a my se po krátké spojce dostáváme na hřeben, kde prochází červená 1. K severu se nám otevřel pohled na vrchol V.Javoru. Jsme na rozcestí, z kterého klesá červená č.5 dolů, stěnou k jezeru. Půlhodinka a jsme u jezera. Skutečnost je ale jiná. Sestup, který se snad hodí spíše do Alp. Stěna je prosáklá vodou, přes stezku leží několik vyvrácených stromů a všude kolem je mazlavé černé blátíčko, močál nebo potůček. Cesta má nádech hororu a je to patrné i na nás. Konečně jsme dole, trvalo nám to skoro hodinu a půl. Jdeme po břehu jezera a budíme rozruch. Bláto na nás pomalu uschlo a tak ještě pohled na jezero a za chvíli jsme na cestě lesem. Zelená E 6 nás za hodinku přivádí na nádraží vŽelezné Rudě - Alžbětín.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití jsme měli. Dá se ale najíst jak v Bodenmais, tak u V.Javorského jezera a i na konečné. U jezera je ale dosti rušno a plno, hlavně o víkendu. Pokud by tu někdo chtěl být více dní, o ubytování není nouze. Jak u nás, tak i v Bavorsku jsou ceny skoro stejné a je zčeho vybírat. Sousedi si ale hosta více považují.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je to jedna znejkrásnějších cest v této oblasti. I když k vodopádům chodí více turistů, za nimi skoro nikoho nepotkáte. U vodopádů se tají dech, nad jezerem se probouzí adrenalin a cesta lesem pohladí duši. Co si více přát. Na nelíbilo, dnes není odpověď.

Ostatní informace

Ušli jsme 22 km, celá cesta je na mapě KČT 64 Šumava - Železnorudsko. Sestup jezerní stěnou je velmi náročný a je nutné tuto okolnost vzít v úvahu. Z Bodenmais až nad jezerní stěnu se stále stoupá, skoro polovinu cestu. Celá túra ale nemá chybu.