Kuřim sever

Kam a jak jedeme?

Potřebuji provětrat a chci dokončit druhý díl okolo Kuřimi. Vybral jsem si však špatné počasí pro svůj výlet. Inverze je horší jak minule. Ne, že by mně osobně vadila, příroda se mi líbí, ať svítí slunce nebo je inverze. V mlze nacházím v poslední době dokonce zalíbení. Inverze ovšem vadí fotografování. Snímky nestojí za nic. Zvláště u digitálu. Ale kvůli tomu nebudu kupovat film do Praktiky a následně konvertorovat do digitálu. Film, citlivý na UV záření totiž viděl částečně i přes mlhu, či inverzi. To jsem si vyzkoušel kdysi na Kriváni v Roháčích. V mraku byla viditelnost tak 3-4m. Z vrcholu sice nebylo nic vidět, ale foťák viděl i triangl, který byl pro nás zahalen mrakem. Takže prosím omluvte kvalitu fotodokumentace. Nechtělo se mi sedět doma a čekat na lepší počasí. Na druhou stranu v zimě aspoň nemají stromy listí a je lépe vidět kamkoli.

Za čím jedeme?

Takže jsem vylezl do lezavého studeného vlhka a začal u Mozovského potoka pod Šibernou. Moc vody normálně nemá, ale může se za určitých okolností rozvodnit. Líbí se mi zejména staré vrby na břehu. Ještě záběr na hřeben Baby a otočka po proudu. Ve stoupání do sedla mezi Horkou a Červeným kopcem jsem chtěl sedlo vyfotit, ale nová zástavba těsně pod ním se mi pranic nelíbí a tak raději od snímku upouštím. Sedlo se prakticky nedá vyfotografovat, aniž by obrázek kazily ty domky. V sedle už vidět nejsou, tak obracím objektiv směrem k Babímu lomu. Známá rozhledna na konci skalnatého hřebene v inverzi zaniká. Snad to vadit nebude, protože na Turistice je vícero příspěvků i s fotkami za lepšího počasí. Kousek vlevo pod Babím lomem je vidět část města Kuřimi Podhoří. Ze sedla prudce stoupá pěšina na 383m vysoký vrchol kopce Horka. Lze však jít i pohodlnou okružní cestou kolem vrchu s následným výstupem z opačné strany. Na té straně je těsně pod vrcholem vyhlídkové místo s lavičkou a dřevěnou vyřezávanou tabulí. Moc se mi na ní líbí citát „Touha po přírodě s tuláckou vášní, se rodí ve městě, ve stísnění lidmi. Z města vede do samoty, ze samoty k lidem“. Na zkomprimované fotografii asi nebude čitelný, tak ho uvádím zde. Dole, v dalším sedle Na Vyhlídce, mezi kopci Horka a Záruba se nachází součást vodojemu a skýtá pohled jižně na obydlenou část města. Severně vidíme průmyslovou zónu. Na Zárubu, která je o pouhé 2 m nižší se dá vystoupat po pohodlné cestě, nebo kratší, strmější pěšinou. Z tohoto vrcholu je též výhled na město. K návratu se dá použít cesta po druhé, jižní straně kopce Horka. Také zde stojí jedno zastavení s lavičkou. Chci-li však projí další místa severní poloviny okolí Kuřimi, musím zpět a ze sedla dolů. Dole se cesta točí doleva krajem lesa až k novějšímu poldru. U něj znovu kopíruje po levici úpatí Záruby a zprava se přidává potok Kuřimka. Po pár desítkách metrů se v lese dají spatřit pozůstatky nepřístupných protileteckých krytů pro zaměstnance hitlerovy zbrojovky (pozdější TOS). Dalo by se tedy říci, že Kuřim má také své podzemí. Vzápětí napravo za mostkem už je vidět pýcha Kuřimi plavecký areál Wellness s bazény venku i uvnitř a různými atrakcemi. K tomu patří i příjemná moderní restaurace s letní terasou. Hned vedle na areál navazuje nafukovací tenisová hala a klasické fotbalové hřiště. Za podjezdem železniční vlečky už město definitivně končí a otevírá se čistá příroda. Od 300m vzdálené křižovatky míří k jedné z dominant oblasti – Zlobici – hned několik možných cest. Po červené je to z tohoto místa nejblíže. Cestou míjíme několik starých stromových veteránů. Závěrečný prudký stoupák vyústí na panelové silničce končící v areálu ovčí a kozí farmy. Současně se červená TZ mění na zelenou. V zimě není po zvířatech ani vidu ani slechu, ale v létě se zde volně pohybují. Největší cvrkot tu bývá v polovině června při Ovenáliích – pestré mezinárodní přehlídce. Podívám se po fotkách a pokusím se o té zajímavé akci něco napsat. Celý areál má firma ZOPO v nájmu od obce Malhostovice. Je to škoda, protože staví čím dál víc plotů a dnes už se mimo akce nedá dostat ke Kolibě, která byla oblíbeným vycházkovým cílem kuřimáků. Předtím areál sloužil vojenskému výcviku vysokoškoláků – vojenské katedře, budoucím známým absíkům (kdo byl na vojně, ví). Z té doby zde zůstaly stopy ženijní přípravy, most, a zákopy jako v Itálii po I.sv. válce. Dnešní rozhledna z r.2009, přebudovaná z bývalé pozorovací vojenské věže, tvoří významnou dominantu okolí. Je z ní opravdu skvostný rozhled. Je-li mimo sezonu kvůli počasí zavřená, stačí úplně i výhledy na rozprostřené panorama od její paty. Zelená TZ po překonání druhého oplocení odbočuje vpravo, zatímco do Kuřimi klesá cesta vlevo. Pod kopcem míjí před bývalou chatkou bezdomovců informační poutač a míří dál na Kuřim. Asi v půli cesty stojí pod vrchem Cimperk další panel s informacemi o Mikroregionu Kuřimka. Krátkou dobu zde také stávala dřevěná plastika Kuřimadlo s povídáním, ale byl bohužel vandaly brzy zničen. Těžko říct, čím jim vadil. Kousek odtud cesta kopíruje břeh rybníka Srpek. Název vystihuje jeho tvar. V létě se v něm dá i koupat, teď vidím na zamrzlé ploše jediného bruslaře. Není divu, celou cestu jsem téměř nikoho nepotkal. Který blázen by se taky v silném ledovém větru při ohlášené pocitové teplotě -8 až – 10°C a pod olověnou oblohou venku procházel. Však jsem měl problém červenými omrzlými prsty každou chvíli mačkat spoušť foťáku. Ale má zase přijít teplá fronta. Taky se těším na kafe s rumem doma. Jenže ještě musím kus cesty urazit. U podjezdu z obou stran podél Lučního potoka obdivuji další krásné mohutné kmeny z bývalé aleje. Na druhé straně přes pole vyčnívá historická sýpka za bývalým statkem. Teď už jenom proběhnout náměstí a okružní cesta končí na opačném konci města u Mozovského potoka. Neodpustím si tu ještě pár záběrů mohutných nakloněných veteránů, starých mohutných vrb, nad jeho malou hladinou. Nakonec se se mnou rozloučí tak svěží svítivou zelení na svém dně, jakou jsem snad od minulého jara neviděl. Možná to dělá ta dlouhá, stálá šedivost.

Závěrem se přiznám, že jsem netušil, kolik nádherných starých stromů se v nejbližším okolí vyskytuje. Proto jsem vděčný Kuřimi, že se k nim nechová tak barbarsky jako některá jiná města, likvidující je jako škodnou a vymlouvajíc se přitom na bezpečnost.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Kuřimi je kolem 35 restaurací včetně Wellnesscentra, několik vinoték a pivotéka. Ubytovat se lze v restauraci a penzionu U Mertů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Evidentně je nejhezčí dominantou okolí Zlobice. Jestli dole foukal silný vítr, tady nahoře ledová vichřice. Přesto je to nejhezčí místo oblasti. Jen škoda omezujících plotů a nepravidelná funkčnost vycházkové Koliby, od které se rovněž rozprostírá nádherný výhled na panorama kuřimské kotliny a hradbu obklopujících kopců.

Ostatní informace

V letní sezoně za pěkného počasí bývá Koliba otevřená o víkendech. Jinak výběr z různých restaurací v Kuřimi. Platí se vstupné snad jen na Ovenáliích, ale ty zato stojí.