Island – jezero Mývatn (Komáří jezero), kemp Bjarg-kemp v Reykjahlíð, pseudokrátery Skútustadagígar, jezero Viti crater lake, geotermální oblast Hverir

S cestovkou jsme na dovolené na Islandu. Během 14 dnů objedeme celý ostrov. V kempu u jezera Mývatn dokonce zůstaneme dvě noci, protože je v okolí řada skutečně zajímavých věcí i možnost výletu.

Toto čtvrté největší islandské jezero se nachází na severovýchodě ostrova. Ta nejhlavnější silnice č. 1 vede po jeho severozápadním okraji. Akureyri, největší město severního Islandu, je přibližně 80 km na západ. Pobřežní město Húsavík je cca 50 km na sever.

Jezero zaujímá plochu cca 38 km² a je hluboké až 4,2 metru. Z něho do Grónského moře vytéká řeka Laxá. Je to zatopená bývalá ledovcová kotlina, do které před zhruba 2300 lety natekla horká láva od sopky Hverfjall. Ve styku se studenou vodou došlo k parním explozím, kusy lávy byly vyhozeny do vzduchu. V jezeře tak vzniklo zhruba 50 vulkanických ostrůvků, vysokých 20 až 30 m. V okolí jezera tato padající láva vytvořila pseudokrátery. Jezero je snad proto značně členité, malá jezírka jsou i v okolí.

Voda určitě za hezkého počasí láká ke koupání. Je nádherně čistá a průzračná. V době naší návštěvy určitě teplo nebylo, přesto jsme byli varování, že v jezeře jsou pijavice, ať se tam ani ti největší odvážlivci nechodí koupat. V létě se prý nad jezerem vznášejí hejna komárů, ne všichni však patří do skupiny bodavého hmyzu. Těch jsme byli v letošním větrném, deštivém a studeném počasí ušetřeni. Je otázka, zda bychom raději nebrali hezké počasí s komáry. Hnízdí zde velké množství různých druhů ptáků. Nejvíce jsou zde zastoupeny kachny – těch je zde až 13 druhů.

V okolí jezera je snad vše, co je pro Island typické. Bublající a kouřící bahnitá jezírka, zápach síry, nejrůznější tvary lávových soch, sopečné krátery i temná lávová pole.

My jsme do kempu na východní straně jezera přijeli od jihu. Ze silnice č. 1 jsme odbočili po silnici 848. Na této silnici je parkoviště hned na okraji oblasti Pseudo-craters Skútustadagígar. Tyto pseudokrátery, které vznikly v době zhruba před 2300 lety, jak jsem psala viz výše, jsou vidět hned z autobusu. Na první pohled to vypadá jako zajímavé travnaté kopečky, na vrcholu jsou však důlky, které vypadají jako malé sopečné krátery. Ty vznikly, když si pára z vnitřku prorazila cestu ven. Z těchto kráterů láva nikdy netekla. Jsou různě veliké, největší má v průměru přes 300 metrů. Fotku mám pouze z autobusu, protože v tom lijáku, který nás zde zastihl to venku fotit ani nešlo.

Po silnici 848 jsme pokračovali až do kempu. Kdo tudy pojede sám, tak doporučuji zastavit se po zhruba 7 km u skalních útvarů Höfði, ke kterým se z parkoviště dojde po zhruba 0,5 km přes lesík na malém lávovém poloostrově. Podle obrázků tyto Dračí kameny vypadají moc pěkně. Jsou to z průzračné vody čnící poměrně vysoké členité tvary, které zde vytvořila láva. Kolem poletuje spousta ptáků.

Spali jsme v kempu Bjarg-kemp na břehu jezera. Je hezký, velký, travnatý, prostorný a je vybaven dobře. Je tu velká chata, sice nevytápěná, ale aspoň tam neprší a nefouká. Je to jídelna a společenská místnost v jednom. Smí se zde vařit i na vařiči. Pitná voda teče i venku na několika místech v kempu. V recepci zdarma dobíjí vše, co je možno dobít. Mají tam tresor s mnoha zásuvkami, každý dostane svou kartičku. Kdyby ji ztratil, má smůlu. Vloni to prý bylo zpoplatněné. Dnes je to zdarma. Zdarma je ve sprchách ve zděném domku i teplá voda - teče tu voda z okolních termálních pramenů. Je tam dokonce i teplo, takže docela luxus. Přímo v kempu obchod asi není, je však v obci Reykjahlíð, téměř hned za hlavní silnicí. Vedle ještě blíž ke kempu je i prodejna rychlého občerstvení.

Jezero i řada dalších zajímavostí, které jsme v okolí navštívili, určitě za zastavení stojí. Je to většinou vše jen kousek od hlavní silnice č. 1, kde se pohybuje v létě prý hodně turistů, přesto jsme na výletech moc lidí nepotkávali. Ti se zdržují většinou v místech blízko silnice, moc chodit se jim asi nechce. Jak jsme byli trochu dál od parkoviště, byli jsme tam prakticky sami. Možná to bylo i kvůli počasí, které nebylo nejlepší. S tím se však na Islandu musí asi počítat. V kempu bylo lidí docela dos. V úterý tam přijelo i dost karavanů.

Od jezera se nechá vyrazit na řadu zajímavých míst. 15 km severovýchodním směrem je jezero Viti crater lake, které vzniklo při erupci v letech 1727 a 1729. Leží mezi dvěma sopkami – na západě je Leirhnjúkur (592 m) a na východě Krafla (818 m). Tyto sopky i řada okolních míst jsou prý kdesi v podzemí propojeny. Láva z Leirhnjúkur se r. 1746 valila směrem k jezeru a zastavila se těsně u kostela Reykjahlíðarkirkja v Reykjahlíð, kde se prý všichni z obce modlili za zastavení této tragédie. I dnes je tam vidět lávové pole, které končí u kostela. Krafla chrlila lávu v letech 1975-1984. Jezero není velké, vypadá moc hezky, nedoporučují se však v něm ani mýt. Okolí kráteru je jílové, za běžných podmínek se kráter nechá obejít až ke dvěma horkým pramenům. Když jsme tam byli my, pršelo, jíl byl rozmáčený a byl pouze možný přístup na vyhlídku na jezero. Cesta okolo kráteru byla uzavřená. Z parkoviště vede další cesta kus nad jezerem, která nebyla uzavřená a odkud byl na jezero a jeho okolí také pěkný pohled.

Z hlavní silnice se asi 5 km od jezera odbočuje vpravo po silnici 885. Silnice končí na parkovišti Hverir, které je na úpatí aktivní sopky Námafjall (490 m). I tato oblast Hverir - Boiling Mud patří do vulkanického systému Krafla, o kterém jsem se zmiňovala u Viti crater lake. V této geotermální oblasti se nachází množství fumarol, solfatar a bahenních bazénků s bahenními sopkami. Všude je tu cítit sirovodík a kouří to tu – vždyť zhruba 1000 metrů pod povrchem teplota dosahuje až 200 °C. Voda se tak přemění na páru, v místě výstupu pak vznikají kolem těchto míst ložiska síry. Již ve středověku se zde síra těžila – vyráběl se z ní střelný prach. Ještě v 19. století se odtud síra vyvážela.

Ve zdejší jílové půdě je vidět, kam se smí a kam ne. Cesta vede i nahoru na sopku, odkud je hezký výhled nejen na tuto kouřící plochu, ale i na jezero Mývatn. Nedoporučují však chodit jinam, půda je horká a vstup na ní je nebezpečný. Komu sirovodík nedělá dobře, stačí si přes nos natáhnout šálu, nákrčník, či něco podobného. Stačí to. Nevím, jak to tam vypadá za sucha, my tam byli po dešti a nejen boty jsme měli od jílu pěkně zmazané.

Zdejších horkých spodních vod se využívá v nedalekém aquaparku Myvatn Nature Baths v Jarðböðin, které bylo otevřeno r. 2004. Z hlavní silnice č. 1 se k němu odbočuje cca po 3 km od jezera – po silnici č. 8815. Voda má pozitivní účinky na astma, dýchací potíže a kožní problémy. Rezervaci a výši vstupného si můžete najít na https://myvatnnaturebaths.is/.

Další den jsme ještě podnikli jeden společný výlet. Z parkoviště u Dimmuborgir jsme přes kráter sopky Hverfjall došli do kempu.

Island – jezero Mývatn (Komáří jezero), kemp Bjarg-kemp v Reykjahlíð, pseudokrátery Skútustadagígar, jezero Viti crater lake, geotermální oblast Hverir na mapě