Hrad Chojnik

Kam a jak jedeme?

Inspiraci k návštěvě hradu Chojnik jsme získali v Parku miniatur v Kowarech, kde je model hradu v měřítku 1:25 vystavený. Rozhodli jsme se hrad navštívit a prohlédnout si ho i v jeho reálné podobě.

Ráno se sice rtuť teploměru pohybovala kolem nuly, dokonce bylo před výjezdem nutné škrábat skla auta, ale sluníčko během dne vzduch prohřálo a nakonec bylo příjemně.

Hranici do Polska jsme přejeli v Harrachově. Po prohlídce horského střediska Szklarska Poreba jsme pokračovali dál po silnici směrem na město Jelenia Góra až před Piechowice, kde jsme odbočili vpravo na Karpacz a Kowary. Přibližně po 6 km jsme přijeli do městečka Sobieszów, výchozího místa k hradu. Zaparkovali jsme v centru městečka poblíž kostela Nejsvětějšího srdce Pana Ježíše (kościół Najświętszego Serca Pana Jezusa). Jak jsme později zjistili, je to zřejmě jediné nebo jedno z mála míst, kde se parkovné nevybírá. Cestou k hradu je každá trochu volná plocha využitá jako placené parkoviště.

Hlavní turistický rozcestník je u trafiky naproti zmíněnému kostelu. Na ukazateli čteme dobu výstupu na hrad ¾ hodiny. Vydáváme se po červené turistické značce malým parčíkem k jižnímu okraji Sobieszówa. Kousek za posledními domy přicházíme k dřevěné pokladně a bráně oznamující vstup do Krkonošského národního parku (Karkonoskiego Parku Narodowego). Ač se hrad nachází několik kilometrů severně od Krkonošského národního parku, je včetně svého nejbližšího okolí jeho součástí. A protože se v Polsku za vstup do Krkonošského národního parku platí, pro návštěvníky to znamená dvojí vstupné. První za přístup k hradu (za vstup do Krkonošského národního parku) a druhé za vstup do hradu samotného. Starší paní v pokladně nemá vstupenky, a tak nám prodává náhradou levnější lístky s fotografií zasněženého vrcholu Sněžky. Poté můžeme pokračovat ve výstupu na hrad. Vystoupat se dá po pohodlné klasické červeně značené cestě nebo po divočejší černé značce přes Zbójeckie Skały. Vydáváme se po červené s tím, že zpět sejdeme po černé. Cesta vede lesem a nestoupá nikterak prudce. Kousek pod hradem odbočujeme na Piekielny Kamień, odkud je pěkný výhled hlavně východním směrem. Je to jakýsi aperitiv před budoucími výhledy z hradní věže.

Za čím jedeme?

Hrad Chojnik je spíše udržovaná zřícenina stojící na vrcholu stejnojmenné žulové Hory o nadmořské výšce 627 m. Ve 13. století zde nejprve stála myslivecká usedlost. V letech 1353 až 1364 na témže místě nechal Bolek II Svidnický postavit hrad, jehož půdorys měl podobu prodlouženého obdélníku s kruhovou věží. Z hradu střežil okolí Jeleniej Góry. Po smrti Bolka II Svidnického se hrad stává majetkem významného slezského rodu Schaffgotschů. Ti v dalších staletích hrad rozšiřovali. Koncem 14. století o hradní kapli, v 15. století o opevnění dolního nádvoří, vězení a obydlí pro posádku. V 16. století zažívá hrad stavební rozmach. Postaveno je druhé nádvoří se stájemi, severní baštou, pranýřem, soudní síní, kuchyní, pekárnou, hladomornou, sklepy, zbrojnicí a zásobárnou vody. V 17. století dostává hrad konečnou podobu, když jsou přistavěny kasematy a další bašty.

V roce 1634 byl hrad zkonfiskován a Schaffgotschům navrácen o 15 let později v roce 1649. Nejčernějším písmem se do historie hradu zapisuje 31. srpen 1675. To po zásahu blesku hrad vyhořel. Dalších dvě stě let byl hrad opuštěný, jen pustnul a chátral.

Po hradu se chodí volně bez průvodce. Na druhém nádvoří je možné si z reproduktorů poslechnout historii hradu a legendu o Kunegundě. Kvalita zvuku je prachbídná. I Poláci mají problém porozumět. My jsme nerozuměli vůbec. Naštěstí je historie i legenda popsaná v průvodci, kterého máme s sebou. O historii jsem se zmínil, ještě krátce přiblížím legendu. To dcera majitele hradu Kunegunda se rozhodla, že její ruku dostane pouze ten odvážlivec, který objede hradby na koni. Všichni uchazeči však ze skal spadli a zabili se. Až jednomu polskému rytíři z Krakova se to podařilo. Ruku Kunegundy však odmítl, protože její ctižádost stála životy několika jiných rytířů. Ponížená Kunegunda poté vstoupila do kláštera. Její duch však ve zříceninách hradu straší dodnes.

Z druhého nádvoří můžete projít všemi přístupnými prostranstvími a místnostmi. Největším lákadlem je vyhlídková věž. Vystoupíte na ni po 79 schodech. Výhledy z věže jsou jedinečné. Od západu po východ jsou k vidění Jizerské hory (Góry Izerskie), Kačavské hory (Góry Kaczawskie), Jelenohorská kotlina (Kotlina Jeleniogórską) a Rudawy (Rudawski Park Krajobrazowy). Severním a jihovýchodním směrem se rozprostírá velká část krkonošského hřebenu s dominantní Sněžkou (1.602 m n.m.). Z věže jsou v Jelenohorské kotlině a na úpatí Krkonoš spatřitelná města a obce Piechowice, Sobieszów, Jelenia Góra a další. V dohledu se zrcadlí vodní nádrž Sosnówka a Stawy Podgórzyńskie.

Z hradu jsme sestupovali opět kolem Piekielnego Kamieńa a kousek za ním odbočili vpravo po černé turistické značce na Zbójeckie Skały. Výhled z nich však nečekejte. Brání mu přerostlé stromy. Sestup po černé je atraktivnější. Nedoporučuji jej však starším hůře se pohybujícím lidem a rodinám s kočárkem. Černá značka se s červenou spojuje kousek nad vstupní bránou do Krkonošského národního parku. K autu jsme odtud došli stejnou cestou, jakou jsme přišli.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V městečku Sobieszów je několik menších restaurací a pizzeria, ve kterých je možné poobědvat nebo se jen občerstvit. Přímo na hradě je také malá restaurace, kterou provozuje PTTK (Polskie Towarzystwo Turystyczno-Krajoznawcze). Na hradě se dokonce můžete i ubytovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hrad se nám líbil. Určitě stojí za návštěvu. Překvapilo nás, kolik lidí v pokročilém podzimu na hrad zavítalo. Počasí vyšlo na jedničku, takže jsme si mohli naplno vychutnat popsané výhledy.

Ostatní informace

Parkovné v Sobiesówe je všude za 5 PLN.

Vstup do Krkonošského národního parku stojí 6 PLN. My jsme platili 4 PLN, jelikož vstupenky pro dospělé, jak píši výše, došly.

Za vstup na hrad dospělí zaplatí 5 PLN, děti 3 PLN.

Hrad je přístupný v lednu až březnu a v listopadu až prosinci od 10 do 16 hodin. V dubnu až květnu a v září až říjnu od 10 do 17 hodin. A v červnu až srpnu od 10 do 18 hodin. Poslední vstup je možný půl hodiny před zavírací dobou.

Další informace získáte na webové stránce www.chojnik.pl.