Fakultní nemocnice Olomouc (pobytový zájezd)

Tipy na výlet, Střední Morava - Haná




Kam a jak jedeme?

moderní pavilony
moderní pavilony
lupa

Nepopíšu teď asi tip na výlet, který bych vysloveně každému přál, ale nemohu říct, že nestojí za doporučení. A neberte to, prosím, ani jako špatný vtip nebo nějaké zesměšňování - i když kapce černého humoru se určitě nevyhnu - ale já tento výlet za nijak přehnaně smutnou cestu prostě nepovažuji. Ona totiž olomoucká fakultní nemocnice je letos zřejmě naším osudem a rodinnným prokletím. A to díky jedné hloupé, zbytečné a – relativně – bezvýznamné nemoci, podle které pojmenoval kdysi dávno jednu ze svých nejlepších desek „trubadúr svobody“ Karel Kryl. Švagr – tedy legendární strejda – Slávek nad touto chorobou dlouho vedl na body, ale nakonec na počátku letošního března prohrál totálním K.O. A tato nemoc je zřejmě Velkým příznivcem systému bojů o titul mistra světa v boxu; jenom s tím rozdílem, že nečeká na své vyzyvatele, ale své příští soupeře v ringu oslovuje sama. Nevím proč, ale jako dalšího v řadě si vybrala mě, i když jsem o to vůbec nestál. První krátké „zahřívací“ kolo jsem s drobnými ztrátami vyhrál, další kola budou těžší a delší, ale já zvonění na konci finálního zvonění uslyším. Koneckonců Velkou vítěznou odplatu dlužím i za Slávka.





parková část
parková část
lupa

A teď už opravdu do turistična a veseleji. Poslední červencovou neděli tedy odjíždím na výlet do Olomouce, délka akce zatím neznámá, ale počítám s desetidenním pobytem. Tradiční ráno měním za vlak odpolední a pěškobus k Arcidiecéznímu muzeu za tramvaj k FN. Nejprve ovšem alespoň na skok k Ječmínkovi na dvě pivka a dvě cigárka. Další kousky jsou zatím v nedohlednu. Nedělní večer mi zkazí trošku náladu; Slavie nešťastnou porážkou v Liberci (a Sparta výhrou nad Jabloncem také nenadchla) a pondělek si v podstatě nepamatuji. Úterý ještě bylo dnem – řekněme - odpočinku a středa již sloužila k zahájení objevných výprav. Ta první měřila sice jen asi 150 metrů, ale brzy jsem se vypracoval ke dvěma kilometrům. Pevně jsem věřil, že se nějak dám dohromady i v těch strašných vedrech a že mě – alespoň na chvíli - pustí brzy zase domů. A tak jsem si vše pěkině prošel a v sobotu si nechal milovanou manželkou dovézt foťák. Byl jsem pod lékařským dohledem, tak se mi ty moje výpravy tolerovaly (při nedělním propouštění mi byl ovšem okamžitě vysloven zákaz venkovního pohybu). Rychle jsem si zde našel pár zajímavých i fotogenických záležitostí; a teď – ke zklamání všech zvrhlíků – opravdu nemyslím vysoce půvabné zástupkyně středního ztdravotnického personálu ..

Za čím jedeme?

kuřárna
kuřárna
lupa

Fakultní nemocnice Olomouc je v podstatě takovým státem ve státě nebo samostatným městečkem ve městě. Moc nemocnic naštěstí neznám (z těch větších snad jen ÚVN v Praze a částečně FN v Hradci Králové), ale ta olomoucká je opravdu tak trošku malým Vatikánem, dokonce i s vlastními „hradbami“. Vždyť nemocnicí volně „procházejí“ běžné ulice a donedávna tudy projížděly i tramvajové spoje MHD, takže člověk chvílemi netušil, jestli je ještě na rušném bulváru v centru města nebo už vjíždí do okrajového panelového sídliště.. A přitom dotyčný stál pouze mezi dvěma lůžkovými pavilony. Najdete zde také různé obchody, služby i vlastní poštu. A také jakýsi obludný betonový dětský koutek nebo odpočivadlo, který mi připomněl Lesíka Hajdovského a desku Jižák a který dnes slouží převážně jako kuřárna.

skulptury
skulptury
lupa

Pro mě ale byly důležité hlavně objevy různých drobných sakrálních památek, památného stromu, reliéfů a rozličých sousoší , které se později stávaly pravidelnou samozřejmostí. Některé z objevených skulptur by jistě potěšily i smíšený sportovní oddíl tvořený Timurem, jeho gangem, Čukem, Gekem, Zojou Kosmoděmjanskou a bezpohlavními kyborgy typu Marie Kabrhelové nebo agenta Maxe von Stierlitz, jiná monstra by spíše oslovila umělce typu Jana Švankmajera. I na pány Váchala a Zoubka jsem si vzpomněl. K tomu lze přidat i nějaký ten působivý výhled na různé části Olomouce, zajímavá parková část nebo historická budova. Prostě pokud je člověk schopen a ochoten hledat, najde všude. A já měl to štěstí, že po pár dnech pobytu jsem byl schopen lehce pohledal, něco najít a chvílemi se i výborně bavit …

odraz pavilonu E v áčku
odraz pavilonu E v áčku
lupa

Výprav do ulic, uliček a zákoutí areálu FN bylo hodně, ale popíšu jen dva hlavní okruhy, které jsem absolvoval nejčastěji a které mám i zdokumentovány. Start i cíl byl vždy stejný – budova někdejší oční kliniky (dnes oční a ORL). Ta byla dokončena roku 1904 a již o rok později zde „spáchali“ první transplantaci oční rohovky na světě. Dvoupatrová budova připomíná klasicistní zámek i podhorské sanatorium a blížší informace o ní jsem již napsal v článku http://www.turistika.cz/mista/olomouc-historicka-budova-ocni-kliniky-fnol-ocni-orl. Důležitou bývala i zastávka v moderním pavilonu „A“, kde se nachází např.nemocniční kaple Božího milosrdenství z roku 2011 nebo zajímavé schodiště, ale také cukrárna a jiné obchůdky. Potěší také možnost zkrácení si další cesty a klimatizace, díky níž jsem se zde občas na chvíli jen zbaběle ukryl. Před pavilonem se nachází kruhový průhled na „podzemní“ komunikace a na vedlejším pavilonu „D“ střešní heliport, který jsem zažil v akci jen jednou … bohužel jen zvukově.

záhony
záhony
lupa

Několik historických budov se v areálu FN ještě najde, ale tyto objekty už příliš připomínají kasárna, a tak jsem je ani blíže nezkoumal. Zajímavější mi v tomto případě přišel například kruhový pavilon u dětského oddělení. Parkové části působily zajímavěji a najdeme zde i jeden památný strom. Jedná se o buk lesní, který si asi 250 let jen tak solitéří nedaleko staré vrátnice. Zajímavých stromů se tady vyskytuje více a „kytičkology“ potěší i mnohé kvetoucí záhony. V současných vedrech ale působily záhony sice upraveně, ale méně pestrobarevně. Upoutal mě i pán, který traktůrkem rozváží vodu k zalévání: a který si - alespoň podle oblečení - jen na chvilku odskočil z natáčen filmu Tyroláci.

jako za starých časů
jako za starých časů
lupa

Příliš jsem nepochopil současnou veleinvestici do budovy nové lékárny; měl jsem totiž pocit, že se ty peníze daly uplatnit i jinde a lépe, ale to je možná jen profesionální deformace. V každém případě ta současná lékárna je dosti nevzhledná budova se zajímavým reliéfem v pseudoklasicistním štítu. Tím se už dostáváme k oněm avizovaným skulpturám, které zde tvoří takovou malou – mnohdy utajenou – galerii v přírodě. A najdete zde opravdu všechno. Alegorie vědění na budově lékařské fakulty UP, výtvor z nějakého dřevosochání i postavu, která může být čímkoliv od radující se svazačky po smutnící ženu míru.

zajímavé spojení
zajímavé spojení
lupa

Zajímavou částí nemocničních výprav byla vždy cesta k ulici I.P. Pavlova. To je taková zdejší Rozdělovací třída mezi „horní“ a „dolní“ nemocnicí. Pásy tramvajových kolejí v kočičích hlavách zůstávají zachovány, ale končí obrubníkem a řetězy. Přitom mám pocit, že zde „šaliny“ zvonily ještě nedávno. A vzhledem ke sklonu ulice to bývalo zvonění výstražné i bojácné zároveň. Na konci „kolejiště“ najdete oddělení transfuzní, což je – minimálně svým okolím - další zajímavé místo. Naproti klasicistní kříž s Ukřižovaným a reliéfem jeho neposkvrněné matky, před budovou tabule, která upozorňuje, že po dárcovství krve se máte rovnou raději odebrat na rehabilitační oddělení .A hned vedle pavilonu zajímavý objekt, jehož funkci jsem doposud nevypátral (nevadí, času na průzkum budu mít ještě několik habadějů). Jedná se o dvojpodlažní drobnou hexagonální stavbu s mansardovou střechou, která mně svou podobou nejvíce připomínala karner, kdy spodní část slouží jako kostnice, horní jako pohřební kaple. No uvidíme …

ranní výhled na Olomouc
ranní výhled na Olomouc
lupa

Samostatnou kapitolou jsou pak místa výhledová. Olomouc je sice typickou hanáckou plackou, ale nemocnice se rozkládá na Tabulovém vrchu, což – minimálně názvem – slibuje, že se nejedná o prostor utopený někde na dně kotliny. A skutečně jsem si našel místečka, odkud jsou vidět panoramata, která připomínají i naši maminku mnohověžatou. Současně tak lze zahlédnot štíhlé věže městské Radnice, katedrály sv. Václava i kostela Panny Marie Sněžné nebo kopule sv. Michala i hranoly sv. Mořice. A v některých momentech můžete mít také pocit, že jste se najednou přenesly na Ostravsko. Výhodné je – samozřejmě – vyrazit brzo ráno, večerní záběry jsem si musel odpustit, nemocniční pavilony se ve 20,00 hod. zamykají. Jinak by prý opět hrozily pravidelně nepravidelné návštěvy těch nejčestnějších a nejpracovitějších Čechů, kterým jen odpíráme dát příležitost se projevit a jiných – jistě jen neprávem - sociálně neprávem slabých a nepřizpůsobivých. .Asi i díky tomu jsem tam nepotkal ani Kocába …

výhledová pavlač
výhledová pavlač
lupa

V každém případě mohu všem doporučit následující. Pokud budete někdy z jakýchkoliv důvodů donuceni olomouckou FN navštívit, zkuste to brát jako výlet. Možná budete překvapeni a – v rámci možností – se začnete těšit na další každodenní objevy. Pobyt poté rychleji utíká a člověk alespoň nemá pocit, že se zde zblázní. Je sice pravda, že jsem tam takto „blbnul“ sám, ale bylo to psychicky i fyzicky neskutečně osvěžující i posilující. Nikomu to nepřeji, ale někteří to možná někdy vyzkouší sami. V takovém případě je dobré udržovat dobré vztahy s personálem nemocnice. Ale musím přiznat, že pro mou touhu po návštěvách různých pavlačí a podkroví, okud jsou nejlepší výhledy, sestřičky většinou moc pochopení neměly a mumlaly něco o sebevrazích …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tipy na ubytování v okolí

býv. oční klinika
býv. oční klinika
lupa

Ubytování jsem měl zajištěno v historickém pavilonu E, kde jsem se i stravoval. Upoutal mě rozvoz jednotlivých obědů v jakýchsi UH přepravkách "na jméno", kde každý jednotlivec objevil tu svou dietu. To v Šumperku nemáme, u nás se ještě používají várnice a talíře. Kvalitu stravy posuzovat nebudu, ale ubytovací zařízení bylo slušné a pravidelně v čistotě udržované.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ukřižovaný
Ukřižovaný
lupa

Vše jsem uvedl již v předchozích odstavcích, takže se nebudu opakovat. Hlavní plus jistá volnost pohybu a každý nový objev. A také pochopení zdravotního personálu pro mé toulky "krajinou". Minusovým znaménkem bych označil hlavně strašná vedra a časové limity, bránící akcím většího rozsahu. Ty bych ale stejně nedal ...

Ostatní informace

karner (?)
karner (?)
lupa

Ceny v areálu jsou obvyklé a ničím nevybočující z cen podobných zařízení v celé České republice. Za vstupní vyšetření jsem nestačil odevzdávat "třicetikoruny" a hotelová pobytová taxa činila denně 100,- Kč. V cenně jsem ovšem měl také úklid pokoje a možnost zapůjčit si slušivé pyžamo, kterou jsem podvakráte i využil. Jinak jsem se raději pohyboval v civilu.

sousoší na budově lékařské fakulty
sousoší na budově lékařské fakulty
lupa

Na závěr přidám pár informací o historii Fakultní nemocnice Olomouc. Jejím přímým předechůdcem byly tzv. Zemské ústavy, příčemž vznik těch olomouckých schválil roku 1892 císař František Josef I. a Zemský sněm v Brně. Skutečná výstavba areálu na olomouckém Tabulovém vrchu byla ale zahájena až o dva roky později a nová nemocnice, nahrazující špitál ve zrušeném klášteru minoritů v Křížkovského ulici, byla předána do užívání 19. srpna 1896. Jako první zde zahájila svou činnost oddělení interny, chirurgie, oční, infekce. Současně byla zprovozněna lékárna, sklad materiálu a do užívání byly předány i byty lékařů, dům úředníků nebo domov řádových sester. Dále se od počátku v areálu Zemského ústavu nacházela kuchyně, prádelna, kotelna se strojovnou a stáj. V roce 1899 se otevřela nová porodnice a hned poté – tedy v roce 1904 – pavilon oční kliniky, do kterého se o nějakých dvcet let později nastěhovalo i oddělení ORL. O tomto pavilonu jsem na Turistice již psal, ale jednu věc prostě připomenout musím: Dne 7.12.1905 zde totiž dr. Eduard Konrad Zirm provedl první transplantaci oční rohovky na světě. Byl to rok, kdy v Praze teprve končil provoz koňky (a v Opavě začínaly jezdit tramvaje), v USA se hledal základní kámen pro město Las Vegas a v zemích našeho pozdějšího dočasného osvoboditele se bojovalo na všech frontách od křížníku Potěmkin po Tatarstán.

parkoviště v neděli ráno
parkoviště v neděli ráno
lupa

Další etapa výstavby nemocnice započala roku 1950 vybudováním stomatologické kliniky, kterou následovala alergologie, II. interna a nová hospodářská budova. V šedesátých letech byly uvedeny do provozu např. soudní lékařství, urologie nebo neurochirurgie,. Další rozvoj následoval – samozřejmě - i v 70. a v 80. letech minulého století. Hlavní novodobým projektem, schváleným v roce 1992, byla akce „Modernizace a dostavba Fakultní nemocnice v Olomouci". V rámci něj vzniká také centrální objekt operačních oborů – takzvaný chirurgický monoblok - se čtrnácti novými chirurgickými sály s nejmodernějším technologickým vybavením. Celá stavba byla dokončena v roce 2004. Dnes je FNOL jedním ze třinácti komplexních onkologických center, jedním ze sedmi hematoonkologických center a také jedním z jedenácti traumatologických center v zemi.



Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
pro zdatnější
Byl zde::
1 turista
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Olomouc-Nová Ulice
(vzdálenost od místa: 0.53 km)
Datum: Čas:
loading...

Diskuse k výletu Fakultní nemocnice Olomouc (pobytový zájezd)

20.08.2013 15:42
Milý Marku, díky za hezký a vtipný článek a držím Ti palce !!!
Bodování
22.08.2013 15:30
Skoro je škoda, že ve hvězdičkování není i stupnice minus. Tady by se celkem hezky vyjímalo vřele nedoporučuji.

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace