Děčín - historie a procházka po památkách města, Pastýřská stěna a jeho pivovary

Děčín a Českosaské Švýcarsko je naším oblíbeným cílem. Prvně jsme zde byli r. 2013, znovu jsme se sem vrátili až letos.

Děčín s nadmořskou výšku 135 metrů je nejníže položené město u nás. Leží na soutoku řek Labe a Ploučnice. Je významným říčním přístavem, železniční a silniční křižovatkou.

Významná obchodní stezka zde - na brodu přes Labe snad byla odjakživa. Proto bylo toto důležité místo osídleno. Na pravém břehu Labe, nedaleko soutoku s Ploučnicí, na zámecké skále bylo vybudováno přemyslovské hradiště, které mělo i obrannou funkci. Ve 13. století tu byl postaven gotický kamenný hrad, v jehož podhradí založil král Přemysl Otakar II. královské město. První písemná zmínka je z r. 1283.

Po povodních, které město zasáhlo během 14. století, bylo jeho centrum přestěhováno výš - do místa dnešního Masarykova náměstí. To již mělo právo obchodu, říční dopravy a rybolovu. Majitelé panství se v 16. a 17. století střídali. Za vlády rodu rytířů z Bünau došlo k rozvoji obchodu a řemeslné výroby, vznikly zde cihelny, vápenka a kamenolomy, ale také přístaviště, loděnice a přívozy.

Významným pro rozvoj této oblasti byl r. 1851, kdy sem byla zavedena železniční trať z Prahy. Vedla po levém břehu Labe, kde tehdy byla malá vesnice Podmokly. Došlo k jejímu rozvoji, ale i Děčín na druhém břehu se začal měnit v průmyslové město, r. 1874 tu byl vybudován důležitý železniční uzel, přes Labe byl postaven železniční most. Děčín tak byl spojen také s Teplicemi a Ústím nad Labem. Rozvíjela se i labská paroplavba.

R. 1942 byl Děčín se Starým městem na pravém břehu řeky spojen s Podmokly na levém břehu - s tehdy německým názvem Tetschen-Bodenbach. Od r. 1947 se město jmenuje Děčín. Používá původní znak královského města – v červeném poli je český dvouocasý lev s korunkou, který drží parmu.

Městem jsme se prošli před pár lety. Auto jsme nechali na tehdy neplaceném parkovišti v Labské ulici v blízkosti Domova mládeže na pravém břehu Labe. Nejdřív jsme se prošli podle Labe, podle skal pod zámkem. Na jedné ze skal je historický vodočet, který je nejstarší dochovanou hydrometrickou památkou ve střední Evropě. Záznam z r. 1432 je patrně falzifikát, nejstarší autentické značky jsou ze 16. století.
V letech 1808 – 1810 byl ve skále proražen tunýlek – tento skalní průchod spojoval jižní zámecké zahrady se severním parkem. Cesta pokračuje přes slepé rameno Ploučnice. Dříve zde býval padací most. V letech 1830 - 1831 byla postavena 30 metrů dlouhá řetězová lávka. Je to jediný řetězový most u nás, který se zachoval na původním místě. Téměř v těchto místech se vlévá do Labe Ploučnice. Podle ní jsme došli k historickému pískovcovému Staroměstskému mostu. Původní most přes Ploučnici byl stržen při povodni roku 1561. Tento nový byl postaven mezi lety 1564 – 1569, tedy v době renesance, stylově však odpovídá pozdní gotice. Je 84 metrů dlouhý, 4,8 metru široký. Maximální výška nad hladinou Ploučnice je 7,7 metru. Má čtyři oblouky. Uprostřed mostu je sousoší českých patronů sv. Víta, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z r. 1714. Most dlouho sloužil jako silniční, v současné době je využíván jako lávka pro pěší.

Po prohlídce mostu jsme se vrátili k zámku. Je to nejvýznamnější památka města. Nejdřív zde bylo raně středověké hradiště. O prvním purkrabí, který toto hradiště spravoval, je zmínka z r. 1199. V pol. 13. století bylo hradiště přestavěno na gotický hrad. Majitelé panství se střídali. Od r. 1534 ho vlastnili páni z Bünau, kteří ho ve 2. polovině 16. století přebudovali na renesanční zámek. V letech 1628 – 1932 zámek vlastnili Thun-Hohensteinové. Ti ho v letech 1668 - 1683 přestavěli v barokním slohu. Vytvořili si zde pohodlné a moderní sídlo, zámek však stále zůstal pevností. Na sever od 1. nádvoří vybudovali dokonce velkou dělostřeleckou baštu. V pol. 18. století založili rozsáhlou knihovnu, kterou si oblíbili i naši představitelé národního obrození, jako např. František Martin Pelcl, Josef Dobrovský, Josef Jungmann a František Palacký. V letech 1786–1792 byla provedena poslední velká přestavba, při které zámek získal současnou klasicistní podobu. Byl zasypán druhý příkop a zrušeno opevnění.

Na začátku 19. století založili nový park. Zajímavostí z této doby je návštěva Fryderika Chopena r. 1835, který zde složil pro komtesu Josefínu z Thun-Hohensteina valčík, zvaný Děčínský.

R. 1932 Thunové prodali zámek československému státu, který ho upravil na kasárna. Během 2. světové války v něm sídlila německá armáda, v letech 1968–1991 armáda sovětská. Samozřejmě zámek nikdo neudržoval. Chátrající zámek získalo r. 1991 zpátky město a začalo s rekonstrukcí. Nyní je přístupný veřejnosti, jeho část slouží ke slavnostním a kulturním účelům. Je chráněn jako kulturní památka.

Ze Zámeckého náměstí vede k zámku Dlouhá jízda - 270 metrů dlouhá a 9 metrů široká ulice, která je od okolí uzavřena 7 metrů vysokou zdí se zdobenými slepými arkádami. Byla vybudována r. 1672 za barokní přestavby zámku a stala se hlavní přístupovou cestou z města. Vstupuje se do ní na třech místech zdobenými bránami - Dolní, Horní a Boční. Tento celek je v české barokní architektuře výjimečným prvkem.

Do zámku se vstupuje po kamenném mostě se sochami žen a amforami, který vede přes dochovaný příkop. Na nádvoří se prochází zdobeným portálem. Dominantou západní strany je hranolová věž.

Na jižní straně Dlouhé jízdy jsou snad z r. 1723 jízdárna a sýpka. Pravděpodobně byly postaveny podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ve 2. třetině 18. století byl v těsné blízkosti postaven zahradní pavilón s mansardovou střechou s kupolí. V západní části u zámecké skály se zachovala část parku z poč. 19. století. Přes malý řetězový most a ve skále vytesaný tunýlek se procházelo do severní zahrady, která se rozkládala na sever od Dlouhé jízdy. Její velká část byla zničena ve 30. letech 20. století, kdy ustoupila bytové výstavbě. Zachoval se tam francouzský park a růžová zahrada s dvoupatrovým glorietem z 18. století na východní straně. V přízemí je sál s křížovými klenbami. Naproti glorietu je sala terrena se třemi vysokými arkádami. Interiér má valenou klenbou s lunetami z r. 1678.

Krytou chodbou se dojde do raně barokního jednolodního kostela Povýšení svatého Kříže. Byl postaven v letech 1687–1691 pro potřebu zámeckých pánů. Stojí na místě tří měšťanských domů a staršího požárem zničeného kostela, o kterém jsou písemné zmínky z r 1530. Od roku 1826 plní tento kostel funkci farního kostela. Jeho zařízení je převážně barokní a rokokové. Od r. 1892 tam jsou jedny z nejvzácnějších našich varhan, které byly r. 2004 byl prohlášeny kulturní památkou. Jsou často vyhledávány domácími i zahraničními varhanními umělci.

Mezi kostel a stěnu Dlouhé jízdy byla doslova vsunuta kaple Panny Marie Sněžné. Prý stávala na hřbitově u kostela sv. Václava a Blažeje a po velkém požáru města r. 1749 sem byla přenesena. R. 1752 sem přivezli z římského kostela Santa Maria Maggiore kopii obrazu Panny Marie, která byla posvěcená papežem Benediktem XIV.. Kaple se tak stala regionálním poutním místem a poč. 20. století byla zařazena mezi jedno ze 40 mariánských poutních míst litoměřické diecéze.

Prohlédli jsme si snad vše, kam byl volný přístup. Do zámku jsme nešli. Raději mám hrady a nejraději prolézám zříceninami. Pomalu jsme vyrazili k autu. Vyšli jsme okolo kostela Povýšení kříže do Křížové ulice a na Masarykovo náměstí, kde od r. 1532 stávala radnice. Současná stavba je z r. 1842 a od r. 1871 v ní sídlí okresní soud. Pokračovali jsme dál k řece, kde nás zaujala skutečně stylová budova městské knihovny, před kterou leží kotva, jejíž špička ukazuje, kam při povodni dne 16. 8. 2002 dosáhla hladina Labe – bylo to 12,35 metrů.

Autem jsme přejeli na protější břeh řeky a okolo synagogy, která byla postavena r. 1907 v kombinaci secesního a tzv. orientálního slohu (od r. 1996 patří opět Židovské obci, která umožňuje zpoplatněné prohlídky), jsme dojeli k Pastýřské stěně, která se vypíná na stejnojmenné skále nad levým břehem Labe. Součástí této kamenné stavby je i 13 metrů vysoká vyhlídková věž s ochozem. V době naší 1. návštěvy byla uzavřená, výhledy však jsou zajímavé i z terasy restaurace. Když jsme se sem vypravili letos, měli jsme možnost na ni vystoupat. Dokonce jsme si zde udělali i 6 km dlouhý okruh.

Přímo ve městě jsme se ani jeden den na jídlo nezastavili. Když jsme tudy letos projížděli do Hřenska, zastavili jsme se v obou zdejších minipivovarech koupit si s sebou pivo.

Minipivovar Kapitán je na levém břehu Labe v areálu bývalého pivovaru, který zde, resp. nedaleko r. 1703 postavil hrabě Maxmilián Thun-Hohenstein. Překážel však stavbě železnice, proto byl r. 1848 zbourán a hned o rok později postavil hrabě František Antonín Thun nový pivovar v secesním slohu. I když byl později rozšířen, jeho podoba je zachována. Dnes je chráněnou stavební památkou. Pivo se zde vařilo i po r. 1945 (Severočeské pivovary n.p., Pivovary Louny s.p., Pivovar Děčín s.p.) - tehdy se jmenovalo Kapitán, Admirál, M.L.A.S.K, Děčan, Bukanýr, Plavec, Generál a další. R. 1993 byl podnik vydražen, o dva roky později však jeho činnost byla ukončena. Areál byl následně citlivě přestavěn na multifunkční centrum Pivovar Děčín, chráněné budovy byly zachovány. Je zde samozřejmě i velké parkoviště. Kromě celé řady obchodů je zde – v nádherném starobylém prostředí i minipivovar Kapitán s restaurací a s dobrým pivem.

Pivovar Nomád je mezi zámkem a Zámeckým rybníkem. S parkováním je to tady trochu horší. K pivovaru se zajet nedá. Nedaleko v ulici U plovárny je sice parkoviště, ale bylo plné. Lepší je zaparkovat o kousek dřív – z ulice U plovárny za úřadem práce je vlevo dlouhé úzké parkoviště. Tento pivovar začínal již před lety jako Létající pivovar. Proto ho majitel pojmenoval jako Nomád. Název zůstal, od září 2017 má své vlastní zařízení i restauraci. Nabídka jídla je vhodná pro posezení při pivu.

To, co jsme viděli, se nám líbilo. Pěkné byly i výhledy z Pastýřské stěny. Zdaleka jsme však nenavštívili všechny památky města.

Prakticky v centru města, severovýchodně od zámku je barokní kostel sv. Václava a Blažeje. Na gotických základech byl postaven v letech 1754–1778. Z 19. století jsou dva kostely v Podmoklech - pseudorománský kostel sv. Františka Serafínského z let 1856–1858 a pseudorománský a pseudogotický evangelický kostel z r. 1881. V Podmoklech je ještě bývalý lovecký zámek z r. 1735, kde je dnes sídlo Oblastního muzea.

Kdo se může ve městě zdržet déle, může se zastavit v ZOO pod Pastýřskou stěnou na levém břehu Labe, v jejímž okolí je i řada pěkných procházek.

Na pravém břehu Labe je Stoličná hora a na jejích svazích lesopark Kvádrberk. I tam jsou pěkné procházky a hezké výhledy. Při jeho jižním okraji vede 650 metrů dlouhá naučná stezka Pod Kvádrberkem, která je určena hlavně dětem - je tam umístěno 24 informačních panelů, které jsou zaměřeny na historii Kvádrberku a místní faunu a flóru. Z vrcholu vede 10 km dlouhá naučná stezka Kaňon Labe, která vede podle Labe přes řadu vyhlídek až k vyhlídce Belveder. I tu jsme si při návratu z dovolené prošli.

Děčín - historie a procházka po památkách města, Pastýřská stěna a jeho pivovary na mapě