Ze Stražiska do Bílovic ještě jednou a jinak - 2. díl

2 díl - první část naleznete zde : https://www.turistika.cz/trasy/ze-straziska-do-bilovic-jeste-jednou-a-jinak-1-dil

A je tady Malé Hradisko – Skřivánkov. Vítá mne nádhernou zahrádkou po pravé straně, plnou zeleniny, letních jablek a už švestek. Někdo by neodolal, já odolám, neboť je vidět, že ten, kdo se o to tak pečlivě stará si takový přístup nezaslouží. Po levé straně posezení se svatým obrázkem - sedět se nebude, ještě čas nepřišel. Na rozcestí červená odbočuje do Seče, v údolí Zábrany jistě nebude tolik vody, aby se muselo brodit, jako v květnu. Ale tam nepůjdu, to bych se vracel. U jednoho z prvních domků mají strašáka na uvítanou a starou historickou ceduli. V Hradisku už to žije. Po silnici Prostějov – Boskovice je rušno, babky směřují k obchodu, před obchodem vykazuje práci trojice zřejmě obecních picmochů. Zametají. Chodníky už jsou dokončené. Sluníčko svítí a začíná být horko. U kostela na lavičce by bylo pod stromy optimálně. Je půl osmé.

Čeká mne úsek, který se shoduje s trasou v květnu, tj. 4,5 km do Repech. Cesta ubíhá dobře, o zpestření se postarala místní farma, která na polích kolem cesty pase skot. Zprava elektrický ohradník, zleva elektrický ohradník. Procházím koridorem, který náhle končí provázkem přes cestu se slovy: „Provázek nekope, po průchodu jej prosím vraťte znovu na místo“. Za provázkem začíná ničím nerušené území stáda. Jinudy cesta nevede, takže hurá na to. Překročuju provázek a s odvahou kráčím mezi dobytek. Krávy zřejmě vycítily, že by mohla být nějaká změna a všechny se začínají sbíhat ke mně. Je jich asi 40. Marně přemýšlím, zda může být stádo nebezpečné nebo ne. Neutíkám, hrdě procházím a odcházím bez ztráty desítky.

Na silnici Protivanov – Drahany jsem coby dup. U Repech je krásný dřevěný rozcestník, má i lavičku, takže po 15 km si dělám první přestávku. Energeťák a rohlík s pomazánkou to jistí. Pofukuje, teplo tady nemají. Je to vysoko, 625 m n.m. Tady opět změním trasu, půjdu po žluté do Nivy. Cesta vede chvíli polem, posléze se nořím do smrkového lesa. Je vidět, že zde proteklo docela dost peněz. Lesní cesty jsou nově vyštěrkované, s terénními úpravami, včetně nových propustků. Žlutá značka pokračuje k hájovně na asfaltce z Protivanova, sem nepůjdu, vezmu to zkratkou přes pole kolem rybníků. Navigace mi úspěšně pomáhá. Rybníky jsou na samém začátku Bílé Vody, je jich tady soustava, vůbec to nevypadá špatně. Ruší jen cedule Nevstupovat, soukromý pozemek. Úplně na začátku vesnice obcházím nedostavěný honosný dům, vypadá to, že to patří k sobě, je zde celý systém rybníčků a hrází, dokonce jakési malé přístaviště pro loďky. Je to však nedodělané, jako by najednou penězovod vyschl. Do Nivy se vstupuje alejí z vzrostlých stromů, je zde krásně, něco zde pronikavě voní, co to je se zjistit nedaří. A je zde obchod COOP. Příležitost k nákupu nápoje. Vycházím s půllitrovou grenou a než obec skončí, mám ji v sobě. Procházím kolem kostela, před kterým je upravený parčík s křížkem, který má před sebou i klekátko. To se moc často nevidí. Procházím kolem zastávky, kde jsem měl v květnu první odpočinek a beru to dál po žluté na Bílý Kříž. Pustím si muziku a tak to odsejpá a jsem tam jedna dvě. Hájenka Bílý Kříž nese stopy pobytu, zase tak opuštěná není. Upozornění na hlídání hady zde stále visí. Na Bílém Kříži si na 5 minut sednu a zavolám domů, že to jde dobře. Tady opustím turistické značení a sleduji kousek cyklotrasu po rozbité silničce do Rozstání. Traktory se prohánějí po strništi s něčím jako rotavátor, ale ne úplně. To mi nic neříká, jsou to nějaké novátorské postupy. A tady přichází na řadu další zkratka, neprocházet celým Rozstáním, ale zkusit se dostat z prudkého kopce přes Bílou Vodu a pole do horní části vesnice. Žádná cesta tady není, s navigací se to daří, ale jen za cenu průlezu mlázím. Jehličí si obírám zpoza krku ještě 3 kilometry. Na civilizovanou cestu nastupuji u rohové zahrady ve směru od Baldovce. Průchod obcí napříč je rychlý, je to max. 0,5 km, podélně by to bylo mnohem horší. Teď mne čeká silnice z Rozstání do Kulířova kolem osady Marianín. Ta mne vždy fascinovala, je to vlastně jedna ulice mezi poli a víc nic. Naproti se točí v poli osamělá vrtule velké větrné elektrárny. V Kulířově jsem před jedenáctou, mám 27 km, tedy asi polovinu a libuju si, jak mi to dobře jde. Za Kulířovem, u lesa, na místě, zvaném Holanda je křížek. Ten se nabízí ke krátkému zastavení a výměně vlhkých ponožek. Dnes je to luxusní, protože žádné puchýře se neobjevují ani v náznaku. A jak měním ponožky, objevím v baťůžku velkou kondenzovanou smetanu, jakou vždy dělala mlékárna Hlinsko, takový Salko nebo Jesenku. Tahle je z Lídlu. Do oběda mi chybí slabá hodina, tak si říkám, proč ne. A dávám si ji na jedno cucnutí. Školácká chyba. Po 0,5 km z lehkého kopce do Krásenska se dostavuje nevolnost, hojný pot a bušení srdce. Přílišný příval energie udělal svoje. Sedám si na mostek a přemýšlím o ukončení pochodu. Po 10 minutách jsem se zbráboral a tak se plazím k Podomí, že to jako vydejchám. A kupodivu se daří. Jsem na konci obce a už je mi jakž takž. Ani jsem si Krásensko neprohlédl. Ale krásně mi zde rozhodně nebylo. Tak honem do Podomí – po silnici.

Pokračování ve třetím díle, což je zde : https://www.turistika.cz/trasy/ze-straziska-do-bilovic-jeste-jednou-a-jinak-zaver