Polské Góry Suche z Meziměstí
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Meziměstí, nádraží | Asfalt | 0,0 km | ||
Od nádraží dojdeme k lávce přes koleje (foto 1 a 2) a hurá po silnici do Vižňova. | ||||
Vižňov, kostel (foto 3 a 4) | Asfalt | 2,4 km | ||
Zde si můžeme prohlédnout expozici geoparku (foto 5 - 7). O pár metrů dál začíná žlutá značka, vedoucí kolem hospůdky U kostela (foto 8) ven nad obec. | ||||
Nad Vižňovem (foto 9 a 10) | Šotolina | 4,4 km | ||
Konec silnice, dál už lesní cestou stoupáme na hřeben Javořích hor (foto 11). | ||||
Sedlo Pod Homolí | 5,7 km | |||
Zde začíná polská černá značka, po které klesáme (foto 12) dolů do Sokolówska. Kromě naší žluté a polské černé značky tu prochází také zelená značka hraniční stezky. | ||||
Sokolówsko, kostel (foto 14) | 7,4 km | |||
Od kostelíka se kousek vrátíme (foto 15) a začíná šplh do kopce (foto 16 a 18). | ||||
Góra Wlostowa | 8,9 km | |||
Shora jsou krásné výhledy (foto 19 - 28). Krátký sestup a opět výstup nahoru. | ||||
Kostrzyna | 9,4 km | |||
Další vyhlídkový bod, tentokrát hlavně na polskou stranu (foto 29 - 37). Opět dolů a opět ještě více nahoru. | ||||
Suchawa | 9,9 km | |||
Ze Suchawy výhledy nejsou (foto 38). Až při sestupu se nám hezky ukáže Waligóra (foto 39 a 40). | ||||
Rozdroźe pod Waligóra (foto 41) | Šotolina | 10,6 km | ||
Příjemnou cestou sestoupíme do údolíčka. | ||||
Andrzejówka (foto 42 - 45) | 11,9 km | |||
Po možném občerstvení se vydáme vstříc kopci proti nám (foto 46) - Waligóře. Výstup nahoru je fakt dost výživnej. | ||||
Góra Waligóra | 12,5 km | |||
Z vrcholu (foto 47) nic vidět není, musí se ještě kousek popojít po hřebeni. Teprve pak se odkryjí výhledy na kopce, které jsme prošli (foto 48) a později i k nám do Čech (foto 49 - 50). | ||||
Rozdroźe pod Waligóra podruhé | 13,5 km | |||
Vybereme si černou značku. Kousek se jde po široké cestě, ale pozor! Po nějakých 200 metrech z ní odbočuje doleva dolů téměř v protisměru cesta a to je ta naše. Značky tu nejsou, není je kam umístit. Nejvyšší dřevinou tu je borůvčí. Cesta nás dovede až na česko-polskou hranici. | ||||
Hranice | 15,8 km | |||
Za přístřeškem (foto 52) narazíme na modrou značku z Meziměstí. Přejdeme kopeček k rozcestí cyklotras (foto 53) a čeká nás poslední výstup (foto 54) na Ruprechtický Špičák. | ||||
Ruprechtický Špičák (foto 55 - 64) | 16,7 km | |||
A spadneme do Ruprechtic. | ||||
Nad Ruprechticemi | Asfalt | 19,1 km | ||
Nekonečně dlouhou vesnicí (foto 65 - 66)dojdeme kolem penzionu Malý dům (foto 67) a kostela (foto 68 - 69) až k vlaku (foto 70 - 71). | ||||
Ruprechtice, zastávka vlaku | Asfalt | 22,6 km | ||
Konec trasy |
Kdykoliv jsem v posledních letech stanul na Ruprechtickém Špičáku a prohlížel kopce severozápadním směrem, říkal jsem si, že do nich se musím vypravit. Patří do nevelkého pohoří Góry Suche, které tvoří jeden celek s našimi Javořími horami. Těm v Polsku říkají Góry Kamienne a jejich hřeben tvoří státní hranici. Obě tato pohoří mají stejný charakter. Žádné táhlé hřbety, ani plata nedalekých stolových hor, ale prudké svahy a jednotlivé špičaté kopce. Pro turisty terén docela náročný. Teď se mi konečně podařilo se do Suchých hor dostat a celá absolvovaná trasa mě nadchla natolik, že ji hned zkraje prázdnin představím i vám, přestože mi v šuplíku čeká na zveřejnění asi deset tras starších. Co kdyby někdo na Broumovsko zavítal a nezajímal se jen o přelidněné skály. Tady najdete dokonalý klid, krásnou přírodu, spoustu borůvek, později i malin.
Na trasu počítejte určitě s celým dnem. Ne snad kvůli její délce, 23 km se dá zvládnout i dříve. Ale možná budete překvapeni její náročností. Opravdu to není procházka růžovým sadem. Naši polští soukmenovci se totiž s turisty nijak nes...(píp). Nejsou tu žádné vyasfaltované chodníčky třikrát obcházející kopec v serpentýnkách a mírném stoupání. Chceš na kopec? Tak rovnou za nosem tou nejprudší spádnicí. Že to je sklon, na kterém se člověk sotva udrží? Nezájem. Že se ta vyšlapaná pěšina pod nohama drolí a nohy sjíždějí na kamenech zase zpátky dolů? Holt si nějak poraď. A připrav se na to, že dolů to půjde ještě hůř. (Proto taky doporučuji tu trasu jít v tom směru, jak ji popisuji. Výstupy jsou sice zběsilé, ale sestupy se dají zvládnout celkem v pohodě.) Odměnou trasa skýtá přehršle výhledů, na těch se taky hodně zdržíte.
Vyjdeme z Meziměstí po modré značce směr Vižňov. Jde se po asfaltu a skoro po rovině. Že bude hůř, naznačuje jen hradba Javořích hor před námi. Ve Vižňově u kostela mají docela novou expozici malého geoparku, určitě stojí za návštěvu a malé zdržení. Po chvilce modrá značka odbočuje ze silnice vpravo, po silnici pokračuje pro změnu značka žlutá. Ta nás vyvede už stoupáním nad Vižňov a dál lesem na hřeben Javořích hor do sedla pod Homolí. Posledních pár set metrů je to stoupání docela prudké, taková malá rozcvička. Ze sedla budeme naopak klesat po polské černé značce do Sokolówska. Jsou to malé lázničky s hezkým a zajímavým kostelíkem. Sice je od rozcestí, kde přejdeme na modrou značku, asi 300 metru daleko, ale stojí za to si tu zacházku udělat.
Pak tedy zpět na rozcestí a po modré značce směr Andrzejówka. Směrník říká, že to je hodina a půl chůze a je to přesný údaj, GPS mi změřila čas pohybu hodinu a 26 minut. Ale pozor, taky čas přestávek hodinu a 12 minut. A nebyly to zdaleka jen přestávky kochací a fotící. První výzvou je už výstup na první kopec v pořadí - Wlostowu. Převýšení cca 330 metrů zvládnete na necelém kilometru. Wlostowa tvoří krátký hřbítek a je z ní hezký výhled hlavně směrem k nám na Krkonoše, Javoří hory, Ostaš a Broumovsko.
Hřbítek Wlostowy končí krátkým sešupem do sedla, z něhož vystoupáme strmě na druhý kopec v pořadí - Kostrzynu. Ta má téměř dokonalý tvar zubu špičáku. Skvělé pro turistu je, že na vrcholu ja malá skalní plošinka (dokonce s ohništěm) a z té je dokonalý výhled pro změnu na polskou stranu. nádhera, uvidíte na fotkách. Sestup do dalšího sedla je docela dobře schůdný a jedná se jen asi o 90 výškových metrů. Následuje ale výstup na další kopec Suchavu a ten je proti Kostrzyně o 20 vyšší. Bohužel je Suchawa zarostlá lesem, výhledy se nekonají. Teprve při sestupu - tentokrát velice pohodlném - do sedla pod Waligórou se nám nějaký ten výhled otevře.
Ze sedla sejdeme pohodlnou širokou lesní cestou do údolí Przelecz Trzech Dolin, kde je jeden význačný bod: horská chata Andrzejówka. Zde je možné se najíst, doplnit české pivní tekutiny a většinou se tu dá i platit českými korunami. Takto občerstveni můžeme vyrazit po žluté značce na ten nejlepší krpál, na Waligóru. Převýšení 130 metrů tu zvládneme na 350 metrech. To už je dobrá makačka. Navíc se to tu opravdu hodně drolí a klouže, jako fakt dolů bych to jít nechtěl. Nahoře čeká nejdřív zklamání. Kromě cedule a kamene už tu je jen keška pro nadšence geocachingu, jinak nic. Ale ona i Waligóra tvoří malý hřebínek s dvěma vrcholy, a tak si i z ní nějaký výhled užijeme.
Žlutá značka nás dovede opět na již známé sedlo pod Waligórou a nás začne zajímat polská specialita v podobě černé značky. Ta totiž vede k nám na hranici k přístřešku pod Ruprechtickým Špičákem. O pár metrů dál se k hranici přiblíží i modrá z Meziměstí a Vižňova a společně s polskou zelenou hraniční stezkou šplhají "polským stylem" na Ruprechťák. A my tím pádem šplháme též. I když, kdybyste už toho měli plné zuby, klidně to vemte po té modré do Meziměstí, je to příjemná cesta. Nebo o kus dál ještě z hranic odbočuje cyklotrasa pod Ruprechtický Špičák a do Ruprechtic. Ale na druhou stranu, být půl kilometru pod Ruprechtickým Špičákem a nevylézt na něj...
No a z něj už je to jednoduché. Žlutá značka, 4 km a jsme v Ruprechticích u penzionu Malý dům, kde se čepují běžně tři piva (Opat je stejně nejlepší), vaří poctivý turek a něco pevného na zakousnutí se taky najde. Chcete-li na vlak, na zastávku je to ještě kolem kostela něco přes 1,5 km. A kdybyste toho měli málo, tak od kostela je to jen 2,5 km do Meziměstí nebo 8 km do Broumova. Proč ne?
Doufám, že alespoň někoho tato trasa zaujme natolik, že "ji dá". Pokud ano, budu rád, když mi dáte vědět, jak se vám líbila. Do několika fotek jsem vložil popisky toho, co je vidět, snad jsem to trefil. Kdyby ne, rovněž prosím o zprávu a chybičku napravím.