Podél Prudkého potoka pod Králický Sněžník a do Starého Města

Už loni, když jsem stál po mnoha letech na vrcholu Králického Sněžníku, jsem se rozhodl, že další navštívenou lokalitou tohoto kraje bude Prudký potok. Inspiraci jsem měl pro toto rozhodnutí dvojí. Jednak tento článek Aleše Matějíčka s nádhernými fotografiemi a jednak..., to vám napíšu až po popisu trasy, abych někoho nezdržoval textem, který není úplně k věci.

Takže kudy a jak půjdeme. Vyjdeme od vlakové zastávky ve Vysokých Žibřidovicích. Ta leží na trati Hanušovice - Staré Město pod Sněžníkem a kromě dřevěné Boudy tu není široko daleko nic. Vlastně ano - rozcestník červené a žluté značky. Vlaky tu jezdí o víkendu každé dvě hodiny a nemají průvodčího. Jízdenku si buď koupíte u strojvedoucího nebo si označíte u dveří tu, co už máte. Vlaky zastavují jen na znamení, čili "pro výstup stiskněte tlačítko signalizace".

Od zastávky vyrazíme po červené značce směr Sušina, 11 km. Od prvního metru začínáme stoupat, zprvu neznatelně, postupně čím dál víc a mohu vás ubezpečit, že celých 11 km to jinak než nahoru nebude. Ale zatím dobrý, prvních skoro 6 km je lesem po asfaltu a sklon takový, že podřazovat určitě nemusíte. Cesta po celou dobu sleduje Prudký potok, občas v louce u něho uvidíte nějaký tábor, taky potkáme na Bystřinách studánku, čili žádná nuda se nekoná. Na rozcestí Pod Srubem teprve ale začíná to pravé, kvůli čemu se sem chodí. Značka odbočuje do vyšlapané pěšinky, klikatící se množstvím borůvčí a maliní, občas nás donutí přejít potok na druhou stranu po kamenech nebo kládě a přitom neustále nabízí pohledy na spoustu peřejí, vodopádků, tůněk a kaskád Prudkého potoka. Být tu místo borůvek azalky, budete si připadat jako někde v Alpách. I když upřímně, těm borůvkám dám čistě pragmaticky přednost.

Potok se postupně zužuje, stoupání je čím dál prudší a skoro až nahoře v Mokřinách, kde Prudký potok postupně vzniká, nás čeká ještě jedno úskalí. Suchou nohou tu nejspíš neprojdete. I v suchém období to tady totiž čvachtá - no, jako v mokřinách. Chce to zkrátka kvalitní boty a nebo jako já, boty sundat a naboso.

Z Mokřin to je ještě kousek do kopce na Sušinu a zde červená značka končí. Vyměníme ji tedy za modrou a po ní přejdeme dva kopečky - Černou kupu a Stříbrnickou. Spadneme do sedla s rozcestím, odkud je možné se vydat po červené značce tradiční trasou kolem Slůněte a pramene Moravy na Králický Sněžník (viz např. trasa zde). Je to nahoru ještě asi 2 km a zpátky se pro změnu můžete vrátit trochu kratší polskou zeleně značenou hraniční stezkou.

Ze sedla začneme pro změnu klesat zpátky do civilizace červenomodrou kombinací značek až na rozcestí Nad Adéliným pramenem. Zde začíná žlutá značka a ta nás pohodlným klesáním dovede k chatě Návrší. Odtud se většinou pokračuje po žluté dál nejkratší cestou směr Stříbrnice k autobusu, protože všechno hezké už jsme přece viděli, že? Kdepak, zkuste změnu, vemte to po modré směr Hynčice pod Sušinou. Křížení s další žlutou značkou na Strakových školkách si nevšímejte, zbystřete až na rozcestí se zelenou na Štvanici. Tahle zelená značka nás dovede až do Starého Města a je plná dalekých výhledů, jeden krásnější než druhý. Opravdu lahůdka. No a když dorazíte do Starého Města, takový jedenáctistupňový Šerák, to je po těch dosti náročných 25 km taky lahůdka.

Mimochodem, nebýt dvojice, která se mnou vystoupila v Žibřidovicích, nepotkal bych až na Sušinu ani človíčka. Jen kousek pod kaskádou jsem potkal vola. Šel proti mě, špinavý, potrhaný a do krve rozedřený a na rameni nesl něco, co vzdáleně připomínalo kolo. Nejsem škodolibý, ale já mu to fakt přál. Sem, do téhle oázy nádherné divoké přírody vyrazit na kole... Jo, máte pravdu, taky to tu mohl sjíždět čtyřkolkou...

Tak, a jaký že to byl ten druhý důvod, proč jsem na ten Prudký potok nutně musel? V červenci roku 1968 jsem na palouku vedle něho absolvoval svůj první skautský tábor. Úžasné tři týdny. Přijeli jsme na louku a tam jeden hangár a hromada krajinek (prken). První dva dny jsme si stavěli stany, pak bránu, ohradu atd. Skvělá průprava do života. Jeden z tehdejších výletů byl právě i výšlap podél potoka na Králičák, tehdy ještě s rozhlednou, kde jsme přežívali bouřku. Tenkrát jsem si psal táborový deník a popis výletu mi zabral dvě nadšené stránky ("...a my co jsme šli rychle jsme se pod tím vodopádem mohli vykoupat. To byla ledárna, že nohy brněli eště až nahoře." "Po tý bouřce to tu bylo nějaký rozbahněný a všude spousta vody a Sekyra uklouz a rozplácnul se v borůvkách, tak jsme ho vymáchali v potoce." - přepsáno i s pravopisnými chybami). V deníku jsem měl nejen nákres tábora, ale i dokonalý popis a nákres, jak se na tábor dostat. A mě popadla přímo neodolatelná chuť to místo najít. Věřte nebo ne, našel jsem, je to tam pořád stejné a i tábor tu opět stál. Jen latrínu měli trochu jinde.