Pec pod Sněžkou - Lučiny - Černý Důl

	Pec pod Sněžkou, bus (foto 1 a 2)		Asfalt	0,0 km
	Jdeme po žluté na konec Pece (foto 3 - 6).
	Pec pod Sněžkou, Javor		Asfalt	1,0 km
	Začíná přece jen trochu náročnější stoupání lesem (foto 7 - 10).
	Voreithova cesta		Asfalt	2,5 km
	Stále lesem nahoru (foto 11 - 13).
	Nad Temným vodopádem		Asfalt	2,8 km
	Zde je možné odbočit vpravo po běžné lesní cestě bez turistického značení k Temnému vodopádu (foto 14 a 15). Potom se vrátíme zpět stejnou cestou a pokračujeme ve výstupu (foto 16 - 19).
	Lesní bouda (foto 20)		Asfalt	3,8 km
	Krátký úsek po rovině.
	Pod Lesní boudou		Šotolina	4,0 km
	Lesem skoro po rovině.
	Bouda Svornost		Šotolina	4,6 km
	Zde se nám otevřou nádherné výhledy (foto 21 - 25).
	Rozcestí Lučiny, retl. věž		Šotolina	5,0 km
	Pokračujeme po zelené mírně do kopce (foto 26 a 27).
	Pražská bouda (foto 27)		Šotolina	5,8 km
	Od boudy je hezký výhled (foto 28 a 29). Jdeme od ní ještě chvíli trochu výš po zelené.
	Slatinná stráň			6,5 km
	Teď naopak mírně dolů lesem.
	Kolínská bouda (foto 30)		Asfalt	6,9 km
	Po rovině a později z mírného kopce (foto 31) kolem Slovanky (foto 32 a 33) do lesa.
	Hrnčířské boudy			8,4 km
	Chvilku nás povedou značky, červená, modrá a ta naše správná zelená (foto 34 a 35). Na nejbližším rozcestí nás červená opustí.
	Idina cesta			8,9 km
	Lesní pěšinou mírně klesáme (foto 36 - 38).
	Tetřeví boudy		Asfalt	10,1 km
	Krásný výhled (foto 39 a 40). Lesní silničkou mírně vzhůru (foto 41).
	Rejdiště		Šotolina	11,1 km
	Křižovatka s modrou značkou. Ještě chvíli do kopce (foto 42).
	Jelení vrch			11,9 km
	Od tohoto bodu už budeme víceméně pořád klesat (foto 43).
	Lavička nad Turnovskou boudou (foto 44 a 45)			12,8 km
	Rychlý sestup loukami, které slouží v zimě jako sjezdovky (foto 45 - 53).
	Skiareál Černý Důl (foto 54 a 55)		Asfalt	14,4 km
	Za chvíli jsme na náměstí (foto 56 - 60).
	Černý Důl		Asfalt	14,8 km
	Konec trasy

1-Pec pod Sněžkou, u konečné autobusu  •  Fotografie (60)  • Foto: HonzaC8

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

2-Pec pod Sněžkou, u konečné autobusu

3-Pec pod Sněžkou

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Už jsem to u krkonošských příspěvků psal několikrát. Já a Krkonoše, to prostě nějak nejde dohromady. Určitě jsou krásné, ale na mě už jsou přelidněné a překomercionalizované (kruci, to jsem vymyslel slovo!). Během hlavní turistické sezóny mě tam nikdo nedostane, leda by mi za to slušně zaplatil (v rámci té komerce). V přírodě mám rád klid. Moje Věrka ale má Krkonoše ráda a je jaksi výhodné jí občas udělat drobnou radost. Což tak dvakrát do roka plním tím, že ji někam do těch méně vyhledávaných míst Krkonoš vytáhnu. Zásadně ale na jaře nebo na podzim. A tak jsem se před prvním listopadovým víkendem rozhodl, že vymyslím nějakou ne moc náročnou trasu krkonošskými kopečky, což má ráda Věrka, po co nejméně frekventovaných cestách, což mám rád já, a s pořádným obědem v některé z osvědčených restaurací na Lučinách, což máme rádi oba. Povedlo se, v půl desáté jsme byli autobusem v Peci pod Sněžkou a mohli jsme vyrazit. 
Pro první úsek jsem zvolil žlutou značku k Lesní boudě. Pec leží v dolíku, je tedy logické, že ty první kilometry budeme stoupat. Stoupání je to ale celkem pohodlné. Přece jen je to spíš lesní silnička než kamzičí stezka, pokud člověk nějak nespěchá, ani se moc nezadýchá. Jdeme kolem spodní stanice lanovky na Hnědý vrch a odbočujeme se podívat k Temnému vodopádu. Suché léto, suchý podzim, vody je málo, nakonec až k hlavnímu vodopádu ani nesestupujeme. Ale vy to klidně udělejte. Těší mě, že na celém tomto úseku jsme nepotkali člověka.
U Lesní boudy a na hlavní, červeně značené cestě už je docela živo, tam se ale nezdržujeme. Po 200 metrech odbočujeme na zelenou směr Lučiny a tady už je zase kýžený klid. A na Lučinách nádherné výhledy. Docela jsme se tu zdrželi, koukali na protější stráně, mlčeli, pak kousek popošli a zase koukali... Tohle je opravdu krásný kout, to musím uznat i já. 
Nabídka jídel na Pražské boudě nás nijak nepřesvědčila. Rozhodli jsme se tedy, že zajdeme až na Kolínskou boudu, ale opět raději klidným "obchvatem" přes Slatinnou stráň. To proto, že od Kolínky pak půjdeme po červené k Hrnčířským boudám, tak abychom nešli tam a zpátky stejnou cestou. Ten obchvat je ale fajn, rozhodně to není jen zacházka. Kolínská bouda nás uspokojila "plnoprázdně". V bříškách bylo plno (výborná pečená kačenka s knedlíky, se zelím a pivko), v peněžence naopak prázdno. Vzhledem k tomu, že jsme v Krkonoších (a nejen tam) zažili i situaci, kdy v peněžence bylo prázdno a v bříšku nic moc, Kolínskou boudu jsme hodně chválili. 
Po obědě tedy po červené k těm Hrnčířským boudám. Naštěstí je to z kopce, to se s obědem a pivem jde určitě líp než nahoru. Od Hrnčířek volíme zelenou značku po krásné lesní pěšině  k Tetřevím boudám, kde je opět hezký výhled do kraje. Značku měníme na žlutou, čeká nás ještě jeden kopec - Jelení vrch. Kupodivu se nejedná o žádné velké stoupání. Jde se lesem a užíváme si tady listopadového slunce a stále ještě podzimně zbarvených stromů. Jedna velká nádhera. Z Jeleního vrchu je to potom dlouhý sešup, který nám zpříjemňuje lavička na kraji lesa s výhledem do vnitrozemí. Od lavičky sestoupíme po loukách ke skiareálu Černý Důl a za chvilku už jsme na náměstí, kde je zastávka autobusu.
Celá trasa je dlouhá cca 15 km a je celkem pohodlná. Určitě se dá absolvovat i na kole a dokonce bych si na ni troufl i v lakýrkách a s kočárkem. Prudší stoupání tu není a když, tak po asfaltu. To spíš závěrečné klesání dá zabrat kolenům, ale jen tak lehce. Když se vám podaří natrefit takový den, jako se poštěstilo nám, budete z trasy nadšení. Ostatně, podívejte se na fotky a bude vám jasné, proč.

Autor: HonzaC8

Další články autora: 1058

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli