Zámek Herrenchiemsee a jezero Chiemsee (Chiemské jezero) - NĚMECKO
Chiemsee - největší jezero v Bavorsku (518 m.n.m., cca 80 km²), nacházející se na úpatí Alp mezi městy Rosenheim a Traunstein, je nazýváno též Bavorským mořem.
Vzniklo před 15 - 20 000 lety a mělo hloubku 250 m. Usazeninami (písku a štěrku) z Alp se hlubina snižovala a stále snižuje. Nyní je na cca 73 m.
Z jezera vytéká řeka Alz a pokračuje do Inu. Obrovský nerovnoměrný ovál (spíš brambůrka) o rozměrech 18,5 x 11 km, má objem 2 km³. Dle wikipedie vystupují z vodní hladiny čtyři ostrovy, s průvodcem jsme se bavili pouze o třech. Nejmenší je Krautinsel (cca 3ha). Na prostředním ostrově Fraueninsel (15 ha) stojí ženský benediktinský klášter (Frauenwörth). Dá se tu procházet, či posedět v restauraci. Na začátku zimy na ostrově probíhá průvod masek.
Největším a nejznámějším ostrovem je Herrenchiemsee, zvaný též Herreninsel (238 ha).
Nastoupili jsme na loď v městečku Prien a pluli cca 20 min. na ostrov. Z jezera by byl býval krásný pohled na Alpy, nebýt zakaboněna . Z velké části byl ostrov porostlý lesy. Uvnitř ostrova bylo možné spatřit klášter, hostinec, muzeum, či rybářskou vesnici. Příjemnou procházkou jsme se dostali k přepychové stavbě Ludvíka Bavorského - zámku Herrenchiemsee s květinovým parkem a vodotrysky.
Ze všech tří zámků, které jsme na výletě shlédli, bylo Bavorské Versailles (v mých očích) v kýčovitosti na místě posledním (přesto síla), asi právě proto, že byl vystavěn dle vzoru díla Ludvíka XIV. Zámek Versailles Ludvíka Bavorského při návštěvě Francie velmi fascinoval.
Ostrov vykoupil Ludvík II. Bavorský v roce 1873. V roce 1878 byl položen základní kámen (architektem stavby Georg Dollman). Zámek byl během tří let téměř hotov (ale nikdy nedokončen). Chybí mnoho pokojů a boční křídla. Místnosti byly obyvatelné, ale Ludvík zavítal do tohoto sídla v roce 1884 na pouhých 9 dnů. Dva roky po jeho smrti - v r. 1886 - byl Herrenchiemsee otevřen pro veřejnost. Nedokážu přesně popsat zařízení a doplňky, co se však nedalo přehlédnout, byl např. obrovský bronzový páv (královský pták Bourbonských králů), který nás v přízemí vítal. Dále jsme viděli schodiště z pravého mramoru, postavené podle stylu Versilles, halu s proskleným stropem a stěnami z mramoru nepravého (avšak prý nákladnějšího, než z mramoru originálního). Shlédli jsme mnoho pokojů a předpokojů, kopii vers. ložnice (kde nikdy nikdo nespal), či ložnici privátní (laděnou do modra - panovníkova oblíbená barva), odkud měl Ludvík schodky do koupelny – do vany o objemu 6 000 litrů.
Stěny některých pokojů byly zdobené pravým zlatem (rozklepaným na mikroplátky), obrazy, malbami a nástěnnými koberci (které ženy vyšívaly i několik let).
Nechyběl ani stoleček "prostři se". Stejně jako v Linderhofu stál na výtahu, který vedl do kuchyně. Kuchaři naservírovali jídlo a stolek opět vyjížděl nahoru, panovníkovi přímo pod nos.
Zámek zdobila obrovská zrcadla a také lustry z míšeňského porcelánu. Kromě obrovské vany (spíše bazénu), fascinoval i 90 m dlouhý zrcadlový sál (údajně lepší napodobenina originálu ve Francii). Ze stropu sálu viselo 35 lustrů, které potřebovaly k rozsvícení sálu 2 000 svíček – všechen tento přepych pouze pro oči Ludvíka.
V jižním křídle se nacházelo Muzeum krále Ludvíka II. Prohlídek pamětihodností bylo za dva dny vrchovatě a tak jsme místo muzea utíkali na výbornou kávu do zámecké restaurace.
O Ludvíkově zdravém rozumu by se dalo silně pochybovat (viz článek o Neuschweinsteinu a Linderhofu). Kdysi přivedl svými šílenými nápady, které zhmotnil, bavorskou státní kasu na mizinu. Zanechal však za sebou stavby, jež jsou právě pro svou absurdnost návštěvníky hojně vyhledávané. Jsem přesvědčena, že výdělky za prohlídky zámků bohatě jeho dávné dluhy pokryly.
http://www.herren-chiemsee.de/index.htm
Články s výlety v Bavorsku související:
Garmisch-Partenkirchen a soutěska Partnachklamm