Rostliny s obsahem jódu

Hlavní funkcí štítné žlázy je tvorba, skladování a sekrece hormonů thyroxinu a trijódthyroninu, které jsou nutné pro udržení optimálního vývoje, růstu a metabolismu tkání. Pro tvorbu těchto hormonů musí být zabezpečen dostatečný přísun jodidů, především potravou. V oblastech, kde není zajistěn dostatek jodidů ve stravě, vzniká u lidí vlivem snížené produkce hormonů štítné žlázy tzv endemická struma (lidově "vole"). Ta způsobuje endemický kretenismus, který se u dětí projevuje menším vzrůstem, suchou, bledou, vrásčitou kůží, řídkým ochlupením, tvrdými vlasy, opožděným zráním kostí a zubů, zpomaleným sexuálním vývojem. Dochází i k rozličným stupňům duševních chorob, jako je debilita a idiocie.

Velký výskyt endemické strumy lze nalézt zejména v horských oblastech, a to hlavně v Alpách a na Kavkaze. Je však zajímavé, že se toto onemocnění vyskytuje i tam, kde je sice relativní dostatek joditů, avšak v potravě obyvatel převažuje určitán zelenina, především zelí. Zjistilo se totiž, že zelné hlávky obsahují tzv. "strumigenní látky", obzvláště thiouracil, který brzdí syntézu důležitého hormonu thyroxin. Naproti tomu existují v rostlinné říši zástupci s bohatým zdrojem jódu.

Patří k nim Feijoa sellowiana z čeledi myrtovitých. Jde o dekorativní, stále zelený keř až strom, který dosahuje výše 2 až 6 metrů a roste hojně v subtropických částech Jižní Afriky.

Plody této rostliny jsou žluté s červenými skvrnami a velikostí připomínají vajíčko. Jsou velmi aromatické, sladkokyselé a chutnají jako ananas nebo jako jahody. Čerstvé plody obsahují různé sacharidy, pektiny, organické kyseliny, vitamin C, barviva, flavonoidy. Výzkumné práce potvrdily, že v 1 kg ovoce se vyskytuje 6,5 až 10,2 mg jódu organicky vázaného v rozličných sloučeninách rozpustných ve vodě. Tyto plody se od nepaměti s úspěchem používají v lidovém léčitelství proti arterioskleróze (kornatění tepen).

Rod Diospyros zahrnuje asi 200 druhů, z nich nejvýznamnější místo zaujímá Diospyros kaki z čeledi ebenovitých. Tento subtropický strom dorůstá za příznivých podmínek až do výšky 25 m. Původně pochází z Číny, odtud pak pronikl do Japonska a pak do dalších zemí se subtropickým nebo polotropickým klimatem.

Plodem je bobule, velká asi jako pomeranč, se zveličeným kalichem, zbarvená žlutooranžově, červeně nebo téměř hnědě. I u těchto bobulí prokázal chemický rozbor značné zastoupení jódu. Právě pro zmíněnou vlastnost byly plody delší dobu využívány v lidové medicíně při onemocnění štítné žlázy. Dále se podávají proti kašli, anémii (chudokrevnosti), angíně a zánětům dásní.

V Ázerbájdžánu tvoří zmíněné plody výchozí surovinu pro přípravu výtažků Sucus feijoae sellowianae, zpracovaný na preparát Sucfejselum a Succus diospyros kaki, využívaný v přípravku Sucdioskakilum. Oba extrakty se předepisují u lehčích až středně těžkých tyreotoxikóz (soubor projevů zvýšené činnosti štítné žlázy) a dále při deficitu (nedostatku) jódu v potravinách.

Málokdo ví, že též některé naše rostliny akumulují ve svém těle jód.Na prvním místě možno vzpomenout dnes již skoro neznámý řepeň durkoman z čeledi hvězdnicovitých. Tato jednoletá vyšší bylina zplaňuje na rumištích, na pastvinách, podél cest apod. Hlavně roste v nižších a teplejších oblastech.

Všechny rostlinné části jsou bohaté na jód. Není proto divu, že se často užívají v Číně jako lék proti strumě. Dále slouží i jako potopudný, protihorečnatý a mírně uklidňující prostředek.Šťáva vylisovaná z čerstvé rostliny dokonce léčí některé druhý zhoubných nádorů. Řepeň též pomáhá při revmatismu, nachlazení, chorobách močového měchýře, průjmech, kožních vyrážkách a ekzémech.

Bohužel je nutné zdůraznit, že řepeň náleží mezi mírně jedovaté rostliny, neboť obsahuje alkaloidy, musí se s ním proto zacházet s určitou opatrností.

V okolí pramenů, potoků, mokrých luk a pastvin roste roztroušeně potočnice lékařská z čeledi brukvovitých, která se již od 14. století pěstuje ve Francii jako oblíbená salátová zelenina. Má Ostrou chuť a typický štiplavý zápach. Listy se přidávají jako přísada do omáček, polévek, obložených mís.

V lékařství se rostlina využívala hlavně při poruchách celkové látkové výměny. Zároveň byla pokládána za cenný zdroj vitamínů A a C.

Fytochemický výzkum této byliny přinesl pozoruhodné výsledky. Z rozborů v vyplynulo, že na jeden kilogram natě připadá v propočtu kolem 5 mg jódu.

Do čeledi liliovitých náleží česnek kuchyňský, jenž se po staletí řadí k oblíbeným léčivým rostlinám. Působí proti zvýšenému krevnímu tlaku, nadměrné sekreci žláz, křečím. Pozitivně ovlivňuje vylučování žluče, upravuje stav střevní mikroflóry, vykazuje antibakteriální účinky.

Kromě různých sirných sloučenin, aminikyselin, sacharidů, vitaminu B 1 (thiaminu), B 2 (riboflavinu) B 3 (amidi kyseliny nikotinové), vitaminu C (kyselina askorbová) a D byl v cibulích česneku nalezen i jód v množství 0,94 mg na jeden kilogram.

Jód je dále přítomen i v obilkách ovesných vloček, v semenech fazolí, v listech špenátu, v bulvách červené řepy, v kořenech mrkve a v oddencích chřestu.

Fotogalerie