Neuschwanstein, Hohenschwangau, Ludvík II. Bavorský, Marienbrücke - Bavorsko - NĚMECKO
Jedním z mnoha mých cestovatelských přání bylo spatřit pohádkový Neuschwanstein, nacházející se nedaleko městečka FÜSSEN v Německu.
Neuschwanstein se stal jakýmsi zrcadlem bavorského krále Ludvíka II., žijícího mimo realitu - ve svém fantastickém světě. Zcela bez zábran své sny, na rozdíl od svého otce a dědy, kteří dokázali náchylnost k dávným mýtům udržet na uzdě, zhmotnil.
Shlédli jsme celkem tři Ludvíkovy nákladné stavby: Neuschwanstein, Linderhof a Herrenchiemsee. Podařilo se mu zamávat se státním rozpočtem tak, že dostal Bavorsko na mizinu. Kdo by byl býval tenkrát tušil, že se investice jednou zúročí. Jen Neuschwanstein (Nový Labutí kámen), nejatraktivnější zámek Bavorska, navštíví ročně 1 500 000 turistů.
Když jsme tenkrát po neprospané noci stavbu míjeli autobusem CK, veškerá radost pohasla, protože ji hyzdilo lešení.
Zaparkovali jsme u zámku Hohenschwangau. Býval letním sídlem Ludvíka a jeho rodičů, Maxmiliána a Marie Frederiky Pruské.
Místním autobusem jsme odtud vyjeli k nedalekému Marienbrücke, klenoucímu se nad vodopády Pöllat ve výšce 91 metrů. Vycházející slunko se ještě schovávalo za horskými štíty. Neuschwanstein ve své plné kráse (a z této strany naštěstí téměř bez lešení) podřimoval v jejich stínu.
Přiznávám se, že neprožívám interiéry zámků, ale Ludvíkova neuvěřitelně kýčovitá díla stála za prohlídku.
Z pohlednic je patrné, že zámek stojí vysoko v horách. Ve skutečnosti je však zasazen na skalní plošině v úpatí Alp. Při dobrém světle vytváří společně s alpskými vrcholy a jezery v pozadí nádhernou scenérii.
Když v roce 1864 zemřel Maxmilián, stal se osmnáctiletý Ludvík bavorským králem. Politika a panování ho příliš nezajímaly. Válku Bavorska (na straně Rakouska proti Prusku), kterou nedokázal řídit, prohrál. Musel se podřídit pruské armádě, podepsat mírovou smlouvu a zaplatit odškodné. Později se vladařením přestal zabývat a utekl do svého světa fantazie. Věnoval se umění, kultuře a stavění zámků.
Ludvík nikdy nebyl ženat. Zasnoubil se svou sestřenicí, Sofií, ml. sestrou rakouské císařovny Sissi (Alžběty Bavorské), ale zasnoubení několikrát zrušil. Údajně se mu více líbili chlapci. Do 20 let byl tento estét velmi krásný. Později začal přicházet o přední zuby, což pro něj byl šok. Uzavřel se do sebe. Jeho vášní se stalo jídlo - velmi ztloustl.
Ludvíka od mládí fascinovali středověcí germánští rytíři. Byl velkým milovníkem Richarda Wagnera. Celý “pohádkový hrad“ byl jakousi poctou tomuto skladateli, kterého velmi podporoval (i sponzoroval) a kterému se se vším svěřoval. Zdrojem inspirace se stal hrad Wartburg a také scény z Wagnerových oper. Podobu však vytvořil král podle svých vizí. Propracoval ji do posledních detailů.
Základní kámen byl položen roku 1869. Stavělo se dlouhých 17 let a dodnes není vše zcela dokončeno. Architektem stavby byl Georg von Dollmann, návrhářem Eduard Riedel a o malby se postaral Christian Jank.
Místnosti zdobí výjevy ze středověkých legend. Nejen exteriér, ale i vnitřek zámku je směsicí různých slohů (např. maurského, gotického, barokního). Součástí interiéru je také zimní zahrada, v níž rostou pomerančovníky a palmy, či umělá „krápníková“ jeskyně se sádrovými stalaktity, mechanickým měsícem a tryskající fontánou.
Ludvík své sny kloubil s moderními technologiemi. V zámku vedlo vodovodní potrubí, fungoval pokrokový vytápěcí systém a k dispozici byl i domácí telefon.
Komnata panovníka byla vymalována a zařízena motivy opery Lohengrin, kterou snílek shlédl v 15 letech a zamiloval se do ní. Jeho nejoblíbenější barva byla modrá. V zámku dále převládala zlatá, vínově červená, zelená a fialová. Mnohé interiéry působily kýčovitě, ale hlavně depresivně, ponuře a těžkopádně. Občas jsem měla pocit, že na mne všechno spadne.
„Nový Labutí kámen“ králi nestačil. Pustil se proto do staveb Linderhofu a Herrenchiemsee.
Netečnost ke královským povinnostem a nehorázné dluhy za šílené stavby, společně s jeho iluzemi a vidinami, které se stále více prolínaly do reálného života, vedly ke králově záhubě. Vláda Ludvíka znesvéprávnila a zbavila jej trůnu. Byl odvezen na zámek Berg.
Svým výrokem "Věčnou chci zůstat záhadou sobě i jiným" vystihl svůj život a vlastně i smrt. Našel ji v červnu 1886 ve vodách Starnberského jezera, společně se svým psychiatrem (a patrně i nepohodlným svědkem) Bernhardem von Guddenem. Tato smrt je dodnes nejasností.
Trasu ze zámku na parkoviště jsme již hravě během 15 minut zvládli pěšky a dále se autobusem CK posunuli do nedaleké osady Wies u Steingadenu, kde stojí rokokový poutní kostel Wieskirche.
Prorohlídky jsou velmi dobře organizované, výklad je v češtině (skrz sluchátko).
Články s výlety v Bavorsku související:
Herrenchiemsee-Bavorské Versilles a jezero Chiemsee
Garmisch-Partenkirchen a soutěska Partnachklamm
duben 2012