69. Pompeje (Pompei), Vesuv - ITÁLIE

POMPEJE

Velmi zvláštní pocity vyvolala návštěva místa, kde během krátké chvíle přírodní katastrofa (anebo to byl osud?) zastavila koloběh života a na mnoho staletí schovala město pod vrstvu sopečného prachu.

Po prohlídce Vesuvu jsme se sjeli podívat do starořímských Pompejí (Pompei), nacházejících se v provincii Napoli, nyní archeologického areálu, rozděleného římskými čísly do několika regionů... jednoho z několika měst, které sopka roku 79 svou vulkanickou erupcí doslova zaživa pohřbila. (zničila také Herculaneum, Oplontis a Stabie).

Město vzniklo v 7. stol. kmenem Osků, stalo se přístavem. Nejprve byly Pompeje pod řeckým vlivem, poté pod nadvládou Říma. Movití Římané si zde zbudovali svá letní sídla, tím nastal rozvoj městské infrastruktury – Pompeje se obehnaly zdí (s 8 branami), stavěly se budovy, paláce, antické lázně, fóra, obchůdky atd.. V čas zkázy zde žilo anebo dočasně jen pobývalo cca 20 000 lidí – různě movitých občanů (od patricijců, přes obchodníky, řemeslníky) využívajících všechna svá práva, ale také mnoho chudých a otroků. V roce 62 více než polovinu města zničilo silné zemětřesení. Pompeje se ještě nestačily zcela obnovit a postihla je definitivní zkáza. Předcházelo jí několik varování např. v podobě slabých otřesů půdy, na které už ale místní občané byli zvyklí, proto příliš nedbali. 24. srpna 79 nastala erupce sopky.

Písemné svědectví o zkáze města (dopisy historiku Tacitovi) podal spisovatel a právník Plinius Mladší. Tehdy byl s matkou a svým strýcem, admirálem Pliniem St., v Misenu. Strýc doplatil na svou zvědavost životem (vyplul se na zajímavý, nejen pro něj zatím doposud neznámý jev podívat blíže a ve Stabiích se pak později udusil plyny).

Pliniovi (v poledne 24.8.79) erupční sloup nad sopkou připomínal tvar pinie. Působením stratosf. větrů se sopečný materiál šířil desítky kilometrů, i nad Pompejemi chrlil déšť sop. materiálu (horkých kamenů ze sopečné pemzy, popela a prachu). Střechy se pod tíhou nánosů propadly a mnoho domů vyhořelo, zem se třásla…. Lidé měli problémy s útěkem z města i z toho důvodu, že padající materiál byl vřelý. Ještě večer prvého dne pinie vyrostla do výšky přes 30 km… poté se Vesuv vyčerpal, směs plynu a materiálu se ve vzduchu neunesla… žhoucí laviny materiálu, řítící se dolů, vytvářely pyroklastické proudy. Celý kolabs vyvolal tlakové vlny*… bylo jich několik, různě silných.. Jedna z nich zasáhla 25. srpna ráno i Pompeje. Všechny Pompejany, kteří doposud zůstali, sopečný oblak* zlikvidoval doslova zaživa - během okamžiku spálil jejich veškeré měkké tkáně. Město sopka 3 denním chrlením sopečného materiálu nakonec pohřbila 6 metrovými nánosy popela.

Na mnoho staletí byly Pompeje zapomenuty. V roce 1599 proběhly první pokusy o odkrytí, ale až od roku 1760 začaly pod vedením Giuseppe Fiorelliho systematické archeologické práce (a odkrývá se vlastně stále). Fiorelli vyplnil dutiny ve ztuhlé lávě sádrou a získal tak obrazy lidí, (včetně otisků často útrpných výrazů ve tvářích Pompejanů) v posledních chvílích života, v marném zápasu se smrtí. Mnoho památek z Pompejí je uloženo v Národním muzeu v Neapoli. Roku 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. O rok později byl areál poškozen zemětřesením.

Procházeli jsme více jak dva tisíce let starým, doslova zakonzervovaným městem, (jakobyste pouze zmáčkli tlačítko stop)….. koukali na život v Pompejích…. např. na rozdíly mezi chudými a bohatými, znázorněné ve stavbách - zřetelně dokazovaly sociální příslušnost majitelů. Také bylo možné shlédnout původní velmi kvalitní fresky ( dovolily nám nahlédnout do minulosti a ukázat zvyklosti tehdejších občanů), či mozaiky na chodnících. Neštěstí se, dle průvodce, stalo před volbami, spatřili jsme po zdech volební nápisy - již tenkrát existovaly grafity . Dále jsme spatřili obchůdky, pekárnu, kašny, studny… Navštívily se amfiteátry (malé a velké divadlo) – i zde probíhaly, mimo jiná představení, gladiátorské hry, ale pouze formou exhibice, zdejší gladiátory bylo možné přirovnat k dnešním kulturistům. Už kdysi se, prý, dokázali fanoušci u představení pěkně porvat. V zachovalém velkém divadle se i nyní konají různé akce. Stály tam také zbytky Jupiterova chrámu, či basiliky. Důležité byly veřejné lázně – staly se v Pompejích středobodem života. Nejzachovalejší a největší – Stabijské (Terme Stabiane) - pocházely z 2 st. př. Kristem. Interiér byl rozdělen na mužskou a ženskou část a také podle teploty vody – 1. vlažná – tepidárim, 2. horká - kaldarium a ledová – frigidarium (ledovku požívali převážně pánové). V lázních se topilo a teplo bylo rozvádělo otvory v podlaze a dutých zdích.

Tehdejší soukromý dům bohatší vrstvy měl uprostřed atrium s bazénem, se střechou dovnitř (proto, aby bylo možné do nádrže zachytávat dešťovou vodu). Vlevo a vpravo od středové chodby stály pokoje, do kterých měla přístup pouze rodina, či nejbližší. Pro ostatní byla zařízena návštěvní místnost. Některé domy byly i patrové, s balkony do ulice. Na dům navazoval dvůr zdobený sloupovím a zahrada. Mnozí boháči měli soukromé lázně. Dle majetku lidé dostavovali i ve dvoře… např. společenskou místnost, kterou různě zdobili ( jedni např. loveckou tematikou, jiní perverzně). Pompeje jsou známy všudypřítomnou erotikou. Mnoho fresek mělo silný erotický nádech, archeologové z min. stol. fresky vysekali a převezli do Neapole, protože tenkrát bylo vše v rozporu s morálkou. I zde byly dlouhatánský čas uschovány před zraky veřejnosti. Cestou zpět k autobusu, hned za areálem města, nás pobavili trhovci - sehnat třeba kalíšek na vajíčka, jako dáreček pro sběratelku, byl obrovský problém… ovšem falusů a cetek s již zmíněnou lechtivou tematikou nabízeli mraky… A do třetice o erotice - navštívili jsme zdejší hampejz - Lupanáre (lupa = vlčice – vlčinec… kdysi děvčata vábila námořníky vytím, proto Lupanáre) …… jakoby se ho výbuch sopky netýkal, byl naprosto zachovalý. Pokojíky připomínaly spíš malé kobky, bez světla se zděnou postelí… pohodlí tedy asi nic moc . Obdivuhodné byly zachovalé fresky na zdech a nápisy (u)spokojených klientů .

Bohatí měli v domech zajištěn rozvod vody dřevěnými nebo olověnými trubkami. Patrně museli lidé, v případě používání trubek olověných, trpět chronickými otravami, stejně jako staří Římané. Z jednoho článku jsem se dozvěděla, že právě chronická otrava olovem (neplodnost, oslabení organismu) byla jedním z příčin zániku římské říše… Kdo ví … Chudí používali veřejné kašny.

Neexistovala kanalizace, pouze povrchová… šlo to tak nějak spádem, odpad tekl z domů přímo na vozovku. Chodníky byly vyvýšeny a přes cesty, něco jako dnešní zebra pro chodce, naskládané velké balvany, aby v tom binci lidé nešlapali (vozy musely mít stejný rozchod kol – tak, aby mezerami mezi balvany mohly projíždět). Předpokládám, že obsah stok se ve městě nezapřel. Na některých cestách byly v kamenech vyježděné stopy od povozů, i když se lidé přemísťovali po městě především pomocí nosítek (zajišťovali otroci).

Vstup 11€ (do 18 let zdarma, studenti a důchodci se slevou). Občerstvení možno zakoupit v restauraci - v areálu.

VESUV

Návštěvě Pompejí předcházel výšlap ke kráteru VESUVU, jedné z nejznámějších sopek světa. Vesuv je zároveň jedinou ČINNOU sopkou na evropské pevnině.

Vesuv patří do typů sopek, zvaných starovulkány. Tato sopka má strmý profil a skládá se vrstev sop. popela, terfy, pemzy a ztuhlé lávy. Narůstá zde vnitřní tlak z důvodu, že magma uvnitř je příliš tuhé, tím neumožňuje průběžný únik vznikajících plynů. Jendou za čas dochází k explozivnímu uvolnění nahromaděného tlaku … to má pak ničivé důsledky. Popel chrlí sopka i několik desítek kilometrů do výšky (proto se tenkrát v Pompejích “zatmělo“). Během exploze se uvolňují obrovská pyroklastická oblaka - rychle se pohybující proud přehřátého plynu (dosahuje teploty i 1000 stupňů, „teče“ velkou rychlostí po úbočí sopky). Ve spodní části žhavého mraku jsou větší kusy hornin a sopečný popel je v části horní).… blíže - viz povídání o Pompejích.

Výška hory je proměnlivá, protože každý razantnější výbuch mění tvar vrcholu – nyní se tyčí ve výšce 1279 m, v blízkosti Neapolského zálivu, cca 30 km JV od centra Neapole. Základ Vesuvu tvoří sopka Monte Somma. Kráter měří v obvodu 1.400 m, hloubka 216 m a průměr je 600 m. Zhruba v polovině sopky stojí observatoř Eremo, která od pol. 19. stol. erupce studuje. K erupcím Vesuvu již v minulosti několikrát došlo, ničivé byly v roce 79, (zasáhly již zmíněné Pompeje) a pak v roce 1631 (zahynulo 3000 lidí). Ve století 20. nastaly erupce v roce 1929, 1933 a poslední v roce 1944. Je celkem paradox, kolik milionů lidí pod nevyhaslou sopkou žije….

Autobus nás klikatými cestami vyvezl až téměř nahoru a od parkoviště (ve výšce 1000 m. n.m.) už jsme to museli zvládnout po svých. Mladíci nám u vstupného (8€) nabízeli za drobný poplatek dřevěné klacky (rádoby trekové hole), ale připadalo nám to zbytečné, cesta nebyla náročná, za 20 minut jsme se po pravici kochali výhledy na Neaoplský záliv a po levici nakukovali do místy drobně pokuřujícího kráteru Vesuvu. Cestou se daly nakoupit ve stáncích suvenýry a pohlednice. Místní půda je zde ve výšce pod 500 m.n.m. velmi úrodná, víno z této oblasti je prý vynikající, škoda, že jsme neochutnali. Do pytlíku se na památku nasbíralo pár vzorků lávy a hajdy klikaticí zpět do civilizace.

Co více o Vesuvu a Pompejích? Doporučuji navštívit a okusit naživo, nasát atmosféru…… Pro mne byly návštěvy sopky i města (umocněné výkladem průvodce a shlédnutým filmem) nejen úžasným vizuálním zážitkem, nahlédnutím do dávné historie, ale i podnětem pro zamyšlení……

Poděkování pánům řidičům CK VOMA za bezpečnou jízdu v poměrně nebezpečném terénu.

Poděkování dále panu Moravcovi za výborně odvedenou průvodcovskou práci – především za kvalitní komentáře k celému zájezdu (jeho znalosti o místech), ale i za operativnost a pružnost.

Obrázky z Itálie