55. Osvětim - koncentrační tábor Auschwitz (I., II.- Březinka) POLSKO

Ještě před odjezdem do Osvětimi (do státního muzea, patřícího mezi světové památky UNESCO) se přečetlo mnoho článků z internetu o osvětimských hrůznostech, včetně výpovědí lidí, kteří holocaust přežili. Z informací podaných „na papíře“ mrazilo. Skutečná úzkost však přepadla…. (zároveň obrovský smutek… vážnost, úcta, ani nevím, jakými slovy popsat všechny pocity, které probíhaly nitrem, především při pohledu na tuny vlasů a osobní věci mrtvých - bot, kojeneckého oblečení, kartáčů, štětek na holení...), při návštěvě místa, kde rukou nacistické mašinerie bylo v letech 1940-1945 zmařeno velmi brutálními způsoby (z valné většiny otráveno v plynových komorách) více než 1 100 000 nevinných lidských životů, především Židů…. (autoři knih, lidé, kteří Osvětim přežili a psali o ní, však sdělují jiný údaj - přes 3 500 000 mrtvých) Osvětim je symbolem genocidy a nelidskosti.

HOLOCAUST - systematické vyvražďování, úplné zničení (vyhlazení prací, zastřelením, vyhladověním, lékařskými experimenty, absencí zdravotní péče, později hromadné trávení v plynových komorách) - v období druhé světové války především Židů (zabito zhruba 6 000 000 ). Oběťmi zločinu proti lidskosti nejen v Osvětimi, ale i v mnoha jiných táborech v Evropě byli i Cikáni, Poláci, Rusové, Češi, Slováci, Ukrajinci, Francouzi, Řekové, Němci, Norové, Belgičané,Nizozemci, Litevci, Rakušané atd …… nebo také jinak - socialisté, anarchisté, homosexuálové, sektáři, umělci, vědci, lékaři, inženýři… političtí vězni, váleční zajatci…..… muži, ženy, děti….. LIDÉ.

Prvopočátky holocaustu nastaly po nástupu Hitlera k moci, kdy bylo proti Židovským občanům podporováno individuální násilí jedinců , které později přešlo v cílený program na jejich likvidaci. V roce 1935 přijal německý Říšský sněm dva ústavní zákony, které se staly základnou pro pozdější "legální" vyloučení Židů z německé společnosti a připravily půdu oficiálnímu provádění protižidovské politiky. Myslím, že to, co se dělo v Osvětimi, bylo mimo jiné i z důvodu ekonomického, Židé totiž vlastnili velký majetek... "Tak plánovitě a důkladně promysleli vládci třetí říše problém, aby se nic neztratilo z toho, co patřilo živým nebo zabitým a co mělo byť nejmenší cenu a mohlo přispět k zvýšení hospodářského potencionálu nacionálně socialistické říše, která hledala životní prostor pro vyšší germánskou rasu"- úryvek z knihy Továrna na smrt. Otázkou Židů byl pověřen Henrich Himmel. První koncentrační tábor v Německu - Dachau - jehož správu vykonávaly jednotky SS, byl otevřen roku 1933. Židé byli postupně vyřazováni ze společnosti, ničily se synagogy, zabavoval se jim majetek… Zprvu docházelo ke spontánnímu vraždění, později byli Židé koncentrováni v určitých oblastech (ghettech), odtud zasíláni do koncentračních táborů - přestupních a shromažďovacích stanic (u nás bylo ghetto v Terezíně). Mnozí umírali kvůli přemíře tvrdé práce a špatným životním podmínkám. Odtud byli lidé zasíláni do stanic konečných - vyhlazovacích táborů (někteří zmírali již při transportu) na území Třetí říše. V roce 1939 byl vyvinut pesticid na bázi kyanidu s názvem cyklon B. Začaly různé formy masového vraždění nejen v Německu, ale i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku… Je psáno mnohé o těchto zrůdnostech….

OSVĚTIM, (polsky Oświęcim) - městečko v Polsku. Poblíž něho byl za druhé světové války, tehdy zcela pod vládou Třetí říše, na příkaz Heinricha Himmlera (1940), založen na místě bývalých jezdeckých kasáren, největší nacistický koncentrační a později hlavně vyhlazovací tábor Auschwitz (celková rozloha cca 40km2). Na jeho výstavbě (do bloků stavěné dvoupatrové cihlové budovy) se podíleli vězňové z Dachau a velitelem tábora se stal Rudolf Höss, dříve též působící v Dachau. Prvními příchozími byli polští političtí vězni. Tábor se během let dále rozrůstal, tvořily ho 3 hlavní tábory, Auschwitz I, Auschwitz II-Birkenau (tyto dva jsou zpřístupněné návštěvníkům), Auschwitz III- Monowitz a více než 40 pobočných táborů (z nichž se některé nacházely až desítky kilometrů od táborů hlavních, vězňové zde byli nuceni k otročině - většinou pro německé firmy).Tábory v okolí byly propojeny s německým průmyslem, doly, hutěmi, slévárnami a zbrojními závody. Největší z nich, Auschwitz III Monowitz (podle polské vesnice Monovice), zahájil jako pobočný závod Auschwitz I provoz 1942. Byl postaven blízko závodů Buna-Werke (produkce umělého kaučuku a syntet. benzínu) firmy IG Farbenindustrie. Jednu ze svých továren (přímo uvnitř uzavř. území koncentračního a vyhlazovacího tábora Březinka) měl i Siemens. I zde probíhaly selekce – neschopní práce – do plynových komor.

AUSCHWITZ I.
Nejznámějším symbolem Auschwitz I. je brána s nápisem "Arbeit macht frei" (práce osvobozuje). Slogan si s sebou do Osvětimi přinesl velitel tábora Rudolf Höss z Dachau, kde fungoval jako dozorce (později umístěna u vchodů i v dalších konc. táborech). Podstatou hesla bylo tvrzení, že nepřizpůsobiví jedinci, asociálové, se mohou usilovnou a poctivou prací opět začlenit do nacionálně soc. společnosti. Pro vězně to byla jen fraška a cynismus…. Úmorná a vysilující práce vedla k jejich likvidaci…. jeden z druhů vyhlazování „nepohodlných osob“.

"Křik, nadávky i nářek umírajících kontrastovaly s veselou hudbou, která doprovázela ráno a večer otroky, pochodující do práce a z práce." -z knihy Továrna na smrt.

Nacházel se tu tábor pro: ruské válečné zajatce (s přibližně 10 000 zajatci, izolovanými speciálním plotem, bylo zvlášť krutě zacházeno). Desetina přeživších byla převezena do Březinky. Tábor ženský ( zde žilo kolem 17 000 žen). Mnohé zemřely hladem, epidemiemi, tvrdou prací, či v plynových komorách. Které přežily, byly 1942 přemístěny do hl. ženského tábora v Březince. Táborový špitál (fungoval spíše jako čekárna před cestou do krematoria). Zvlášť krutý byl blok 10 - Experimenty - vězňové byli využíváni k brutálním lékařským pokusům, tím je Osvětim také velmi známa. Neblaze proslulý byl především lékař Dr. Josef Mengele, působící v doktorské delegaci - na rampě v Březince kontroloval a selektoval příchozí vězně: 1) práce, 2) experimenty, či rovnou 3) plynová komora. Mnohdy pouze momentální rozpoložení esesmanů a lékařů (často byli opilí) rozhodovalo o naději na přežití. Mengele, nazývaný též „Anděl smrti“, který sadisticky experimentoval s lidskými životy, prováděl pokusy zaživa, byl především zaměřen na výzkumy dvojčat a lidí s fyzickými zvláštnostmi, tělesnými handicapy, které po ukončení drastických pokusů usmrtil fenolovou injekcí do srdce a pokračoval pitvou…. Některé pitval i zaživa. Dále zkoumal nanismus a u cikánských dětí gangrény. Experimentoval s barvami očí. Vědecky zajímavé vzorky zasílal do berlínského institutu ke zkoumání dalšímu. Do plynu poslal obrovské množství lidí, především Romů. Jeho zrůdné experimenty měly být k pozdějšímu využití v Hitlerově Třetí říši pro budování jeho nové generace. Dr. Carl Clauberg prováděl masovou nechirurgickou sterilizaci židovských žen chemickým dráždidlem, které způsobilo zánět a uzavření vejcovodů… Podobný pokus na ženách i mužích prováděl Dr. Schumann – rtg zářením. Lidé měli následkem radiace obrovské popáleniny a boláky, které se nehojily. Prováděl i kastrace - to vše s cílem k zamezení reprodukce. Jinými lékaři byly prováděny testy snášenlivosti drog a nových léků na vězních. Dr.J.P. Kremer zkoumal zakrnění jater při vyhladovění. Všechny drastické experimenty byly součástí vyhlazování.

Byl tu dále blok č. 11-Blok smrti– zde umísťováni vězni, kteří se podezřívali ze vzpoury, plánovaného útěku atd… Kruté výslechy končily zastřelením (stěna smrti) nebo oběšením, také vyhladověním. Byly zde ubytovány nápravné a kárné skupiny, zaměřeny na nejtvrdší práci a též vězni, co pálili ostatní těla. V krematoriu, nacházejícím se mimo oplocené území tábora, hned vedle šibenice ( 16.4.1948 popraven Rudolf Höss), se denně dalo spálit přes 350 těl. První plynovou komorou, provizorně přestavěnou z márnice, se stala místnost, která byla součástí krematoria. Od podzimu 1941 byl poprvé použit pesticid na bázi kyanidu s názvem cyklon B (granulovaná křemelina, sycená kyanovodíkem, která se vlhkem a vzduchem změnila v jedovatý plyn). Dříve desinfekční prostředek (používaný k fumigaci – likvidaci škůdců plynem), se stal díky experimentům nástrojem záhuby obrovského množství nevinných lidí.

AUSCHWITZ II -Birkenau - BŘEZINKA
Vedle kmenového tábora v březnu 1941 poručil Himmler postavit (stavěli vězňové) další tábor – Auschwitz II - Birkenau – název podle vesnice Březinka, která se nachází 3km od Osvětimi. (Ves byla vysídlena a materiál z domů použit na výstavbu tábora). Na rozloze 175 ha bylo vystavěno cca 300 baráků. (dochovalo se pár desítek obydlí, zbytek byl zlikvidován Němci..... na obrovské ploše tábora nyní trčí pouze trosky, komíny, rujny....). Zděné domy byly stavěny bez základů, na bahnité půdě. Dřevěné domky bývaly polní stáje pro koně (prostory jedné stáje pro 52 koňů byly po minimální úpravě zaplněny až 1000 věznů). V roce 1944 zde bylo vězněno 100 000 lidí. Podmínky přežívání byly katastrofické – nedostatek vody, zima, krysy, nemoci z nedost. hyg. podmínek.

V Březince Nacisté rozjeli mašinerii masové likvidace lidí, převážně Židů (doloženo je cca 1,1 milionů, ale skutečný počet byl vyšší, protože mnoho záznamů o vězních bylo zlikvidováno). K selekci byla používaná již zmíněná rampa, ke které až do tábora Březinka vedly koleje. Transporty se přijímaly i v noci (takticky i z organizačních důvodů - postupně). Vše bylo důkladně promyšlené, přes 70% lidí šlo rovnou do plynu. Mrtvým se vytrhaly zlaté zuby (tavily se do cihel), ostříhaly vlasy (z nich se tkalo plátno), sebraly šperky a těla se pálila v krematoriích. Z nacisticky ovládaných zemí sem bylo během let deportováno mnoho Židů ze Slovenska, Francie, Nizozemí, Čech, z Belgie a Jugoslávie, Maďarska i Německa.

Tábor se postupně dostavoval a rozdělen byl do různých sektorů. Za zmínku rozhodně stojí sektor BIIb- Terezínský rodinný tábor – vězně neoholili, rodiny se neroztrhly, lidé neprošli selekcí. V dokumentech však měli označení zvláštní zacházení (krycí název pro smrt v plynové komoře po 6 měsících - z důvodů návštěvy delegace Mezinár. výboru Červeného kříže v Terezíně a snaze Nacistů zakrýt genocidu Židů). Přesně po půl roce, v březnu 1944 (museli na příkaz vězňové napsat rodinám korespondenční lístky, že se stěhují do jiného tábora) bylo v plynových komorách otráveno téměř 4000 vězňů. V červenci 1944 prošli ostatní selekcí a cca 6500 lidí, nevybraných na tvrdou práci, bylo zavražděno. Z celkového počtu cca 17500 (v různých etapách příchozích lidí z Terezína, přežilo necelých 1300. Likvidace rodinného tábora 8. 3. a 10.-12. 7. roku 1944 představuje největší hromadné vraždy československých občanů v době druhé světové války.
Cikánský tábor BIIe – byl zřízen v roce 1943. Evidováno v táboře bylo celkem asi 20 000 Romů. Vlivem nelidského zacházení, týrání, hladu a nemocí, Romové hodně umírali. Romské rodiny bydlely pospolu, ale v katastrof. podmínkách, v dřevěných barácích bez izolace (černý trojúhelník, přišitý na oděvu je označoval jako asociály). Zde nejvíce provozoval Dr. Mengele své morbidní pokusy. Pouze práce schopní měli šanci na přežití - v souvislosti s postupující frontou byli deportování do koncentráků v Německu. Matky s dětmi a starce (téměř 3000 lidí) v srpnu 1944 nahnali do plynových komor. Po válce vrátilo do českých zemí necelých 600 cikánů.

BIIg- tady se nacházely sklady majetku, zabaveného lidem poslaným do záhuby.
Dále se tu nacházely sektory: ženský, maďarský, karanténní, mužský, Mexiko, táborový lazaret, také Kanada (právě tihle vězňové třídili uloupené věci ihned po příjezdu Židů do tábora ... majetek se odvážel do Německa... probíhaly i černé trhy, esesmani se velice obohatili na uloupeném majetku). Mapky obou táborů jsou ve fotografiích naskenovány.

Krematoria - Než byly dostavěny plynové komory v Březince, nechal upravit Höss dva domky ("červený a bílý") nedaleko v poli (1942), a to z důvodu, že v kmenovém táboře bylo vraždění problematické - rozléhal se křik obětí. " Na technických výkresech spalovacích pecí byla uvedena firma Topf a synové, Erfurt a datum vyhotovení výkresu, rok 1937. Z toho je vidět, že nacisté tento zločin plánovali a do nejmenších podrobností připravovali již v době hlubokého míru, dlouho před rozpoutání druhé světové války" ( úryvek z knihy Továrna na smrt). Vystavěná krematoria II a III. (1943) měla šatnu i plynovou komoru (upravenou do podoby sprch, která pojala kolem 3000 lidí), umístěné v podzemí. Vězni měli mít pocit, že se jdou sprchovat, někdy se jim i rozdávalo mýdlo. Cyklon B se vhazoval otvory ve stropě. Dr. Mengele si tu přišel v patol. laboratoři na své, pitval lidi ihned po smrti. Každé krematorium mělo 15 pecí, které dokázaly denně spálit cca 1400 těl. V lednu 1945, kdy fašisté zametali stopy po zločinech před postupující Rudou armádou, byla obě krematoria vyhozena do povětří. Krematoria IV a V, bez podzem. prostor, pojala asi 2000 lidí. Plyn se házel dovnitř okny, za pár minut byli všichni mrtví. 8 pecí každé spalovny dokázalo zlikvidovat denně necelých 800 těl. Nápor mrtvých někdy převyšoval kapacitu pecí, proto byly mrtvoly lidí vrstveny spolu s hořl. materiálem do dlouhých spalovacích jam a zapáleny. Daleko se linul se nesnesitelný zápach. V roce 1944 bylo při povstání Židů ze Sonderkomanda ( zdatných vězňů, určených pro práci v plynových komorách a při spalování mrtvol) částečně zničeno IV. krematorium a V. zlikvidovali sami Němci, na rozkaz Himlera.

Přes kruté životní podmínky vězňové vzdorovali různými formami, vedli ileg. činnost proti SS – navazovali kontakty s obyvateli, žijícími v okolí tábora, předávali zprávy, pašovaly se z venčí vězňům léky a potraviny. Osvětimské odborové organizace pomáhaly vězňům při útěcích a připravovaly se na povstání. Stovky vězňů se pokusily o útěk, ale mnozí byli brzy dopadeni. Informace o hrůznostech v Osvětimi se ale dostávala na povrch. Organizovaná byla i akce vězeňské svépomoci (solidarita v boji proti Hitlerismu), snaha o kulturní činnost – diskuse, schůzky, bohoslužby... také ileg. výtvarná činnost.

Fania Fénelonová - Dívčí orchestr - přes všechny odehrávající se hrůzy, je tohle vyprávění hudbenice, která díky svému nadání, Březinku přežila (společně s ostaními děvčaty hrála v orchestru), plné něhy, citů, také ironie a v mých očích je to jedna z nejkvalitnějších přečtených knih. (umocněno návštěvou Auschwitz)

27.1.1945 vstoupila do Osvětimi Rudá armáda, do té doby se chvatně ničily důkazní materiály, vypalovaly se sklady a baráky, vyklizoval tábor. Necelých 60.000 vězňů bylo posláno na „pochody smrti“ mnozí byli cestou vyvražděni, jiní vyčerpáním zemřeli sami….. Rudá armáda našla v táboře krom mrtvých, zbylých cca 7000 utrápených, zubožených, vyhladovělých vězňů, (také obleků, brýlí, zubních kartáčků, protéz, tuny drtě z lidských kostí a lidských vlasů )……… Následky hrůzností se u osvobozených projevovaly depresemi a neurózami ještě desetiletí….

Po válce bylo v Polsku a NSR mnoho procesů proti pachatelům zločinu z Osvětimi. Rudolf Hoss byl odsouzen a oběšen 16.4.1947 naproti krematoriu v táboře Auschwitz. V roce 1963-1966 byly odsouzeni za zločiny další Němci. Mnozí však zůstali nepotrestání – za všechny např. Anděl smrti – Dr. Mengele, který utekl do Jižní Ameriky.

V roce 1948 se přeživším Židům, odstěhovaným v důsledku holocaustu na území Palestiny, podařilo založit svůj vlastní židovský stát.

Mezi zříceninami II a II. krematoria je postaven (odhalen 1967) pomník obětem nacismu v Osvětimi.

Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem
půl druhého milionu mužů, žen a dětí,
hlavně Židů z různých zemí Evropy,
zůstane na věky výkřikem zoufalství
a výstrahou pro lidstvo.
Auschwitz – Birkenau

Když jsem v dlaních držela ostnatý drát napnutý mezi betonovými sloupky, (sloužící před 70 lety jako plot, nabitý elektrickým proudem) a dívala se na ohromné prostory koncentračního tábora v Březince, které tento jedovatý „had“ obepínal, slova modlitby šla z úst sama…. Žádné z hrůz, které tam probíhaly jsem nikdy nezažila, přesto se uvědomilo, že ač žijeme v nelehké době, pokud máme svobodu, rodinu, přátele, pohodlí domova, jsme zdraví, máme co jíst , teplo, můžeme být šťastní, važme si toho.
Pokoj všem utrápeným duším…

Rozhodně stojí za to zajistit si průvodkyni - provede vás (máte sluchátka na uších, výklad je v češtině) jak Auschwitz I. , tak Březinkou. Návštěva - cca na 3,5 hod. (jedna z více časových variant)

Několik měsíců po návštěvě Osvětimi jsme se na zájezdě v Koločavě, na Ukrajině seznámili se ženou, paní Věrou Sosnarovou, (později nám vyprávěla o svém životě smutný příběh), která přežila téměř 20 krutých let v gulagu - na Sibiři .....

Hitler nebo Stalin.... oba měli na svědomí obrovské množství lidských životů.....

Články, odkazy:

http://osvetim.valka.cz/znaceni.htm, http://www.auschwitz.org.pl/

Filmy:

Schindlerův seznam (Steven Spielberg), Zátah (Roselyn Bosch), Sofiina volba (Alan J. Pakul), Denník Anny Frankové (George Stevens), Pianista (Roman Polanski)

Knihy:

doporučeno: Vrba Rudolf - Utekl jsem z Osvětimi (sháním)

Fania Fénelonová - Dívčí orchestr

Ota Kraus, Erich Kulka - Továrna na smrt

více o výletech

http://www.victoria-ck.cz/ , http://zajezdy.radynacestu.cz/