Za židovskými památkami do Třebíče

 

            Od počátku 15. stol. patřila Třebíč k nejvýznamnějším a nejstarším centrům židovského osídlení na Moravě. Přes nepřízeň osudu při historických zvratech i nezájmu minulého režimu o židovské památky, který plánoval na místě židovské čtvrti postavit panelové sídliště, zachovala si tato lokalita spolu se židovským hřbitovem do dnešní doby jako zázrakem svoji identitu.

Město Třebíč vynaložilo a vynakládá po „Sametové revoluci“ nemalé prostředky na opravu historických objektů v židovské čtvrti. Díky tomu byla Třebíč s historickými památkami – románsko-gotickou bazilikou sv. Prokopa a židovskou čtvrtí se hřbitovem zapsána v roce 2003 do seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vzácně zachovaná čtvrť se 123 domy, úzkými a temnými průchody, prampouchy, verandami a balkony nám v jinošských letech připomínala foglarovská Stínadla.

Židovská obec se musela vtěsnat do velmi omezeného prostoru trojúhelníkovitého tvaru mezi koryto řeky Jihlavy a skalisky na jejím levém břehu. „Svěrací kazajka“ židovského osídlení přinutila jeho obyvatele k vymýšlení různých fint, jak co nejlépe využít vymezený prostor. Např. ze 123 stávajících nemovitostí měla téměř polovina z nich (58) za popisným číslem i písmena abecedy, která označovala její reálné horizontální i vertikální rozdělení na části různých vlastníků. Např. dům čp. 101/7 v ul. Na Výsluní má těchto částí dokonce sedm : a-g. Jeden dům na ul. L. Pokorného čp. 21 má vchod z vedlejšího domu čp. 19, do třípodlažního domu na ul. Blahoslavova čp. 97/12 se vchází třemi způsoby. Horní podlaží je přístupné z ul. Blahoslavova, 1. patro je přístupné přes západní přístavek s pavlačí a přízemí je přístupné z Tichého náměstí. Patrně to bylo i kvůli tomu, že židé museli platit domovní daň ze vchodu a bylo pro ně výhodné mít za jedním vstupem do domu několik dalších vstupů k bytovým jednotkám. V dnešním slova smyslu se jednalo o typ bytového domu.

První zmínka o zdejší židovské komunitě se bohužel vztahuje k přepadení a vypálení čtvrti loupeživými rytíři Hynkem Jevišovským a Janem Sokolem z Lamberka v roce 1410. Obnovené město však nevydrželo dlouho. Uherský král Matyáš Korvín se svým vojskem si dal v roce 1468 velice záležet na tom, aby tu nezůstal Kámen na kameni a cihla na cihle.

Kromě válečných vřav byla čtvrť a samozřejmě i město na pravém břehu řeky ohrožováno požáry a povodněmi. Ta největší byla a zatím naštěstí poslední byla v roce 1985.

V roce 1849 dostala židovská obec status samostatného města s vlastní samosprávou kterou vedl starosta. Tím došlo zároveň k jistému zrovnoprávnění s ostatním obyvatelstvem a movitější židé začínají kupovat nemovitosti v historickém centru. Židy, jak čtvrť místní též nazývají, byly připojeny k městu Třebíč až v září 1931. Nejhorší časy však měly teprve přijít. V období okupace v letech 1939-45 byla čtvrť prakticky vylidněna, protože židé, pokud nestačili utéct do zahraničí, se stali oběťmi holocaustu.

V dobách relativního klidu se židovské město rozvíjelo ke spokojenosti jeho obyvatel. Kromě židovské radnice – rabinátu tu byla i židovská škola, zachovány zůstaly dvě synagogy, chudobinec, špitál, řemeslnické dílny, dvě hospody, 25 obchodů, koželužna a rituální šlachta neboli jatka.

            Je třeba připomenout i židovský hřbitov s obřadní síní, který se poprvé připomíná ve vrchnostenském urbáři z r. 1637. Na výměře 11 772 m²  se nachází na 3 000 cenných barokních i klasicistních náhrobků, z nichž nejstarší je datován z r. 1631. Bez nadsázky lze konstatovat, že se jedná o nejlépe zachovalý a udržovaný židovský hřbitov na Moravě.

            Židovská čtvrť pomalu ale jistě znovu ožívá. Zadní Nová synagoga, v níž ještě v devadesátých letech minulého století měl sklad Ovoce a zelenina, n.p., byla komplexně zrekonstruována a v jejím interiéru byly zrestaurovány i hebrejské nápisy a malby. Konají se tu různé kulturní akce - koncerty a výstavy. Z bývalé hospody dříve nazývané „V p…li“ je nyní informační středisko. Čtvrť ožívá i krámky se suvenýry, keramickou i řezbářskou dílnou a malířským ateliérem.

            Na ženské galerii v Nové synagoze byla počátkem letošního února instalována výstavapředmětů, které židovská komunita používala v běžném životě a které ještě nikdy nebyly vystavovány. Je mezi nimi např. replika válečku na matesy, zajímavá nádoba se dvěma držadly na rituální umývání rukou, modlitební řemínky zvané tefillin, osmiramenný chanukový svícen, zajímavě spletená havdalová svíce, kterou měli čest držeti při náboženském obřadu pouze nejmladší chlapci a unikátní košerovací prkénko se zvýšenými okraji a zbíhajícími se žlábky k dodatečnému odstranění  zbytků krve pomocí nasolování. Můžeme si odtud odnést recept na chalu – sobotní (šabatový) zkvašený chléb ve tvaru pletýnky. Ten se v pátek dával na stůl po dvou kusech, aby se židé nemuseli na šábes starat o jídlo. Zajímavým suvenýrem může být pro návštěvníka i papírová „jarmulka“ (kipa) – mužská pokrývky hlavy, jejíž nošení sice bible nepředepisuje, ale dle talmudské tradice označuje věřícího muže.

            Velký zájem návštěvníků budí i věrný model židovského města v měřítku 1:100 jak vypadalo v roce 1850.  Několik let je tvořil bývalý letecký modelář Ing. Stanislav Vrška ve spolupráci s historikem PhDr. Rudolfem Fišerem. Každá významná budova má svůj hlasový, písemný i světelný doprovod, který si může návštěvník zvolit na dotykovém panelu.

            Výstava je dlouhodobá (několik let) a po jejím shlédnutí lze doporučit procházku malebnou slohově pestrou židovskou čtvrtí, návštěvu nedalekého židovského hřbitova a jako protiváhu i návštěvu křesťanské baziliky sv. Prokopa založené již v první polovině 13. stoletípři Klášteru benediktinů.

 

 

Text i foto: Ing. Rostislav Novák