Zámek v Třemošnici

Původním šlechtickým sídlem býval v těchto místech hrad Lichnice, což není nic divného, protože v období jeho slávy žádná Třemošnice ještě neexistovala. Poprvé se o její existenci dozvídáme v roce 1564, kdy šlo o pouhý panský dvůr s rolemi a lukami. Ten byl zapsán do majetku Albrechta Robmhápa ze Suché, a to v rámci rozdělení dědictví po jeho otci Zikmundu Robmhápovi, jenž zemřel již roku 1551 a pozůstalé majetky byly spravovány nejvyšším kancléřem Jáchymem z Hradce, podkomořím Jiříkem z Gerštorfu, Marjaně Robmhápové z Soutic a Valšovi Robmhápovi ze Suché, kteří byli poručníky Zikmundových synů Albrechta a Václava až do 19. října 1557, kdy plnoletý Albrecht převzal otcovské dědictví a spravoval ho až do zletilosti svého bratra. To bylo navíc rozšířeno již v roce 1555, kdy jeho poručníci odkoupili od Viléma Trčky z Lípy na Veliši lichnické zboží. K jeho rozdělení pak došlo v pondělí před sv. Martinem roku 1564, kdy Albrecht obdržel lichnické zboží s několika dalšími vesnicemi, mezi nimiž byl jmenován právě třemošský dvůr, při němž byl později připomínán „dům nový panský blíže vsi Veyborna“, což podle všeho byl přímý předchůdce dnešního zámku, který byl vybudován nejspíše v období let 1557-1564, případně krátce poté. Samotné panství bylo královským lénem až do 2. srpna 1578, kdy bylo prohlášeno alodiálním a Albrechtovi rytíři z Robmhápu (Rabenhauptu) byl za 9 813 kop pražských grošů vložen do zemských desek jako svobodné vlastnictví. Tehdy byl třemošský dvůr popsán takto: „dvůr Třemošnice s ovčínem a příslušenstvím, při tom pivovár se sladovnou atd., kůlny a sejpka“.

Třemošský dvůr vydržel v tomto stavu ještě mnoho let, neboť ještě v roce 1592 byl zmíněn ve stejné podobě jako při dělení zikmundovského dědictví. Tehdy totiž zemřel Albrecht Robmháp ze Suché a lichnické zboží se dostalo do rukou jeho syna Zikmunda, jenž se oženil s Kateřinou z Nestájova, které roku 1596 věnoval na svém majetku 3 000 kop míšeňských. Právě zde byl opětovně zmíněn třemošský dvůr s pivovarem a rybníkem. Po požáru Lichnice v roce 1610 si zvolila vrchnost za svoje sídlo třemošský dvůr a lichnické zboží bylo Zikmundem Robmhápem ze Suché užíváno v pokoji až do třicetileté války, když se přidal na stranu českých stavů. Za to byl roku 1623 odsouzen k tomu, že byl jeho statek vyňat z dědictví a uveden do královského manství, s čímž se nedokázal smířit, onemocněl a v červenci 1624 na třemošnické tvrzi zemřel. Královským lénem se stalo zdejší panství až v roce 1626, kdy ho přijali jeho nejstarší synové Arnošt a Ferdinand, jež ho tehdy spravovali i jménem zbylých sourozenců.

Královským manstvím zůstala Třemošnice dlouhých 14 let, kdy se výše uvedení bratři snažili přemluvit krále Ferdinanda III., aby je ze svého léna propustil. To se stalo až relací z 9. srpna 1636, i když ze zemských desek bylo vymazáno teprve 13. října 1660. Bratři Albrecht mladší, Arnošt a Karel prodali 11. května 1637 třemošnický statek svému bratrovi Ferdinandovi za 18 000 kop míšeňských. Roku 1700 bylo koupěmi rozšířené panství rozděleno mezi Jana Ferdinanda, Františka Karla a Jana Antonína Robmhápovy ze Suché. Tehdy zde byla již připomínána „tvrz v Třemošnicích ode zdí vystavená s pokojma a rozličnýma příležitostma“ v ceně 500 kop míšeňských. V roce 1747 získal třemošnický statek Jan Václav hrabě z Millesimo, jenž ho spojil s ronovským panstvím.

V té době již byla tvrz jako šlechtické sídlo dávno překonána, neboť po celých Čechách se z různých hradů a tvrzí stávaly zámky. Kdy přesně došlo k přestavbě tvrze v zámek, tak to přesně nevíme. Pouze odhadujeme, že se tak muselo stát po roce 1750, i když některé zdroje hovoří již o 40. letech téhož století. Původní plány však byly mnohem velkorysejší, ale k jejich plnému naplnění nikdy nedošlo, což je vidět v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c147), protože vznikla pouze střední část se šestibokou kaplí sv. Anny s velkým sálem v 1. poschodí a západní křídlo. Ke stavbě východního křídla již nedošlo. Zde musíme navíc dodat, že někteří autoři hovoří o možném zapojení významného stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela, což je nemožné, protože zemřel již 7. prosince 1723. Jediným vysvětlením by bylo, že projekt na výstavbu třemošnického zámku vznikl mnohem dříve, a to ještě před jeho přikoupením k Ronovu, ale o tom nemáme žádnou zmínku, vše je jen na bázi různých teorií a nepřímých důkazů.

Ronovské panstvo však nemělo o nedostavěný objekt s čp. 1, jenž byl poprvé zapsán jako zámek v josefinském katastru v roce 1785, přílišný zájem. Dnes již nevíme, zda tomu bylo kvůli jeho finanční stránce, nebo pouze kvůli tomu, že se mu líbilo v dosavadním zámku, který nechtělo opustit a přestěhovat se do Třemošnice, jež byla tehdy více vzdálena od civilizovaného světa a dala by se označit za kraj, „kde lišky dávají dobrou noc“. Časem mu však i ronovské panství začalo nejspíše vadit a oněch teorií ohledně toho vzniklo až nadmíru. Navíc roku 1800 zemřel tajný rada Jan Josef hrabě Caretto de Millesimo jako bezdětný a svoje majetky odkázal strýci Janu Jindřichovi, který zemřel o rok později. Třemošnické i ronovské panství se tak dostalo do rukou Caretto-Millesimovské nadace pro zchudlé šlechtice, jejíž obrysy nastínil již Jan Josef hrabě Caretto de Millesimo. To však vyvolalo soudní spory s dalšími příbuznými, jež si dělali na obě panství nárok. Ty skončily ve prospěch nadace až v roce 1822, aby zde o rok později byla umístěna její lesní správa a posléze celá správa nadačního velkostatku, takže šlo o administrátora panství, správce důchodu, účetního, kancelistu, lesmistra a další lesníky. Právě kvůli ní došlo k vnitřní přestavbě objektu a vybudování nového úřednického domu.

Roku 1853 byl zřízen nový krov, k jehož opravě došlo v roce 1904. Jiné úpravy areálu proběhly kolem poloviny 19. století, což je vidět již letmým pohledem do indikační skici stabilního katastru z roku 1838 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS599018380) a tu porovnáme s reambulací stabilního katastru z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_7722_2). Po vzniku ČSR užívalo zámek nějakou dobu velitelství náhradního praporu. To se psal rok 1919. O 10 let později došlo k rekonstrukci kaple sv. Anny a v následujících obdobích, zejména ve 30. letech 20. století, došlo k některým drobnějším změnám v uspořádání interiéru i exteriéru. Předem jmenovaná nadace vlastnila zámek až do roku 1948, kdy připadl státu a byl přidělen firmě Kovolis Hedvikov, jíž chyběl dostatek bytů pro své zaměstnance. Jeho využití se prakticky nezměnilo ani později, neboť jsme tu mohli stále najít jak byty, tak lidovou školu umění. Sám objekt, jenž byl 24. ledna 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/zamek-132094), prošel v letech 1973-1974 větší adaptací, kterou měla na svědomí domovní správa MNV, od níž ho v roce 1978 převzal Okresní podnik bytového hospodářství v Chrudimi. Po změně společenských poměrů se dostal objekt do soukromých rukou, kdy prošel generální opravou. V současné době patří společnostem DULKA 2009 s. r. o. (½) a VISION SWORD s. r. o. (½). Na závěr ještě dodejme, že pověst o založení zámku je úzce spojena s městským znakem Třemošnice, který obdržela 19. ledna 1995 (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/2774), protože zámek s kaplí byl postaven „za tři mošnice peněz“, a tak se trojice mošen objevila i na symbolech města.