Vyšehradský hřbitov v Praze – místo národní hrdosti

Hřbitov, Praha
lupa

Vyšehradský hřbitov, který obklopuje Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je od 19. století místem, kam se pohřbívají nejvýznamnější české osobnosti. V současné době se zde nachází mimořádné soustředění hrobů těch, kteří se ve své době zasloužili o rozvoj české kultury, vzdělanosti, národního sebeurčení či státní samostatnosti.

První zmínka o existenci hřbitov na tomto místě jsou ze století třináctého (asi rok 1260). Přebudování na národní pohřebiště se datuje do roku 1869, kdy byly také okolo hřbitova postaveny arkády v novorenesančním stylu. Velkou zásluhu na proměně hřbitova v „národní pohřebiště“ a jeho rozšíření měl kromě jiných český spisovatel a vlastenecký kněz Václav Štulc.

Na přelomu 80. a 90. let 19. století (1889 – 1893) byl na východní straně hřbitova postaven pomník Slavín, společná hrobka významných národních osobnost, která zaujímá dominantní místo mezi ostatními náhrobky. Slavín zde byl vybudován díky spolku českých vlastenců Svatobor. Iniciátorem stavby byl národní obrozenec a spisovatel František Palacký. Vlastní pohřebiště navrhl architekt Antonín Wiehl. Zajímavá je sochařská výzdoba hrobky, která byla dokončena roku 1903. Socha vlevo představuje Vlast truchlící a napravo Vlast vítěznou. Okřídlená postava sklánějící se nad sarkofágem je Génius vlasti. V kryptě je 44 výklenků, ve kterých jsou rakve, ale od 60. let minulého století se do Slavína ukládají pouze urny. Jména umělců, kteří byli na Slavíně pohřbeni, jsou uvedena na třech tabulích, přičemž jako první zde byl pochován v roce 1901 slavný básník Julius Zeyer. I když je to věcně nesprávné, začal být postupem doby pojem Slavín vztahován na celý Vyšehradský hřbitov.





lupa

Celková rozloha vyšehradského hřbitova, který se postupem času stal poutním místem nejen obyvatel Prahy, činí 0,81 hektaru. Na pozemku se nachází také objekt márnice a kaple. U vchodu na západní straně se nalézá samostatné oddělení, kde jsou pohřbeny řádové sestry (voršilky, bartolomějky, redemptoristky). Nejstarší místo hřbitova je ohrazeno barokní mříží a jsou zde pohřbeni ti, co zemřeli při ošetřování malomocných a nakažených morem.

Vyšehradský hřbitov, kde jsou pohřbeni nejvýznamnější české osobnosti, je právem považován za místo národní hrdosti. Je tu tolik majestátních jmen, že je těžké vybrat ty nejznámější a přitom desítky druhých neopomenout. Poslední místo odpočinku zde našli skladatelé, dirigenti, pěvci, zpěváci, hudebníci, sochaři, malíři, spisovatelé, herci, vědci, architekti či sportovci. Přesto se o tuto věc pokusím: Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Zdeněk Fibich, Oskar Nedbal, Rafael Kubelík, Ema Destinová, Waldemar Matuška, Josef Suk, Josef Václav Myslbek, Vojtěch Hynais, Alfons Mucha, Mikoláš Aleš, Karel Čapek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Vlasta Burian, Olga Scheinpflugová, Ladislav Pešek, Nataša Gollová, Václav Vydra, Marie Rosůlková, Jaroslav Marvan, Jan Evangelista Purkyně, Jaroslav Heyrovský, František Křižík, Josef Gočár, Josef Bican, Hana Mašková, Josef Rössler-Ořovský, mnoho a mnoho dalších.

lupa

Další zajímavostí je také to, že pouze symbolický hrob s pomníkem zde mají dvě významné osobnosti. První je právnička a politička Milada Horáková, která byla popravena v Praze na Pankráci, druhou je malíř a spisovatel Josef Čapek, který zahynul v dubnu 1945 koncentračním táboře Bergen-Belsen.

lupa

Při první návštěvě se člověk většinou projde po hlavních cestách hřbitova, vyhledá nejznámější osobnosti a prohlédne si hrobku Slavín. Když sem však návštěvník zavítá znovu, měl by také vejít do postranních uliček, aby více než jména vnímal architektonickou a výtvarnou hodnotu náhrobků. Jedná se opravdu o zajímavou hřbitovní galerii s přehlídkou uměleckých skvostů především z 19. a 20. století.

Kdo zavítá na Vyšehradský hřbitov a stojí před Slavínem, neunikne mu slavný nápis „ač zemřeli, ještě mluví“. Po jeho přečtení si možná člověk uvědomí, že každý může svou pílí a dovedností něco dokázat. A když to lidstvo ocení, tak i po své smrti spočinout vedle osobností zde pohřbených. I dnes je totiž možný pohřeb do Slavína. Zpravidla ho navrhuje a doporučuje význačná kulturní či vědecká instituce nebo uznávaná osobnost, odborně a morálně povolaná zhodnotit tvorbu, činnost a zásluhy zemřelého. O uložení rozhoduje výbor spolku Svatobor za následného souhlasu majitele hřbitova, kterým je Hlavní město Praha.

Podrobnější popis Vyšehradského hřbitova a jmenný seznam osob zde pochovaných, včetně umístění hrobů lze najít na internetových stránkách: http://www.slavin.cz/?page=prirucka

Hřbitov je otevřen každý den a neplatí se zde vstupné. Ráno je možno přijít v 8,00 hodin, hřbitov se zavírá v 17,00 hodin (leden, únor, listopad, prosinec), v 18,00 (březen, duben, říjen) a v 19,00 (květen až září).

Existují místa, která nelze nahradit žádnými jinými. Jedním z nich je například Vyšehrad, kde mne zaujalo ještě následující:

- Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě:http://www.turistika.cz/mista/chram-sv-petra-a-pavla-na-vysehrade

- Rotunda sv. Martina:http://www.turistika.cz/mista/rotunda-sv-martina-na-vysehrade

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/

Další informace

Hodnocení:
1742. místo
Poloha:
227 metrů nad mořem
Dostupnost:
Dostupné autem po celý rok
WWW:
Vyšehradský hřbitov v Praze – místo národní hrdosti navštívilo 12 turistů.

Doprava vlakem

Odkud: Datum:
Kam: Praha-Smíchov severní nástupiště
(vzdálenost od místa: 0.92 km)
Čas:

Diskuse k místu Vyšehradský hřbitov v Praze – místo národní hrdosti

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo