Velehrad – galerie světců
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Velehrad může pro každého znamenat něco jiného. Pro někoho je magickým poutním místem, kde si mohl „sáhnout“ na svatého otce, pro mnohé pak zajímavou památkou a pro někoho třeba jen místem trvalého bydliště. Já osobně však toto místo považuji za velkou školu architektury a … tolerance. Prolínání jednotlivých slohů a stylů mi nevadí; mnohdy naopak. Ale co se tady podařilo „vecpat“ tvůrcům velehradského komplexu do jednoho místa, nad tím opravdu zůstává chvílemi až rozum stát. A po nějaké době vášnivých polemik a odporu několika statečných jednotlivců se nakonec všichni shodnou na tom, že ono to ve finále tak nějak téměř i ladí.
Nejnovějším přírůstkem je ohradní zeď, která tvoří základ pro galerii světců. I ty působí spíše jako moderní panoptikum, ale ve skutečnosti se jedná o osmičku plastik, které se původně nacházely ve výklencích na průčelí baziliky. Vytvářely zde smysluplné dvojice, takže se sešel sv. Benedikt se sv. Bernardem, sv. Jan Křtitel se svým jmenovcem Evangelistou, sv. Petr vyzval Pavla a sv. Cyrila provázel jeho věrný druh Metoděj. Všechny sochy pocházejí z konce 17. století a jsou pravděpodobně dílem barokního sochaře Michala Mandika. Protože se však sochy moc nelíbily (ani mně), byly při opravách fasády v roce 1900 nahrazeny novými sochami kroměřížského sochaře Ferdinanda Neumanna. Nikoho však – naštěstí – nenapadlo tyto sochy zničit ani prodat, ale byly umístěny na nově postavenou ohradní zeď, kde po dobu devadesáti let vítaly poutníky na cestě k velehradské bazilice.
V roce 1990 se musely sochy „odstěhovat“ znovu. Očekával se příjezd polského papeže Jana Pavla II. a zeď musela udělat místo těm pár stovkám tisíců věřících, které se zde očekávaly. Zeď byla tudíž pobořena a sochy volně uloženy pod šíré nebe u kostelíka Cyrilka. Tam se v klidu „rozpadaly“ dvaadvacet let. Poté je čekala další cesta, pro novou architektonickou podobu poutního areálu se totiž s nimi najednou zase počítalo. A protože právě vznikala nová ohradní zeď, bylo využito nik v ní a vznikla tato galerie světců. Sochy tedy nejprve prošly rukama zkušených restaurátorů a poté byly slavnostně umístěny na své místo coby – jak víme už dávno od Pink Floyd – další cihla ve zdi. Ona totiž celá tato často velmi diskutovaná ohradní zeď v severní části nádvoří je stavbou cihlovou. Její délka je přibližně 70 metrů; při pohledu od baziliky je vysoká 6,5 m, od silnice o 2 metry méně.
Vybudování ohradní zdi s galerií světců bylo součástí celkové rekonstrukce venkovních ploch v areálu poutního místa, které přišlo na 82 milionů korun. Zeď byla dokončena v roce 2012 a v místě, které jsem označil na příslušné neaktualizované mapě, je dokonce ještě prázdná plocha.