Třebíč - historický střed města

Okresní město Třebíč leží v kraji Vysočina, západně od Brna. Je rozložena na obou březích řeky Jihlavy.

Počátky města souvisí se založením kláštera benediktinů nad řekou r. 1101, který od počátku patřil k nejbohatším v celém přemyslovském státě. Byl střediskem vzdělanosti. Přibližně v polovině 13. století na druhém břehu řeky založili benediktini město. O jejich bohatství vypovídá i mimořádná rozloha hlavního, nyní Karlova náměstí. Již v nejstarších dochovaných listinách z r. 1277 se Třebíč označuje jako město.

Zhruba současně s městem se začalo s výstavbou nové klášterní budovy a již tehdy zajímavé románsko-gotické basiliky Panny Marie a sv. Prokopa.

I když byla Třebíč městem, až r. 1335 jí udělil Karel IV. s Janem Lucemburským městské právo, na jehož základě si mohla vybudovat opevnění. Přímo na náměstí byly dvě brány – západní Jihlavská brána byla zbořena r. 1868 a východní Jejkovská brána byla zbořena o 30 let později. Příjezd do města od jihu hlídala Vídeňská brána – ta byla zbořena jako první – r. 1844. I přes takové opevnění se podařilo vojskům krále Matyáše Korvína v r. 1468 překonat obranu města a město téměř zničit. O to větší cenu mají dva původní renesanční domy na Karlově náměstí - tzv. Františkovský (Malovaný) a Ráblův (Černý), které jsou nápadné svou sgrafitovou výzdobou. Většina ostatních domů přišla o své barokní a renesanční štíty. Poničen byl i farní kostel sv. Martina.

Hradby se začaly bourat v 18. století, když ztratily svůj původní význam a bránily rozvoji města. Jejich zbytky jsou vidět podél řeky, zbytek bašty je i na kopci Hrádek za řekou.

Ve výčtu dějinných událostí ve městě je nutno se zmínit, že Třebíč patřila i k významným střediskům židovské kultury na Moravě. Na konci 16. a v 17. století vzniklo na levém břehu řeky židovské městečko, které dnes patří mezi nejzachovalejší v České republice a pravděpodobně i v celé Evropě.

19. století přineslo městu velké změny. Ve městě začalo převažovat zpracování kůže a na to navazující výroba obuvi. Českému měšťanstvu se podařilo získat vládu nad městem, kterému do té doby vládla zámožnější německá menšina. Díky tomu bylo r. 1871 zřízeno nižší slovanské gymnázium a r. 1889 postavena novorenesanční gymnazijní budova.

I když Třebíč dnes patří mezi běžná okresní města, díky svým památkám patří mezi města i zahraničními turisty hodně vyhledávaná. Mezi nejcennější památky města patří basilika Panny Marie a sv. Prokopa, která spolu s židovským městem a hřbitovem byla r. 2003 zapsána v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Židovským památkám je věnován samostatný článek.

Bazilika sv. Prokopa byla postavena kolem poloviny 13. století v těsné blízkosti kláštera. Bylo to v době, kdy ve Francii vznikaly první gotické katedrály, ale v jižním Německu se ještě stavěly chrámy podobné spíš antickým stavbám. Tato bazilika má portál po vzoru vídeňského dómu, ale osmidílná klenba již navazuje na francouzské stavby. Právě toto propojení evropských vlivů na pomezí románského a gotického slohu vedlo k zapsání stavby na seznam chráněných památek UNESCO.

V roce 1462 byla vypálena. Nádherná osmidílná klenba byla plně nahrazena až o tři století později. Když byli na začátku 15. století vyhnáni poslední mniši, začalo se kostela používat ke světským účelům. Zřídili zde pivovar a později i konírnu, zámeckou kuchyni a prádelnu. Do původního stavu uvedli kostel až Valdštejnové. Architekt Kaňka, který se podílel i na stavbě chrámu sv. Víta v Praze, navrhl barokní gotizující klenbu, která stavbě dodala specifický ráz. Od této doby se znovu využívá k bohoslužebným účelům.

Má nádhernou vstupní sloupovou předsíň, nazývanou Rajskou bránou. Před povětrnostními vlivy tak chrání půlkruhový románský portál. Ozdobou baziliky je kruhové okno - románská rozeta ve východní části apsidy. V opatské kapli jsou zachovány původní gotické malby. Jsou to druhé nejstarší fresky na Moravě. zajímavostí je úzký ochoz, tzv. "trpasličí galerie", která se nachází ve východní části - zvenčí nad románskou rozetou. Je v raně gotickém stylu, patří k nejoriginálnějším architektonickým prvkům baziliky a je ve světě něčím zcela ojedinělým. Nejzachovalejší částí kostela je krypta. Byla postavena jako pohřebiště mnichů a zakladatelů kláštera, ale jejich ostatky zde dnes nejsou. Strop podepírá 50 sloupů a polosloupů, jejichž hlavice zdobí rostlinné ornamenty, zvířata a fantastické obličeje. Co sloup to originál. Původní stará výdřeva stropu mezi kamennými žebry klenby navozuje atmosférou středověku. Z krypty údajně vede tajná chodba do nedaleké obce Sokolí.

Benediktinský klášter byl postaven počátkem 13. století na místě původního kláštera. Ve 13. a 14. století byl střediskem vzdělanosti. Benediktinská klášterní škola učila základy gramatiky, logiky, rétoriky, aritmetiky, geometrie, astrologie i hudby. V polovině 15. století byl klášter opevněn jako pevnost. Byly zde hradby, bašty a věže. V r. 1468 po dobytí města byla v klášteře ukryta dokonce i část českého vojska. Byli vyhladověni a nakonec museli klášter opustit. Ten byl silně poškozen, kostel vypálen.

Benediktini se do kláštera už nevrátili. Klášterní statky tak přešly do světských rukou. Vilém z Pernštejna začal klášter opravovat a přestavěl ho na renesanční zámek. Zbytky původní stavby jsou dnes vidět ve sklepích a částečně v přízemí současné budovy. Budova zámku se postupně přestavovala a rozšiřovala tak, jak se měnili majitelé.

Po válce byl zámek zkonfiskován, spravoval ho Národní pozemkový fond, od r. 1946 místní národní výbor v Třebíči. Sídlilo zde Západomoravské muzeu, dnes Muzeum Vysočiny. V hlavním zámeckém kamenném sálu z konce 17. století byla v letech 1959 – 1960 obnovena ornamentální rokoková malba z 18. století a od té doby sál opět slouží slavnostním účelům, např. slavnostním zasedáním zastupitelstva, předáváním maturitních vysvědčení, koncertům vážné hudby a podobným kulturním a společenským událostem.

V letech 2011 a 2012 proběhla rekonstrukce prostor zámku a zámeckého parku. Byla opravena kašna a barokní most. Od r. 2012 je v bývalých hospodářských budovách otevřen také minipivovar s restaurací - s výborným jídlem i pivem.

Karlovo náměstí je na druhé straně řeky naproti Židovskému městu. Tento původní rynek byl vytyčen již v polovině 13. století při založení města. Bývalo zde tržiště. Svoji plochou 22 tis. m² je jen o pár metrů menší než pražské Václavské náměstí. Tehdejší vyměřené úzké, ale dlouhé parcely jsou patrné ještě dnes - na části parcely přiléhající na náměstí si měšťané stavěli svůj dům, ve střední části měli hospodářská stavení a dál bývaly většinou zahrady.

Na náměstí byla trojice kašen se sochami světců. Voda do nich byla přiváděna dřevěným potrubím z rybníka Baby a později i z dalších rybníčků. Nyní je tam sousoší Cyrila a Metoděje, které bylo vytvořeno v r. 1885 k 1000. výročí příchodu věrozvěstců na Moravu.

Do velkého požáru v r. 1822 měly domy na náměstí renesanční a barokní štíty. Poté již nebyly obnoveny.

Mezi nejcennější domy patří rohový renesanční Malovaný (Františkovský) dům č. 53 na horní západní straně náměstí. V 16. století ho postavil italský kupec Francesco Calligardi a měl tam obchod. Původní sgrafitovou výzdobu nechal další majitel zabílit vápnem. Obnovil ji až r. 1903 profesor třebíčského gymnázia. Dům má do dvora arkádu. V 70. letech se začal naklánět, 7 let byl uzavřen, byly opraveny i sgrafita. Dnes je chloubou náměstí, je tam info centrum a výstavní síň, v patře je obřadní síň.

Nedaleko vlevo je Besední dům, dříve také Národní dům z r. 1871 a dům č. 57 , který byl postaven před r. 1604. V patře má zachované původní ostění oken.

Další renesanční památkou je Černý dům na dolní straně náměstí. Byl přestaven v r. 1619. R. 1637 byla strana obrácená do náměstí pokryta figurálními sgrafity. Dům dlouhá léta sloužil provozu hospody Černý dům. Na tuto tradici navázala v 21. století restaurace V Černém domě.

O dva domy dál vpravo je dům č. 19 z r. 1563 - ten má listová sgrafita.

Čapkův dům, je na opačné východní straně náměstí, býval sousedem Jejkovské brány, jejíž podoba je zachycena na severní zdi. V zadním traktu nepřístupném veřejnosti je jedna ze zbylých bašt městského opevnění.

Okolo Malovaného domu dojdete k 75 m vysoké městské věži. Byla postavena roku 1335 jako součást opevnění. Sloužila k ohlašování blížícího se nepřítele, požáru a k vytrubování pravidelných hodin. Věžníci měli byt na úrovni ochoz. Poslední věžník tam bydlel se svou manželkou až do roku 1956. Třebíčskou zvláštností je, že věžník ohlašoval pravidelný čas jen do tří stran. Strana, na kterou bylo zakázáno troubit, směřovala k třebíčskému hřbitovu a dá se předpokládat, že hřbitov byl i vlastní příčinou zákazu. Věž je nyní součástí kostela sv. Martina, k němu byla připojena ale později. Jsou na ní umístěny největší věžní hodiny v České republice. Průměr ciferníku je 5,5 metru a velká ručička je dlouhá 2,34 m.

Kostel sv. Martina byl založen někdy kolem poloviny 13. století na místě původního dřevěného kostelíka z 12. století. Během 14. století se stal farním kostelem. Původně byl výrazně menší. Během bitvy o Třebíč v r. 1468 byl Matyášem Korvínem silně poškozen, opravy byly prováděné postupně a jen částečně.. K velkým opravám došlo až po r. 1707, kdy byly zvětšeny boční kaple. Byl stržen dřevěný kůr a nahrazen zděným. V té době mělo také dojít k propojení kostela s věží. Během 18. století se udělala ještě řada úprav, další pak během 20. století. Fasáda byla naposledy obnovena v letech 1995 – 6.

Výše jmenované památky patří mezi nejstarší a nejznámější památky ve Vnitřním městě. Pokud budete mít čas, můžete si udělat ještě procházku po zajímavých místech Třebíče, které jsou od historického centra již trochu dál. Zajít se podívat na Větrný mlýn, na barokní kostelíček Povznesení sv. Kříže, který je na nejvyšším místě Třebíče, projít se Libušiným údolím, Haaskovou zahradou, podívat se na město z Masarykovy vyhlídky a ještě se projít okolo dalších zajímavých kostelních staveb města. My jsme to vše spojili do jedné trasy. I když nám počasí nepřálo, užili jsme si to.

Nadchli jsme se vůbec celou Třebíčí. Už jsme tu podruhé. Určitě patří mezi města, kam se chceme vracet.