Starý Nesebar (Nessebar, Несебър) – město v barvách UNESCO

Město Nesebar, nacházející se v jihovýchodním Bulharsku, je nezpochybnitelným klenotem Balkánu, osídleným již tři tisíce let. Skládá se ze dvou částí, tedy pevninského Nového Nesebaru a poloostrovního Starého Nesebaru, který je s pevninou spojen umělě vytvořenou šíjí, připomínající spíše úzký most. Starý Nesebar byl již v roce 1956 vyhlášen architektonickou a archeologickou rezervací a od roku 1983 je zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je známý především typickou zástavbou dvoupodlažních podezděných dřevěných domků v křivolakých uličkách a neobyčejným množstvím kostelů, zejména z byzantského období. Však se také Nesebaru říkalo „město čtyřiceti kostelů“. Na čtrnáctitisícové městečko více než dost. Prim mezi nimi hrají kostel Sv. Jana Křtitele z 11. století, chrám sv. Štěpána, kostel Krista Pantokratora nebo Staré biskupství, čili bazilika sv. Sofie, jedna z nejpůsobivějších dominant starého města. K tomu musíte přidat unikátní dřevěný větrný mlýn, starý přístav, Archeologické muzeum s rozsáhlou sbírkou ikon a antické keramiky, historické domy, městské hradby nebo dochovanou městskou dlažbu pocházející z období středověku i antického Řecka a Říma. Výčet nejen slušný, ale také vysoce atraktivní. Byť se často jedná o "klasické" zříceniny ...

V podobě města z provincie Burgas se setkávají i střetávají různé kultury. Vždyť ho založili thráčtí mořeplavci a postupně zde „kraloval“ kdekdo, včetně Řeků, Římanů a vládců Byzantská říše. Však byl také Nesebar obchodním centrem, dopravní křižovatkou i rybářským přístavem. Město si zachovalo svou historickou podobu. I dnes se zde procházíte úzkými uličkami s dřevěnými domky s kamennými přízemky. Obdivovat můžete staré hradby, a to nejen zbytky mohutných zdí, ale také válcovitých věží. Nad přístavem v severní části poloostrova se tyčí zajímavá bronzová plastika. Některé kostely dnes slouží jako muzejní a výstavní prostory a určitě stojí za návštěvu. Například vnitřní výzdoba kostela sv. Štěpána je opravdu úchvatná. A plně uspokojeni budou i příznivci všemožných malých obchůdků (snad se vším, co existuje), příjemných kávárniček a hospůdek všech velikostí a cenových relací (o něco vyšší ceny tady ale očekávat musíte). A nesmíme zapomínat ani na to, že Nesebar (ale také Nessebar, Несебър, Melsambria, Μεσημβρία nebo Mesembria) je nejen krásným starobylým městem, ale – pro mnohé hlavně - jedním z nejvýznamnějších přímořských letovisek na bulharském pobřeží Černého moře. Minimálně na Burgassku. Samozřejmě se všemi pozitivy i negativy z toho vyplývajícími.

Pár slov o své historii si Nesebar určitě zaslouží. Thrácká osada se v 6. století př.n.l. mění v řeckou kolonii a v roce 424 př.n.l. se město dostává pod vládu Athén. Z tohoto období zde dnes můžeme vidět zbytky Akropole, Apollonova chrámu a hradeb; vše na severní straně poloostrova. V roce 71 př.n.l. se Nesebar dostává pod římskou nadvládu, ale zůstávají mu mnohé výsady, jako např. právo razit vlastní mince. V 5. století je již město jednou z nejdůležitějších pevností Byzantské říše. Několikrát bylo rovněž součástí Říše bulharské (9. a 14. století). V polovině 15. století město obsadí Turci a nastává jeho úpadek. Historické památky však naštěstí přežily. Jejich množství a rozmanitost v 19. století ještě rozšíří výstavba zmíněných dřevěných domů se zděným přízemím. V roce 1878 končí pro Bulharsko osmanská nadvláda, ale Nesebar je stále osadou nebulharskou. Vždyť ještě na přelomu 19. a 20. století zde žije jen 1.870 obyvatel a téměř všichni jsou řečtí rybáři. Nesebar je v té době součástí tzv. Třetího bulharského státu a po roce 1925 vzniká jeho nová městská část. O slávě nesmírné tohoto města svědčí také fakt, že je po něm pojmenována jedna součástka „soukolí“ Shetlandských ostrovů.

Je čas přiblížit nejslavnější nesebarské památky. A protože jsem o mnohých z nich již na stránkách Turistiky psal, bude to výčet relativně stručný až strohý. Začít však musím rozhodně kostely, protože o Nesebru se – jistě ne neprávem – říká, že se jedná o město s nejvyšším počtem kostelů na jednoho obyvatele. Těmi nejznámějšími a nejzajímavějšími jsou: kostel sv. Sofie neboli Staré biskupství z 5. až 6. století, bazilika sv. Matky Boží „Eleusa“ ze 6. století, kostel Jana Křtitele z 11. století, kostel sv. Štěpána neboli Nové biskupství z 11. století – dnes ovšem v podobě přestaveb v 16. a 18. století, kostel sv. Theodora ze 13. století, kostel sv. Paraskevy z přelomu 13. a 14. století, stejně staré kostely sv. archandělů Michaela a Gabriela a kostel Ježíše Krista Pantokratora, kostel sv. Jana Aliturgeta ze 14. století a kostel sv Spasitele ze 17. století. Bez ohledu na to, jestli zdejší kostely vznikaly během byzantské, bulharské nebo osmanské nadvlády, celkově představují bohaté architektonické dědictví východního pravoslavného náboženství a ukazují postupný vývoj od raně křesťanské baziliky po středověké křížové kostely.

Kromě procházky po městě a návštěvy kostelů by návštěvník Nesebaru určitě neměl minout bez povšimnutí Archeologické muzeum s exponáty, pocházejícími z archeologických vykopávek, které na (polo)ostrově Nessebar a v jeho teritoriálních vodách proběhly v uplynulých čtyřech desetiletích. Velmi zajímavou památkou je také Etnografické muzeum. Nachází se totiž v tzv. Moskoyanově domě, což je krásná stavební ukázka období bulharské renesance. Jednou z nejvíce impozantních památek Nesebaru jsou zachovalé městské hradby, které byly v uplynulém období zrestaurovány a zakonzervovány. Pozoruhodné jsou rovněž zbytky raně byzantských lázní, zmíněné dřevěné černomořské domy, pocházející z období bulharského národního obrození, tedy z II. poloviny 18. a z počátku 19. století, nebo starý dřevěný větrný mlýn. Tento symbol Nesebaru se nachází na hrázi, spojující někdejší ostrov s pevninou.

Starověké město Nes(s)ebar je zkrátka jedinečným příkladem harmonického spojení různých kultur mnoha civilizací (Thrákové, Řekové, Římané, Slované, Byzantinci, Turci a Bulhaři) do jednoho homogenního celku. V současné době jsou všechny zdejší středověké kostely i další památky archeologicky prozkoumány, zakonzervovány a v rámci možností také zpřístupněny. Některé památky však přesto potřebují další opravy, mnohde se negativně projevily nepovolené úpravy historických domů i prudký nárůst cestovního ruchu. I proto je zde tvrdě uplatňováno Nařízení Výboru pro kulturu a Výboru pro architekturu, které pro historická města Sozopol a Nesebar určuje územní plán pro konzervace a restaurování staveb stávajících i nové budovy. Nesebarský poloostrov tak zůstal místem setkávání dávných časů i tři tisíciletí nepřetržité lidské činnosti v této oblasti.

Zcela na závěr – bez návazností a určení pořadí důležitosti – pár zajímavostí. Starý Nesebar se nachází na malém poloostrově s délkou pouhých 850 metrů a šířkou asi 350 m a je považován za jedno z nejstarších měst v Evropě. Starověcí Thrákové město nazvali Melsabriya po legendárním zakladateli osady. Velký rozvoj přinesli městu dórští Řekové. Kromě masivních hradeb, obytných čtvrtí, chrámů a divadla také zpracování kovů a čilý obchod s městy Černého, Egejského a Středozemního moře. Po přestěhování hlavního města římské říše do Konstantinopole a přijetí křesťanství za oficiální náboženství se ve městě budují nejen baziliky, ale také vodovod a veřejné lázně. To vše za účasti předních architektů a stavitelů říše. V roce 1201 se město stává na 62 let součástí bulharského státu, který se pak ve vlastnictví Nesebaru střídá několik století s Byzantskou říší. Rozvoji města to nijak nebrání a obchoduje se hlavně s městy Konstantinopol, Benátky, Janov, Pisa, Ancona a Dubrovnik.

V blízkosti Nesebaru se nachází v té době také několik klášterů (minimálně 6 nebo 7), ve kterých se vzdělávají a vychovávají budoucí bulharští patriarchové. I proto je královská rodina i sám car Ivan Alexander k této oblasti tak štědrý. Téměř po celou dobu své historie byl Nesebar sídlem biskupa. Významným církevním centrem se město stalo již v 6. století. Vzhledem k tomu, že město neustále korzovalo mezi Bulharským statem a Byzantskou říší, došlo zde k nevídané myšlenkové i architektonické symbióze mezi byzantským uměním a pravoslavně-křesťanskou kulturou. Rozvoj církevních staveb (sv. Paraskeva, sv. Theodor nebo kostel archandělský) lze přičíst bulharské královské dynastii Asenovců (12. – 13. stol.), ztráty naopak drancování benátského loďstva Giacoma Doro. Část kostelů pak nechávají strhnout – v rámci budování nového socialistického státu – bulharští komunisté. Naštěstí mezi nimi nebyly žádné budovy vyšší historické nebo architektonické hodnoty.