Soči, Golovinka, Kavkazský aul

Výlet ze Soči k vodopádům pokračoval z Golovinky po vedlejší silnici směrem k čerkeským horám, předhůří Kavkazu. U posledních domů naše putování maršrutkou skončilo.

Dojeli jsme ke kavkazskému aulu, tak se říká čerkeským příbytkům. V ruštině adygskij dvor.

Adygejci a Čerkesové jsou dva názvy pro jeden a ten samý národ. To jsem nevěděla. Učívali jsme se, že Adygejská autonomní (tenkrát socialistická) republika je součástí Krasnodarského kraje. Její obyvatelé jsou Adygejci a adygejský jazyk patří k jazykům kavkazským. Název Čerkesové jsem znala z historických románů, popisujících začátek 19. století. Čerkerové byli jedním z kavkazských kmenů a Čerkesky patřívaly k nejkrásnějším dívkám, které rodiče za tučný peníz prodávali do otroctví. Dívky se stávaly, jak by se dnes řeklo, hvězdami tureckých harémů.

Čerkesové dnes tvoří půl procenta obyvatel Krasnodarského kraje. V minulosti to byli knížata (pši), šlechtici, jejich služebnictvo, svobodní zemědělci, ti platili šlechtě daň, a otroci. Při vzájemných bojích dodržovali zvyk krevní msty. Dnes jsou převážně muslimové, v dřívějších časech byli pravoslavní.

My jsme navštívili jeden aul a vyslechli si, jak se vyrábí sýr. Byla i ochutnávka, sýry připomínaly slovenské sýry ze salaší. V druhém aulu byl výklad o zdejším víně, také s ochutnávkou. Vína byla vynikající! Ve třetím aulu jsme poslouchali přednášku o medech. I ty byly moc dobré.

Venku jsme si prohlédli bazén se zlatými rybkami, výstavu zemědělského nářadí z dob dávno minulých a také záhadný dolmen.