Soči, moje vzpomínky

Poprvé jsem Soči navštívila v květnu 1976 v době mých studií v Krasnodaru. Jeli jsme tenkrát autobusem 8 hodin. Už samotná cesta byla zážitkem: přes lázně Gorjačij Ključ a dolů k moři do Tuapse podél pobřeží do centra Soči. Bydleli jsme v soukromí blízko centra a moře. Počasí bylo nádherné a dva dny rychle utekly.Okouzlila mě spousta zeleně, subtropické rostliny, park Dendrarij, barevné zpívající fontány na rohu Lázeňské a Gorkého ulice, koupání v moři a také obchody se zbožím! V Krasnodaru v obchodech nic nebylo. Byli jsme u vytržení při prohlídce obrovské lodě Admirál Nachimov. (Ta se asi o 10 let později potopila.)

Květen 1977, podruhé v Soči, tentokrát obě cesty z a do Krasnodaru letadlem. Podruhé počasí nepřálo. Byla zima a krásy tolik nevynikly. Bydleli jsme v hotelu Kavkaz a na vycházky jsme se balili. A tak největším zážitkem z tohoto třídenního pobytu byla návštěva speciálního kina. Ano, už tenkrát jsme si nasadili v kině zvláštní tmavé brýle a viděli trojrozměrný obraz. Líbilo se nám, jak všude kolem plavou rybičky, roste tráva a lodi najíždějí na nás.

Potřetí jsem do Soči zavítala v červenci 1987. Bydleli jsme v hotelu Magnolia v Lázeňské ulici. Dvoutýdenní zájezd stál 6000, děti polovic, v ceně byla letenka obě cesty, plná penze, dva celodenní výlety do Abcházie (tenkrát součást SSSR), do Suchumi a k jezeru Rica. Další výlety byly za příplatek. Měla jsem s sebou své dva malé syny, bylo jim 6 a 3 roky, tak jsme většinu času trávili u moře a u atrakcí v parku Riviéra.

Z dalších nabízených výletů jsme jeli na čajové plantáže nad Dagomysem a letěli vrtulníkem nad zasněženými vrcholy Kavkazu. Místo Krásné Poljany jsem zajela navštívit své arménské kamarádky ze studií, bydlely a dodnes bydlí v Loo. Jinak holky také jezdily za námi.

Srpen 2011 a moje zatím poslední návštěva Soči. Bydleli jsme v Loo a Soči jsem po 24 letech skoro nepoznala. Už to není město mého mládí, stalo se z něj přímořské velkoměsto. Čas nezastavíš!