Slovensko: Štiavnické a Kremnické vrchy

Slovensko: Štiavnické a Kremnické vrchy (10/2022)

Štiavnické i Kremnické vrchy jsou pohořími vulkanického původu nacházející se na středním Slovensku v Banskobystrickém kraji. Geomorfologicky patří obě pohoří do oblasti Slovenského středohoří. V rámci Slovenska se jedná spíše o nižší hory, ale o to malebnější, výškově výrazně členité, s teplým a sušším klimatem, a jako bonus skrývající hodnotné historické a technické památky. Štiavnické vrchy byly navíc vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí (CHKO Štiavnické vrchy).

Obě pohoří mají mnoho společného zeměpisně, geologicky a také historickým způsobem využití území člověkem. Oblast v minulosti formovalo nesmírné nerostné bohatství, především naleziště zlata, stříbra a metalických rud. V krajině je možné na každém kroku nalézt pozůstatky těžby a zpracování nerostů, a někdejší slávu oblasti dokládají výstavná historická města.

Nejvyšším vrcholem Štiavnických vrchů je Sitno, 1 009 m vysoká vyhaslá sopka s vysílačem na vrcholu, o jehož vulkanickém původu svědčí jeho dodnes zřetelný kuželovitý tvar. Přímo ve středu pohoří leží nádherné historické město Banská Štiavnica, zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO. Návštěva tohoto města je přímo povinností všech turistů mířících do této oblasti.

Typickým prvkem krajiny Banskoštiavnicka jsou tzv. tajchy (z německého slova Der Teich = rybník), uměle vytvořená jezera, která vznikla v 17 až 18. století pro potřeby dolů jako rezervoáry vody a zdroj energie pro pohon báňských strojů při těžbě a úpravě rudy. V okolí lze nalézt také pozůstatky důmyslného systému sběrných příkop, které zachycovaly dešťovou vodu a dopravovaly ji do tajchů. Toto technické řešení mělo zásadní vliv na udržení dobývání rud v oblasti, protože zde neexistovaly žádné větší vodní toky, které by bylo pro tyto účely možné využít. Z tajchů se potom voda rozváděla systémem náhonů k důlním čerpadlům. Energii vyráběnou pomocí vody vytlačil až vynález páry a elektřiny, čímž tajchy ztratily svou původní funkci.

Vodní energetický systém kdysi tvořilo 66 tajchů navzájem propojených vodními štolami a kanály. Z původního systému se zachovalo 24 tajchů a tato umělá jezera dnes slouží především k rekreačním účelům. Největší z nich je Počúvadlianské jazero, dalšími známými pak např. Velký vodárenský tajch, Klinger, Veľký a Malý Richňavský tajch, Tajch Evička, Veľký Vindšachtský tajch a další.

Nejvyšším vrcholem Kremnických vrchů je zalesněná Flochová, 1 317 m n.m., ale nejznámějším vrcholem tohoto pohoří je asi Skalka (1 232 m n.m.) s lyžařským střediskem a charakteristickým štíhlým červenobílým vysílačem na vrcholu. Téměř ve středu vrchů leží město Kremnica s krásným historickým centrem.

Pro návštěvu oblasti si vybíráme barevné podzimní období, konkrétně teplé a slunné dny na konci října. Ubytování máme zajištěno v Banské Štiavnici. První den se vydáme na vrchol Sitna od Počúvadlianského jazera a prohlédneme si město. Druhý den podnikneme bez použití auta celodenní okruh z Banské Štiavnice kolem Štiavnických Baní. Další den jdeme ke Kalvárii, poutnímu místu nad Banskou Štiavnicí, s úžasným výhledem na město a okolí. Následně se po cestě do Kremnice zastavíme na zřícenině Šášovského hradu, prohlédneme si centrum Kremnice a vyjedeme na Skalku. Cestou domů se pak zastavíme v Horném Turčeku, údajném geografickém středu Evropy.

1. BANSKÁ ŠTIAVNICA

Banská Štiavnica – na prohlídku centra města je třeba si vyhradit alespoň půl dne, ale na atraktivní vyhlídky na město určitě ještě další čas. Banská Štiavnica se nachází v bývalé sopečné kaldeře a je terasovitě položená na jejích svazích, vyhlídky na město z okolních kopců jsou opravdu krásné. Jen je třeba si vybrat správnou dobu kvůli směru slunečního svitu tak, aby byl výhled dobře osvětlen.

Banská Štiavnica je nejstarší hornické město na Slovensku založené ve 12. století a v polovině 18. století v tzv. „stříbrném věku“ byla jedním z nejbohatších měst Uher a po Bratislavě druhým největším slovenským městem. V této době byla Marií Terezií ve městě založena Akademie – první technická univerzita na světě, fungoval zde královský horní a celní úřad a byly postaveny výstavné budovy a sakrální stavby.

V 19. století začala těžba stagnovat a postupně se snižoval také počet obyvatel. V důsledku druhé světové války byli vyvražděni místní židovští obyvatelé a vystěhováno německé obyvatelstvo. Těžba v poslední štole zde skončila v roce 1994. Město je městskou památkovou rezervací a spolu se systémem unikátních technických památek – tajchů s napájecími náhony, bylo v roce 1993 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Velkolepé centrum s hlavní ulicí a náměstím je dnes trochu ospalým místem, ale možná to bylo kvůli naší posezónní návštěvě. Nicméně některé budovy, tak jak je v našich postsocialistických státech celkem běžné, z nějakého důvodu chátrají a řešení je v nedohlednu. V březnu 2023 bohužel také zasáhl centrum města devastující požár, který vážně poškodil několik historických domů.

Výhledy na město – jsou nejlepší od Kalvárie (ráno/dopoledne, anebo západ slunce) a od vrchu Paradajs, přesněji z místa Predné Rosniarky (odpoledne). Banskoštiavnická Kalvárie je dominantou města. Barokní stavby s výraznou červenou fasádou jsou postupně rekonstruovány, protože v době socializmu a také v 90-tých letech 20. století značně zchátraly a interiéry snad byly i rozkradeny. Zaparkovat se dá přímo pod kopcem na placeném parkovišti. Po výstupu k hornímu kostelu se otevře impozantní výhled na město a na krajinu Štiavnických vrchů. Vrchol Paradajs jsme zařadili do pěšího okruhu kolem Štiavnických Baní – popis níže v článku.

Svätý Anton – nedaleko Banské Štiavnice leží obec Svätý Anton. Místo nám doporučil pán, kterého jsme potkali při naší včerejší výpravě. Nachází se zde významný pozdně barokní kaštiel s rozsáhlým anglickým parkem se vzácnými stromy. Komplex je národní kulturní památkou a je přístupný veřejnosti. Uvnitř se nachází muzeum lesnictví a myslivosti, ale k vidění jsou také dobové interiéry.

2. SITNO - VÝSTUP OD POČÚVADLIANSKÉHO JAZERA

Sitno (1 009 m n.m.) je nejvyšším vrcholem Štiavnických vrchů, nejkratší a také nenáročný výstup na Sitno je po zelené od Počúvadlianského jazera (cca 2 km, převýšení 320 m). Až po Tatarskú lúku se stoupá lesem, z louky je už výhled k vrcholu a zelená značka se napojuje na modrou vedoucí od sedla Krížna. Po dalších cca 200 metrech začínají ve skalnatém terénu schody k vrcholu. Nebyly úplně v dobrém technickém stavu, ale s opatrností se dalo dobře projít. Z horní části schodů je přístup k prvním krásným vyhlídkám severním směrem. Z obnažené andezitové skály vidíme dole pod kopcem Tatarskú lúku, nekonečné kopečky a barevné lesy Štiavnických vrchů, v dálce Banskou Štiavnicu a Štiavnické Bane a nad nimi bezlesou hřebenovou trasu, po které půjdeme následující den.

Na vrcholu Sitna se nachází nízká dřevěná rozhledna, otevřená jen v létě, chata Andrea Kmeťa a výrazný červenobílý televizní vysílač. Přímo z vrcholu výhledy moc nejsou, ale vyplatí se obejít skalky kolem vrcholové kaldery, které jsou vyznačené na mapě jako výhledová místa, ze kterých je opravdu pěkný pohled do krajiny, zvláště z té za vysílačem. Chata je kupodivu otevřená, přestože je říjen a všední den, tak chvíli posedíme a dáme si tu dobrou kapustnicu.

Od vysílače vede dolů asfaltová silnice. Bylo by škoda jít zpět stejnou stezkou a minout pozůstatky hradu Sitno, a tak se vydáváme kousek z kopce po této silnici s cílem prohlédnout si ještě zříceninu středověkého hradu. Podle informační tabule, a i zbytků kamenných zdí, muselo jít o impozantní stavbu. Z hradeb je velmi pěkný výhled do krajiny východním směrem.

Od odbočky k hradu pak pokračujeme dolů ještě kousek po silnici, teď na podzim zapadané barevným listím, a v místě rozcestníku Granty odbočíme na naučnou stezku, která nás dovede zpět na Tatarskú lúku a pak už jen po zelené zpět k autu. Mapa trasy na mapy.cz: Trasa na Sitno

3. OKRUH KOLEM ŠTIAVNICKÝCH BANÍ

Zalesněné kopce Štiavnických vrchů neumožňují příliš mnoho pohledů do krajiny. Asi jedinou souvislejší trasou s parádními výhledy je tady hřeben Hodrušské hornatiny - červeně značená trasa nad roztroušenou obcí Štiavnické Bane, vedoucí od sedla Pleso přes Kanderku, Tanád a Paradajs do Banské Štiavnice. Nejsou to vysoké kopce, nadmořská výška se pohybuje kolem 800-900 m n.m., ale díky dávnému odlesnění poskytují opravdu velmi dobrý výhled na krajinu a z určité části také na město Banskou Štiavnicu. My jsme se rozhodli spojit tuto hřebenovku do okružní trasy, abychom viděli také tajchy a vodní náhony. Dalším důvodem bylo to, že z Banské Štiavnice na výchozí místo nejel ráno žádný spoj veřejné dopravy. A nakonec to byla velmi pěkná, poučná celodenní túra, kterou mohu jen doporučit.

Vycházíme za chladného a slunečného podzimního rána z ubytování v Banské Štiavnici. Z města vede trasa nejprve kolem Piargské brány, od které se už vydáváme po červené turistické značce nazvané také Rudná magistrála k prvnímu tajchu, který se jmenuje Klinger. Tajch sloužil v 17. a 18. století pro potřeby šachet Ondrej, Maximilián a Zigmund, a ve 20. století pro potřeby Tabákové fabriky na kropení tabáku. Dnes je rekreační oblastí vhodnou ke koupání a patří k nejpěknějším tajchům Banskoštiavnicka. Kousek pod tajchem Klinger se nachází Báňské muzeum v přírodě s nejstarší báňskou expozicí na Slovensku.

Od tajchu pokračujeme po Rudné magistrále kolem Južného Klingerštôlnianského sběrného járku do Štiavnických Baní, čtvrti Vindšachta. Je zde několik zajímavých historických staveb vážících se k báňské činnosti v šachtách Karol a Špitaler, informace je možné si přečíst na infotabulích. Zaujala nás údajná strojovna šachty Špitaler, stavba, o které se nedochovaly historické záznamy, a tak se odborníci pouze domnívají, že mohla sloužit jako strojovna pro čerpání důlních vod.

Červená nás dále dovede k dalšímu tajchu s pěkným názvem Evička, nebo také Evičkino jazero, jednomu z nejstarších tajchů oblasti. Vzduch začíná mít na sluníčku příjemnou teplotu, a tak tady chvíli posedíme na lavičce s pohledem na barevné stromy za vodní plochou. Od tajchu stoupá červeně značená trasa s pěknými výhledy na Štiavnické Baně a holé vrchy nad nimi, po kterých půjdeme pak zpět, trasa vede dále lesem, kde kopíruje Široký zberný jarok. Tento úsek nás přímo nadchne, protože sběrný příkop přivádějící vodu do tajchů je výrazně viditelný a v podzimním hávu malebný. Byl vybudován jako součást stavby Veľkého Vindšachtského tajchu, aby do něj přiváděl vodu od Sitna.

Další zastávkou je až sedlo Križna, na kterém se začínáme stáčet směrem zpět, ale stále po červeně značené Rudné magistrále. V místě nazvaném v mapě jako Gumanina na úbočí kopce Holá se otevřou krásné výhledy směrem ke hřebenu Hodrušské hornatiny nad Štiavnickými Baněmi, po kterém půjdeme zpět do Banské Štiavnice. Kouzelné pohledy na krajinu umocňuje nádherné podzimní počasí s krásně zbarvenými listnatými lesy.

V těchto místech pak opouštíme také Rudnou magistrálu a zkratkou po polní cestě přijdeme k rozcestí s křížkem nazvané jako sedlo Peciny. A odtud dál po cestě už směr sedlo Pleso na očekávanou vrcholovou trasu. V sedle je opravdu malé pleso, kolem kterého vyjdeme po červené trase na hřeben. V odpoledním nízkém slunci jdeme po holých travnatých pláních kolem kopce Kanderka, Farárova hôrka až na kopec Malý Tanád. Z trasy jsou krásné výhledy na Štiavnické vrchy, Sitno, a na druhou stranu v dálce rozpoznáváme pohoří Vtáčnik.

Kousek pod Malým Tanádem jsou instalovány pěkně udělané informační tabule, na kterých je do panoramatických fotografií krajiny zakreslen pohled geologa a vysvětleno utváření zdejší sopečné krajiny. Příjemně poučeni vyrážíme na Tanád (938 m n.m.), kde nás stoupání na kuželovitý skalnatý vršek pěkně zahřeje. Ze skalek po cestě a z vrcholové skalky Tanádu jsou výhledy pouze na severozápad směrem k pohoří Vtáčnik.

Po sestupu z Tanádu projdeme lesem a před námi je snad nejlepší výhledové místo na trase – Predné Rosniarky. Z tohoto bodu se pod námi rozprostírá město Banská Štiavnica s dominující Kalvárií na kopci, pěkně je vidět Sitno, nejvyšší vrchol Štiavnických vrchů, a celá štiavnická kaldera. Jako bonus se zde nachází geologická expozice a informační tabule poskytující údaje o těžbě v oblasti a rovněž panoramatický snímek s vyznačenými geologickými poměry a popisem bodů, které vidíme.

Na Rosniarkach opouštíme definitivně červenou turistickou značku a míříme přímo dolů zpět do města. O výhledová místa tu není nouze, a tak po cestě máme ještě několikrát možnost vidět Banskou Štiavnicu a Kalváriu z výšky, a projdeme také kolem několika naučných tabulí vysvětlujících historii oblasti např. výstavbu tajchů. Do města scházíme ulicí Pod Paradajzom.

Celá trasa byla dlouhá cca 17,5 km s celkovým převýšením 570 m, což naznačuje, že se většinu trasy jde v podstatě pohodlně po vrstevnici nebo jen mírně do kopce. Mapa trasy na mapy.cz: Okruh kolem Štiavnických Baní

Přece jen podzimní dny jsou krátké a také se začíná pěkně ochlazovat. Bohužel i v takovém městě jako je Banská Štiavnica je stále hojně využíváno lokální vytápění, a tak už z dálky vidíme kouř zahalující střechy domů. Celý dnešní krásný výlet nám kazí vzduch nasycený štiplavým kouřem ze špatně spalovaného uhlí, kterým musíme projít zpět do města. Zmrzlí se uchylujeme do příjemného tepla zvláštní kavárničky Stará Škola v centru města, kde si dáváme horkou thajskou polévku. Mimochodem, to byl taky jediný podnik, na který jsme tu natrefili a byl otevřený (říjnový všední den kolem 17 hod.).

Po cestě z Banské Štiavnice do Kremnice jsme se stavili na zřícenině Šášovského hradu. Na hradě se pracovalo, probíhaly zajišťovací práce, ale byl přístupný veřejnosti. Z horní části hradu je krásný pohled na zbytek zříceniny, která zvláště vynikala proti modré obloze s bílými mráčky, a jižním směrem na část Štiavnických vrchů. Hrad se nachází na skalním bradle nad tokem řeky Hron. Přístup k němu je z vesnice Šášovské Podhradie, kde je možné přímo u zelené turistické značky zaparkovat.

4. KREMNICA

Město Kremnica patří společně s Banskou Štiavnicí k nejstarším hornickým městům na Slovensku. V okolí se těžilo zlato a stříbro, největší rozmach zažila Kremnica ve 14. století, kdy zde byla založena královská mincovna. Těžba byla ukončena v 70-tých letech 20. století. Mincovna slouží k ražení mincí dodnes.

Kremnica má krásné historické centrum. Dominantou je hrad z 13. století, přestavěn v 15. století, který sloužil pro úschovu vytěžených drahých kovů. V areálu hradu se nachází gotický kostel sv. Kateřiny a Hodinová věž, ze které je krásný výhled na Kremnicu. Náměstí pod hradem tvoří cenné měšťanské domy, klášter františkánů, mincovna a uprostřed parčíku je zdobný morový sloup. Staré město je ohrazeno hradbami s baštami a vchází se do něj historickou Dolní branou, ve které se nachází infocentrum. Okolí centra už tak malebné není a jako ve všech městech za socializmu se sem vešlo hodně paneláků.

Z Kremnice je možné vyjet 10 km dlouhou silnicí na známý vrchol Kremnických vrchů – Skalku. Nachází se zde lyžařské středisko a také zajištěné cesty (ferraty). Dominantou vrcholu je vysoký štíhlý červenobílý vysílač Suchá hora. Parkoviště na vrcholu je placené. Z vyhlídky Skalka jsou krásné výhledy na Kremnické vrchy, Nízké Tatry, Poľanu, Banskou Bystricu. Ještě lepší výhled je z vyhlídky u ferrat na Kremnické Skale, nazvaného Titanic, dostupný normální turistickou stezkou.

Necelých 5 km severně od Kremnice hned za obcí Kremnické Bane, je odbočka k místu Horný Turček. Je zde označen symbolický geografický střed Evropy. Záleží ovšem na definici tohoto středu, a tak se středy Evropy nacházejí i úplně jinde, také v Čechách a v dalších zemích. Nicméně místo je to kouzelné hlavně kvůli stavbě starého kostelíka Narození sv. Jana Křtitele velmi malebně umístěného do krajiny Kremických vrchů.


Mapa navštívených míst: Mapa navštívených míst - Štiavnické a Kremnické vrchy

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z oblasti Slovenského Středohoří:

• Slovensko - pohoří Polana, Hriňovské lazy
• Slovensko - pohoří Vtáčnik