Sardinie – městečko Bitti

Jednu ze zastávek při putování ve vnitrozemí Sardinie, vprovincii Nuoro, jsme udělali v idylickém městečku Bitti. Při jeho návštěvě opět konstatujeme, že každá vesnice nebo městečko na Sardinii má svůj osobitý ráz. Toto město má ještě jakýsi bonus navíc. Proslavilo ho totiž pěvecké kvarteto Tenores di Bitti, které je nejslavnějším představitelem tradiční ostrovní formy vícehlasého zpěvu. Jedná se o tvorbu, která vychází ze sardinské tradiční hudby, z podnětů přírody. Tenores di Bitti zpívají v půlkruhu s hlavami nakloněnými k sobě – do ohniska energie. Jejich projev údajně připomíná některým posluchačům bečení ovcí či bučení krav, avšak tyto tajemné zpěvy okouzlily např. Franka Zappu či Petera Gabriela. Exčlen slavných Velvet Underground John Cale o této hudbě dokonce prohlásil: „Kdybych takhle uměl zpívat, prodal bych svou duši ďáblu“. Čtveřice zpěváků založila ve své rodné provincii Nuoro školu s výukou této tradiční sardinské hudby. Dostali také nabídku od vydavatelství Real World Petera Gabriela, album ’S amore ’e Mama bylo nahrávané v sardinských kostelech, barech a prehistorických ruinách.

Zastavujeme na náměstí. Je sobotní dopoledne. Okolo nás vidíme samou pohodu. V městečku to vypadá jako v malé vesnici, kde se všichni znají a potkávají se. Tradiční dopolední setkání, které se asi koná skoro v každé vesnici i městě. Muži stojí pohromadě a diskutují o něčem. Dost možná o fotbalu, což je zde na ostrově jejich velice oblíbené téma. Procházíme se uzounkými ulicemi kroutícími se ve svahu a prohlížíme si toto příjemné městečko. Na první pohled je zde pusto a prázdno, ale když někoho potkáme, tak se usmívá a nemá problém se nechat vyfotografovat.

Hledáme také nějaké občerstvovací zařízení, ale dopředu je nám jasné, že asi úspěch slavit nebudeme. Turistická sezóna ještě nezačala a kvůli místním se zde moc nevyvařuje. Necháváme si poradit a odjíždíme na okraj města, kde objevujeme restauraci. Byla by to patně dobrá volba, ale dnes je z nepochopitelných důvodů zavřeno. Asi mají sanitární den. Nedaleko odsud objevujeme trhy. Mají zde opět všechno možné i nemožné, zeleninu, ovoce, oblečení, nářadí a spoustu dalších věcí. Pouze občerstvení chybí. Pomalu končící trhy tedy opouštíme a jedeme směrem, kde nápis oznamuje možnost jídla.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/