Poutní kostel Provodov u Zlína

Nedaleko obce Provodov u Zlína, na kopci Malenisko, vzdáleném od Provodova asi 2 km, stojí poutní kostelík zasvěcený Panně Marii Sněžné.

Poutní místo na Malenisku se datuje od počátku 18. století. V té době prožívalo celé tehdejší luhačovické panství velmi smutné časy. Krutí uherští povstalci pustošili na Valašsku a Slovácku jednu vesničku za druhou. Pálili, loupili, vraždili a také odvlékali lidi do zajetí.

V této bouřlivé době žil v dolním provodovském mlýně pod Maleniskem mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna si stěžovala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak. Marně v modlitbách prosila o své zdraví a lepší časy Pannu Marii.

Roku 1705 měla sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými.

V roce 1711, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Šel s ní na Malenisko. U velké lípy zastrčil hůl do země a pravil: „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši." A stařeček poté zmizel.

Druhý den šla mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam Provosdov dříve patřil, a uviděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila.

Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a napomenul ji, aby o uzdravující vodě řekla i jiným. A tak od roku 1712 začínají lidé putovat na toto dosud opuštěné místo Vizovických vrchů.

Každým rokem zde přibývalo zázračných uzdravení, jak píše na zažloutlých pergamenových listech knihy provodovského kostela. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, který darovala Dorota Jahodíková z Pašovic z vděčnosti za své uzdravení. Tento obraz Matky Boží kojící, jedinečný svého druhu v celé střední Evropě, který je dodnes zachován na hlavním oltáři kostela, pochází od neznámého autora a byl přivezen do Provodova z Vídně v roce 1710, kde jej koupil Jiří Kaydušek, bratr uzdravené Doroty Jahodíkové.

Roku 1720 vážně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář P. Tobiáš Kotásek sdělil těžce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, že ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Hrabě Serenyi slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapli, později pak zděnou s oltářem.

Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Obřady svěcení vykonal za asistence četných kněží uherskobrodský děkan P. Jan Trchalík. A od této doby se stala provodovská kaplička střediskem mnoha poutí z celého okolí. Poutníků přibývalo, a proto byla kaplička v roce 1750 přestavěna a rozšířena. V této podobě stojí dodnes jako malý poutní kostel v barokním slohu.

Duchovní správa u Panny Marie Provodovské se datuje od roku 1752, kdy zde byl ustanoven první duchovní správce P. Matěj Severin Straka, jenž v Provodově působil sedm let. Provodovský duchovní správce měl titul lokálního kaplana. Byl k dispozici poutníkům a navíc vypomáhal kněžím z pozlovické farnosti, kam byl Provodov přifařen až do roku 1785. Od tohoto roku byla na Malenisku zřízena samostatná duchovní správa pro obec Provodov. V tomtéž roce byl v Provodově zřízen i hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do zřízení nového hřbitova v roce 1958.

Budova nynější fary byla postavena v letech 1760 a 1761. Je to nejstarší zachovalé stavení v Provodově. V roce 1865 byla blízko kostela vystavěna vodní kaplička. Roku 1880 byla na Malenisku zřízena škola (v roce 1905 z ní byla zřízena noclehárna - útulna). Za působení faráře P. Karla Ambrože byla roku 1877 pořízena v lese blízko kostela křížová cesta.

Novou křížovou cestu nechal vystavět farář P. Ignác Havlíček koncem minulého století. Nynější, v pořadí třetí křížová cesta (kamenná) pochází z let 1917 až 1918 jako vzpomínka na padlé vojíny a poutníky z první světové války.

http://ado.cz/poutni/provodov/provodov.htm