Pomník obětem 1. a 2. světové války ve Stěžerách

První světová válka a s ní spojené události byly jedním z nejhorších novodobých okamžiků, kdy lidé zažili taková trápení jako nikdy předtím. Tolik ozbrojených konfliktů prošlo naší krajinou, ale tento za sebou zanechal nepředstavitelné množství mrtvých, řady invalidů a obrovská hoře v srdcích těch, kterým se podařilo z fronty vrátit, ale rovněž všech, jež žili v zázemí a "užívali si" všeobecného nedostatku a o to málo, co jen měli, byli ještě rekvizicemi obráni. Ne nadarmo píše stěžerský kronikář o hospodářské situaci v zázemí toto: "Doba válečná se vystupňovala. Lid stojí v houfech a čeká na bídnou enku, co mizerného za ní dostane ke koupi."

Hned po vzniku Československa se postupně přicházelo s tím, že musejí vzniknout pomníky těm, kteří na frontách padli. Stejně tomu bylo i ve Stěžerách, kde si válka vyžádala životy 13 místních mužů. Ale zde se přišlo se zřízením pomníku padlým až o mnoho let později a u jeho počátku stály v roce 1920 ustavená Osvětová komise a Komité pro postavení pomníku padlých ve Stěžerách, jehož největší postavou byl učitel Karel Nosek, který se věnoval shánění finančních prostředků a dalšími s tím spojenými pracemi. Díky němu byl rovněž použit k jeho umístění školní pozemek.

Konání slavnostního položení základního kamene bylo odsouhlaseno na výročí 10leté existence ČSR 28. října 1928. Slavnost byla zahájena ve 14.00 hod. za účasti vedení obce a všech místních spolků a večer DTJ sehrála divadelní představení "Sen českého vojáka", přičemž před ním byla ještě slavnostní přednáška, jejíž začátek byl stanoven na 19.30 hod. Již předtím byl za autora pomníku zvolen královéhradecký sochař Jaroslav Samek a jeho zřízení vyšlo na 20 000 Kč. Zajímavé však je, že okresní školní výbor dal souhlas k postavení pomníku s podmínkou, že pozemek zůstane majetkem školy, teprve 7. listopadu 1928, tedy několik dnů poté, co již byl položen jeho základní kámen.

K slavnostnímu odhalení pomníku nakonec došlo až 21. července 1929, a to po jednom svém odložení kvůli kalamitě po větrné smršti 4. července téhož roku, protože původně se tato akce měla konat 6. a 7. července 1929. Není tedy pravda to, co se píše ve "Stěžeráčku" z října 2018: "Slavnostní odhalení bylo ve čtvrtek 4. července 1929 u příležitosti oslav mistra Jana Husa, ale v tu ránu se přes obec přehnala silná smršť a odhalení bylo přeloženo na neděli. V neděli 7. července 1929 se zase přehnala nad Stěžerami průtrž mračen, ale pomník byl odhalen." Důkazem o mém tvrzení může být např. zmínka "Rozhledů" ze 12. července 1929, v nichž se píše: "Slavnost odhalení pomníku padlým ve světové válce se ve Stěžerách 7. července nekonala vzhledem k velkým živelním pohromám v obci a okolí. Slavnost odkládá se na neurčito." Zprávu o slavnostním odhalení pak přináší stejný list 26. července 1929.

Této slavnosti mělo být na obtíž, že se tehdy v okolí pořádalo několik dalších slavností. Přesto přišlo do Stěžer množství lidí, kteří se chtěli této slavnostní události pod protektorátem velitele 4. pěší divize generála Ludvíka Krejčího zúčastnit. Jedinými, kdo se jí tehdy nezúčastnil, byli komunisté, kteří již v předvečer slavnosti rozházeli po obci letáky, v nichž útočili na pořadatele slavnosti, tvrdili, že jedinou jejich vlastí je sovětský stát dělníků a rolníků a vyzývali obyvatele k účasti na manifestaci 1. srpna téhož roku. Slavnostního průvodu se jinak zúčastnili všichni, Československá obec legionářská, DTJ, TJ Sokol, SDH a jiné spolky a korporace z celého okolí, jež byly doprovázeny školní mládeží a čestnou rotou z Hradce Králové. Sociální demokraté šli se spřízněnou DTJ a v čele jejich průvodu nesli žáci rudou kytici se stuhami a nápisy: "Našim drahým otcům, bratrům a soudruhům."

Vznikl tak pomník se trojicí soch. První má znázorňovat český lid v okovech pod rakouskou persekucí a habsburskou nadvládou, druhá má připomínat svítání a probouzení se českého národa a třetí se zpřetrhanými okovy má líčit nastalou svobodu a sebeurčení českého národa. Na podstavci pak dnes nalezneme na dvojici pískovcových desek, vzdáleně připomínající otevřenou knihu, nápis: "ČEST NÁRODNÍM MUČEDNÍKŮM 1914 - 1918 RUSKÝ LEG. BOHDANECKÝ VINC. 1882 ITALSKÝ LEG. JÄGER JOSEF 1897 BEDNÁŘ JOSEF 1880 BENDL FRANT. 1880 BENDL KAREL 1886 BLAŽEK FRANT. 1882 DRNEK FRANT. 1894 HONC FRANT. 1882 HONC KAREL 1890 JIROUSEK JAN 1895 JIROUSEK VÁCL. 1893 MATOUŠEK VÁCL. 1875 PACOVSKÝ EMIL 1892 PILNÁČEK FRANT. 1877 PLUHAŘ JOSEF 1895 PULTAR FRANT. 1894 RADOŇ JAN 1895 ŠANDA FRANT. 1879 ŠANDA JOSEF 1874 ŠANDA VÁCLAV 1892 ŠEJVL JOSEF 1894 ŠOTOLA JOSEF 1872 TIKAL VÁCLAV 1878 TOMÁŠEK VÁCL. 1890 ULRYCH JOSEF 1894". Vedle nich je pak situována dvojice menších desek s textem: "1939 - 1945 JÁNSKÝ RUDOLF 1906 +1943 V OSVĚTIMI FLORA A JOSEF PACOVŠTÍ +1941 V DACHAU LHOTÁK JOSEF 1913 +1945 V TEREZÍNĚ", jež má připomínat památku obětí nacismu. Vzadu je ještě nápis: "VĚNOVÁNO OBČANSTVEM."

Původně však vypadal pomník jinak, neboť neměl pískovcový podstavec, nýbrž vyzděný z cihel, což je vidět na těchto odkazech: http://www.evidencevh.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5205-4157 (fotografie z roku 1929) a https://stezery.cz/vismo/gallery-viewer.asp?id_galerie=1287&width=412 (vývoj v následujících letech). Současná úprava je až z let 1946 a 1965, kdy přibyla rovněž jména zahynulých v období okupace. Roku 1946 byla nejprve na pomník přidělána skříňka s fotografiemi 2 obětí z období německé okupace - Josefa Lhotáka a Rudolfa Jánského. Radikálnější oprava pak proběhla v roce 1965, kdy byly hořickou sochařsko-kamenickou školou vztyčeny též desky se jmény v dnešním vzhledu. Touto úpravou skoro zmizelo jméno tvůrce, které se nachází na pravém dolním okraji, těsně nad deskami se jmény mrtvých (z původního textu "SAMEK. KRÁLOVÉ HRADEC" zbylo pouze "SAMEK"). Rovněž nápis "ČEST NÁRODNÍM MUČEDNÍKŮM" byl přesunut z pravé strany přímo pod sochy. Od té doby byl pomník místem oslav všech významných výročí, z nichž můžeme zmínit např. 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou 8. května 1970 a 100. výročí vzniku republiky 19. října 2018. Roku 2005 byla do desky s oběťmi německé okupace dotesána jména židovských spoluobčanů Flory a Josefa Pacovských a k poslední opravě pomníku došlo v roce 2018. Této práce se zhostila akademická sochařka a restaurátorka MgA. Kateřina Čiháková Myšková.