Podůlšany

Tato lokalita byla osídlena již během doby bronzové, což dokazuje nález popelnicového pohřebiště počátkem 90. let 19. století. První písemná zmínka o obci, která byla dříve nazývána též jako Podolšany, pochází z roku 1142, kdy ves patřila sedleckému klášteru. Ohledně zvláštního pojmenování této obce bude nejlepší otevřít knihu prof. Antonína Profouse „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. Díl. M-Ř“, v níž nalezneme toto:

„Podůlšany (lid. Podůlšany i Podůšany, v Podůlšanech, do Podůlšan, podůlšanskej i podušanskej), ves u rozsáhlé bažantnice nad Opatovickým průplavem 10 km ssz. od Pardubic: 1142/48 or., Mirozlaus fundans mon. in Sedlec donat Podolsani, CB. I, 156 30; 1414 ad E. in Grecz Regine ad pres. Mathie dicti de Podolsan, LC. VII, 114; 1421 Hradčané vytrhli s vozy k Opatovicóm a tu sú porazili Hradčany u Podvolšan, St. let. 45; 1436 Sigm. ciesař zapisuje vsi kl. Opatov. ..Ždanice, Podolšany, Opatovice, AČ. 4/175; po r. 1494 ves Opatovice ..těm lidem jest rolye oddána v Opatovicích za Podolšanskú – v Podolšanech - - rychtáři z Podůlšan, t. 17/435a, 456b; 1494 ves Podólšany ..mezi súsedy Podólšanskými ..dědiny Poduolšanské ..v Podůlšanech, t. 459; 1503 a 1505 Poduolšany ..Poduolšanským, t. 495; 1510 Kateř. z Chrastnice v Podulšanech, Havel z Řípska v Opatovicích, t. 4/216; 1560 zámek Pardubicze ..ves Pohrzebaczka, Podulssany, DZ. 54 F 7; 1654 Podulssany ves, BR. 14/68.

Jm. P. = ves podolšanů, t. j. Lidí bydlících pod olšemi.“

Jak bylo výše zmíněno, tak následně obec spadala pod benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem a po jeho zničení husity v roce 1421 připadla bývalému husitskému hejtmanovi Divišovi Bořkovi z Miletínka, kterému ji zapsal 21. září 1436 císař Zikmund Lucemburský. Zmiňme však ještě to, že na Bílou sobotu (22. března) 1421 byli královéhradečtí husité u Podůlšan poraženi, když se pokusili zaútočit na opatovický klášter. Později se jim to však podařilo a z kláštera nic nezbylo. Koncem 15. století byly Podůlšany postiženy pernštejnským rybníkářstvím. Na podůlšanských pozemcích se rozlil rozšířený rybník Čeperka, pod jehož hladinou zmizelo po roce 1496 na 31 gruntů, takže urbář z let 1504-1506 zaznamenal pouze 13 osedlých na horním konci vsi. Jeden z obchodů mezi Vilémem z Pernštejna a podůlšanskými hospodáři, podle něhož byly kvůli vybudování rybníka vykoupeny nebo vyměněny podůlšanské a libišanské dědiny, byl sepsán 16. května 1494. Registra rybničná z roku 1507 hovoří o vsi takto:

„Poduolšany ves.

Jakož Poduolšanští žalovali, že by se jim pastviště kazilo držením Šeperky rybníka: i již jsú na tom přestali, aby předse ten plat platili, neb se jim toho podávalo, jestliže by se jim zdálo mnoho s toho platiti, aby pustili; i nechtěli k tomu přistúpiti, než aby předse platili; na tom zuostáno.

Vankovi odtudž topily se lúky, když se vysoce rybník drží, kteréž k jeho gruntu od starodávna jdú, i dány jemu tři jitra chrastin podle jeho v kraji rybníka, aby sobě vyjlučil; na tom jest přestal, a k tomu svého prvnieho požívati má.“

V roce 1510 propustil Vilém z Pernštejna královéhradecké obci jednu poddanou v Podůlšanech – Kateřinu z Chrastince. Roku 1588 Bořek Dohalský z Dohalic sezením na Střezeticích honil po poli zajíce a vpustil do zdejšího císařského lesa své chrty, načež byl zadržen podůlšanskými poddanými, kteří žádali, aby jim řekl, kým je, jinak ho budou nadále honit a zadržovat. V roce 1627 byl zdejším rychtářem Šalomon Machuta (též psán jako Makota), jenž daroval obci zvon. Po třicetileté válce zůstaly v Podůlšanech 3 pusté grunty v rozloze 210 strychů, které připadly ke ždánickému dvoru. 28. září 1664 byl položen základ ke dřevěnému kostelíku sv. Mikuláše, jehož stavba byla dokončena v následujícím roce. Na jeho místě byl v letech 1903-1904 postaven pseudorenesanční kostel stejného zasvěcení. Původní kostelík byl roku 1894 přenesen na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, kde posloužil jako základ výstavního kostelíka od architekta Ed. Sochora a jeho osud není dále znám. 22. února 1682 byla vidět v obci nejspíše fata morgána, protože místní lidé hovořili o jakémsi vojsku v polích za obcí, což potvrdil i tehdejší rychtář Jan Vinař. V roce 1690 byla doložena v obci existence větrného mlýna.

Roku 1849 získala obec vlastní volenou samosprávu. V následujícím roce postihla obec cholera. Roku 1852 došlo k vysázení ovocného stromoví mezi obcí a Starými Ždánicemi. 24. dubna 1854 byla vysázena šestice lip na počest svatby Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou. 10. prosince 1870 vyhořela stodola tamního hostinského i se zásobami obilí, vše v ceně 2 290 zl. Roku 1871 byla zřízena Hospodářská beseda čtenářská. 20. srpna 1878 zemřel František Šmída, čeledín u sedláka J. Richtera. Po pádu z koně se zamotal do postraněk a splašení koně ho usmýkali. 26. května 1882 vypukl v obci požár, který si naštěstí vyžádal jen život 2 koz. V roce 1884 porodila služka J. Poláková dítě, jež hodila hned po porodu hladovým prasatům a ta ho sežrala. Roku 1903 se dostal do konkursu zdejší kupec a hostinský Bohumil Lybreich. V témže roce vzniklo vodní družstvo a působila zde lidová přenosná knihovna akademického spolku „Arnošt“. Roku 1907 byla založena místní organizace agrární strany a v roce 1910 byl jmenován čestným občanem obce Jan V. Markalous, bývalý pardubický okresní starosta. O 4 roky později navštívil obec královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Z front 1. světové války se nevrátilo 7 místních mužů, ne všichni však padli na frontě, např. Vojtěch Kudrna zemřel 13. listopadu 1915 na tyfus.

V roce 1923 došlo k elektrifikaci obce a o 4 roky později byla vystavěna silnice do Starých Ždánic. Koncem června 1926 porodila hospodářská dělnice Anna Krátká dítě, které její matka Antonie Krátká zabalila do novinového papíru a za živa ho zakopala na dvoře. O 2 roky později byla zahájena stavba silnice Kříčeň-Podůlšany. Roku 1929 byl založen SDH. 15. března 1931 zavítal do obce vůdce fašistů generál Radola Gajda. Roku 1935 byly dostavěny objekty hasičské zbrojnice a obecního úřadu. 3. května 1937 havaroval u Podůlšan vojenský letoun z Hradce Králové. Pilot kpt. Josef Snížek zahynul, pozorovatel četař František Hofman se zachránil padákem. V červnu téhož roku zasáhla obec větrná bouře. Za německé okupace nesla obec pojmenování Podulschan. Toto období si vyžádalo životy dvou místních lidí – při náletu na Pardubice zahynulé dělnice Růženy Jeníkové (27. října 1923 Podůlšany - 24. srpna 1944 Pardubice) a v pražském povstání těžce zraněného a následně zemřelého řeznického pomocníka Františka Krejčíka (23. února 1921 Podůlšany - 22. května 1945 Praha). 17. května 1949 se Zemědělské strojní družstvo se sídlem v Podůlšanech přetvořilo v JZD se sídlem v Podůlšanech, jehož prvním předsedou byl Václav Bečka. Rok 1950 byl ve znamení rozorání mezí a přechodu místního JZD na III. typ. V roce 1961 byl zřízen loutkářský soubor Občanské besedy. Roku 1972 byla dána do provozu nová prodejna smíšeného zboží. 30. dubna 1976 byly Podůlšany připojeny ke Starým Ždánicím. V letech 1982-1985 byl vybudován nový most přes Opatovický kanál. 24. listopadu 1990 získaly Podůlšany opětovně samostatnost. V roce 2007 bylo zahájeno budování splaškové kanalizace, roku 2011 byla vystavěna ČOV a o 2 roky později došlo k propojení podůlšanského vodovodu s vodovodem v Libišanech.

Dominantou obce je již zmíněný kostel sv. Mikuláše a nedaleko něj se nachází socha sv. Václava z roku 1890 a na rozcestí ke Starým Ždánicím bývala kaplička z 19. století. U mostu přes Opatovický kanál, který byl vybudován v letech 1498-1521, nalezneme další kapličku. Ani u jedné neznáme období jejího vzniku, ale musely být postaveny až po roce 1840, neboť v indikační skice stabilního katastru z téhož roku není ani jedna z nich zaznamenána. Obcí prochází cyklotrasa KČT č. 4040, která vede od Bohdanečského rybníka do Čeperky. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: Vincenc (Čeněk) Vinař (28. října 1874 Podůlšany - 11. července 1915 Hradec Králové; jeho rod se zde usadil již v roce 1640), agrární politik, zemský poslanec, místopředseda hospodářských družstev a sedlák v Sedlici a František Čermák (* 13. února 1895 Podůlšany), ruský legionář a od roku 1925 šéfpilot Air France, který v roce 1936 oslavil milion nalétaných kilometrů. Za zmínku však stojí ještě další místní rodáci: starosta a statkář František Vinař; stavební inženýr u zemědělské rady v Praze Ing. Vratislav Richter; správce Slovenského úřadu práce v Bratislavě Josef Voženílek; rolník a náměstek starosty Družstevního lihovaru ve Ždánicích Miloslav Štěpánek; obvodní lékař v Hulíně MUDr. Jan Vinař a sedlák Václav Vinař, jenž se v roce 1925 stal předsedou dozorčí rady Mlékařského a hospodářského družstva v Hradci Králové. O obci se zmiňuje jak Václav Vladivoj Tomek ve své knize „Paměti z mého života“, tak I. R. Malá (vl. jm. Anna Malá, roz. Havlová) v románu „Bez počátku a konce“.