Podél Hamerského potoka

Doporučovat něco něčí pozornosti, znamená mít k tomu místu, události, zajímavosti určitý osobní vztah. Znamená to doporučovat něco, co člověka naplní spokojeností, jeho duši naplní klidem nebo mu třeba umožní, alespoň na chvíli zapomenout na dnešní uspěchanou dobu.

Jedním z takových míst jsou i břehy Hamerského potoka, pramenícího nedaleko šumavské Horské Kvildy. Jako zdrojnice mu slouží mokřady Mezilesní slatě a tak když člověk usedne na břeh, zde ještě potůčku a zahledí se do vod spěchajících na své pouti do Vydry a následně i Otavy, okamžitě pozná, že je na Šumavě, Ta důvěrně známá nahnědlá barva neodmyslitelně patří k většině šumavských potoků a potůčků. Tok Hamerského potoka není příliš dlouhý. O to neuvěřitelnější je, kolik krás můžeme na jeho březích spatřit, jak rychle se dokáže proměnit ráz krajiny v jeho okolí. Ať už jsou to husté smrkové porosty v okolí slatě kde potok začíná, nebo poklidná atmosféra horské planiny, jíž „Hamerák“ protéká. Jeho meandry se proplétají místy, kde v dobách středověku působili hledači zlata, díky nimž se toto místo stalo nejvýše položeným rýžovištěm Šumavy. Dodnes je na řadě míst připomínají kopečky jalového písku tzv. sejpy nebo hrabata. I ten skotský náhorní skot, spokojeně se popásající jen pár metrů odtud, sem prostě zapadá. Kravičky mohutného vzhledu, velkých rohů a huňaté srsti si na pláních pod vrchem Antýgl (Sokol) žijí svůj spokojený život, vědomy si převahy i otužilosti, umožňující jim zvládat drsné klima šumavských zim. I stáda ovcí přivolávají vzpomínky na časy, kdy na Hamerském potoce stával nejen starý hamr (č.p. 10), vyrábějící obruče na kola a rozmanité nářadí, ale ještě v roce 1947 fungující stará pila.

O něco dále je to už zase o něčem jiném. Dosud lenivý potůček začíná klesat do údolí a jeho tok se rázem mění v dravou horskou bystřinu. I okolí se mění. Údolí se zařezává hlouběji a hlouběji, zatímco bystrý proud stále častěji mizí ve stínu okolních stromů. Voda spěchá do údolí, jako kdyby se ani dočkat nemohla chvíle, až pod mostem na Antýglu vklouzne do kamenitého řečiště Vydry. Téměř ničím už nepřipomíná ten líný potůček, kroutící se kvildskými pláněmi. Potůček, který v sobě skrývá tolik romantiky a energie. Prostě náš „zlatý“ Hamerák!