Palermo – katedrála Nanebevzetí Panny Marie - interiér (Cattedrale della Maria Assunta)

Bělostný interiér monumentální palermské katedrály je trojlodní, má půdorys latinského kříže a rozhodně stojí za vidění. V prvních dvou kaplích pravé boční lodě jsou umístěny císařské a královské hrobky (Jindřich VI. Štaufský, jeho syn Fridrich II., Petr II. Sicilský, Konstancie Aragonská a Roger II. Sicilský s dcerou Konstancií). Jako významné jsou zdůrazňovány také drahými kameny zdobená Kaple svátosti (levá boční loď) a chórová kaple sv. Rosálie, patronky Palerma. Tu zdobí bronzová brána s relikviemi a stříbrnou urnou od Mattea Lo Castra ze 17. století.

Zmínit je potřeba také mramorovou sochu Madony s dítětem z dílny Francesco Laurana a roku 1469, polychromovaný krucifix ze 13. století od Manfrediho Chiaramonteho či sochu Madonna della Scala na oltáři v nové sakristii, kterou v roce 1503 vytvořil Antonello Gagini.

Samostatnou kapitolou jsou pak krypta a klenotnice. Chrámová románská krypta s křížovými klenbami na žulových sloupech skrývá nádherné sarkofágy (je jich celkem 23)  z římského (druhotné využití), byzantského i normanského období, klenotnice pak např. různé poháry, monstrance, liturgická roucha z 16. až 18. století, breviář s miniaturami z roku 1452 (v současné době už se zřejmě nachází v Diecézním muzeu), zlaté arabské čelenky, architektonický relikviář s věžičkami z 15. století, emaily, šperky a zejména slavnou čelenkovou korunu Konstancie Aragonské. Při vstupu do pokladnice narazíme na sochu sv. Rozlálie, kterou v roce 1638 vytvořil Bartolomeo Travaglia. Z pokladů v kryptě je potřeba vyzdvihnout např. nádherný římský sarkofág zobrazující manželský pár se skupinou múz nebo monumentální normanský sarkofágem z červeného porfyru, který zdobí reliéf se dvěma draky.

Následující pelmel upozorní na další skvosty a zajímavosti. Bronzový oltář svátosti byl postaven podle návrhu Cosima Fanzaga v 17. století. V presbytáři se nachází krásný dřevěný chór z II. poloviny 15. století vyvedený ve stylu katalánské gotiky a biskupský trůn s fragmenty mozaik z 12. století. V apsidě najdeme část freskové výzdoby, kterou měl po roce 1802 Mariano Rossi pokrýt celou katedrálu, ale své dílo nikdy nedokončil. V mariánské kapli (pravá jižní loď) majdeme byzantský oltářní obraz od Antonia Filocama. Renesanční nádobu na svěcenou vodu s reliéfní výzdobou vytvořil Domenico Gagini. V kapli Svatých relikvií najdeme náhrobek sv. Kosmy z 12. století.

V levé, severní, boční lodi zaujme křtitelnice bratrů Penninů z roku 1801, mramorové alegorické zpodobnění prvotního hříchu, kaple Santa Maria degli Angeli se sochami Nanebevzetí Panny Marie a hrobu Marie z Gaginiho retáblu nebo renesanční baldachýnová fontána (Giuseppe Spatafora a Antonio Ferrara, rok 1553). V transeptu nesmíme přehlédnout zmíněnou bronzovou mříž z roku 1655, za kterou se skrývá reliéfní stříbrný oltář a zejména impozantní – a vysoce ceněná – relikviářová stříbrná archa z roku 1631, jejíž podobu navrhl Mariano Smiriglio (a vyrobili ji stříbrotepci Oliveri, Rivelo, Viviano, Lo Castro, Faruggia a Roccuzzo) a která je zdobena četnými krásnými reliéfy. Zaujme i achátový kříž ze 17. století nebo polychromovaný kříž, na jehož vzniku se údajně podílel sám sv. Lukáš. Nechybí četné basreliéfy z počátku II. poloviny 16. století. 

Levá apsida je kaplí Nejsvětější svátosti a bývá označována jako Arcibiskupský hřbitov. Najdeme zde např. zlacené štuky nebo vzácné ciborium (Cosimo Fanzago, 1653). Osmizvonová souprava vznikla v Udine roku 1951. Katedrála má čtyři rohové zvonice připomínající minarety a hlavní jednoduchou zvonici, která v raném středověku aloužila také jako strážní věž a úniková cesta. V roce 1954 byla na nejvyšší vrchol věže umístěna socha Madonna della Conca d'oro od Nina Geraciho.

Významná je také Nová sakristie z 16. století, kde se mj. nachází již zmíněná socha Madonna della Scala z roku 1503, vyřezávané skříně nebo Carrerovo plátno Svatá Tereza a Ježíš Kristus  ze 17. století. Zajímavé jsou dva krásné portály v Sakristii kanovníků. Ty jsou připisovány Vicenzo Gaginimu a pocházejí z roku 1568. Sakristie je také vstupem do krypty.

Zajímavý je i fakt, že katedrála má na podlaze před oltářem svůj vlastní poledník (měděný pás na podlaze), což je vlastně heliometr, který zde v roce 1801 sestavil věhlasná astronom Giuseppe Piazzi a který promítá obraz slunce na podlahu. Slouží tak současně jako sluneční hodiny i kalendář. Varhany jsou moderní a pocházejí z poloviny minulého století.

Vstup do královské hrobky s porfyrovými sarkofágy pod baldachýny, do tajemné krypty i katedrální klenotnice je zpoplatněn, stejně jako výstup po točitém schodišti na střechu Dómu (bývají i v noci), jehož jádro tvoří normanský opevněný chrám. Rozhodně to však ani v jednom případě nejsou vyhozené peníze. A svůj půvab má i běloskvoucí interiér samotné klasicistní sloupové trojlodní baziliky, který lze navštívit bezplatně.

A na závěr ještě jedna zajímavost. Díky věkovitosti palermské katedrály se její vývoj, který v podstatě kopíruje dějiny města, dělí na období fénicko-punské (tehdy měla vzniknout strážní věž, která se stala předchůdcem zvonice), římské, byzantské, arabské, normanské, aragonské, španělské a habsbursko-bourbonské. Jen ta Sicílie a Itálie tam tak trošku chybí …