TURISTIKU PODPORUJÍ
61 475 turistů a cestovatelů
110 469 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 366 695,- odměny za články

Ostrý - Scharfenstein - diskuse

Přidat příspěvek do diskuse

Email se nezobrazí.
  • turista
    Jiří Sýkora
    Ukázka ze studia historie Františkova nad Pl.
    7.10.2007 7:49
    OBSAHEM TOHOTO MATERIÁLU JSOU STARŠÍ DĚJINY OBCE FRANTIŠKOVA, POKUD JE LZE VYČÍST ZE STARÝCH ARCHIVNÍCH PRAMENŮ I Z ODBORNÉ LITERATURY.Představte si zde na počátku doby historické jen lesy. Hluboké a nekonečné hvozdy, jimiž člověk jen vzácně pronikl, které však byly obydleny množstvím zvěře. Huňatý medvěd se tu živil, brtník, který mlsal z dutin stromů med divokých včel, kanci a jeleni s laněmi si tu žili, ohromný zubr a zákeřný rys, plaché srny se zde toulaly, i vlci a divoká kočka. Vysoko v povětří poletovala hejna nejrůznějšího ptactva, hledajíce kořist a potravu. Řeky oplývaly náramným množstvím ryb a bobři si tu stavěli své podivné domečky. Když se zde objevil člověk, bylo to blízko řeky, která si neodbytně razila cestu těmi neprodyšnými hvozdy, aby splynula s veletokem ještě mocnějším. Pokud je nám známo, bydlil tu posléze slovanský kmen Děčanů, je-muž tak říkali asi po významném jeho stařešinovi. Měl tvrdý život onen lid a jeho povaha se utvářela podle toho. Proti svým sousedům severním měl to štěstí, že se mnohem dříve ži-vil usedlým zemědělstvím, když oni se ještě stěhovali za lovem zvěře. Měl stejnou řeč se sousedními kmeny široko daleko. Aby získal úrodnou půdu, klučil a žďářil, (tj. mýtil a vypaloval) pra-les a obdělával zemi pracným a primitivním způsobem, který se mnoho ne-zlepšil ani později, kolik tisíciletí, dokud nebyl vynalezen pluh. A jméno naší řeky Ploučnice samo prošlo postupně vývojem ne příliš jistým a sledovatelným. Tak roku 1226 najde se v pramenech název Pulsnice, 1291 Plostenic a 1375 Plucznicze. V Sasku se vyskytuje název Polsnica (u Bischofswerdy). Aug. Sedláček myslí, že původně znělo jméno Plžnice. Mil. Košťál odvozuje jméno od Plutnica, (tj. Pltnice). Slovo plť, jak je známo, je původu staroslovanského a ve staré i no-vější češtině znamená vor. Také lotyšsky plute – vor, staroindicky plutas - omytý, řecky plytos – omytý. Tedy řeka vorů, nebo řeka omývající. Celému širému kraji pak vévodil pevný hrad či hradiště Děčín, o ně-mž máme nejstarší písemnou zprávu z roku 1130. Hrad sloužil za nedobytné vězení přemyslovského státu knížecího, ale chránil i vodní cestu po Labi a staré obchodní stezky: Lužickou (přes Českou Kamenici a Rumburk do Lužice) a spojku mezi stezkami Míšeňskou a Severní, vedoucí údolími Libouchce a Ploučni-ce z Makléřova do České Lípy. Když pak byly Čechy roku 1212 natrvalo povýšeny na království, zlepšovala se správní organizace země, ze zasloužilých bojovníků se stávali dvořané, jímž do správy a k výživě byla přidělována území a hrady nad nimi. Podle zvyku z turnajů uděloval jim král do dědičného znaku (erbu) různá znamení, která si potom dávali malovat na štít a později tesat na por-tály a průčelí budov. Tak naše krajina byla odevzdána dvořanu neznámých zásluh Mark-vartovi, jehož potomci tu vládli a stavěli si hrady, podle nichž si dávali jména, používajíce původně všichni téhož znaku (lva). Markvart sídlil na hradě Trosky u Turnova. Nejstarší jeho syn se jmenoval Heřman a (1175 – 1197) měl dva sy-ny Beneše a Markvarta II. Každý z nich založil sídliště nesoucí jeho jméno. Markvart II., kastelán děčínský, měl syny Markvarta III. na Šarfen-štejně, Havla z Lemberka a Jaroslava. U Markvarticů se často opakují stejná křestní jména, což ztěžuje pře-hled. (Beneš, Havel, Markvart, Vaněk, Záviše). Rod a jeho příbuzní však získávali postupně další území, kus po ku-se, zboží za zbožím a to koupěmi, výměnami, sňatky a dědictvím. Podle hradů stali se z nich potom páni z Vartenberka, Lemberka, Jablonného, Michalovic, Hostinného, z Valdštejna, ze Zvířetic a ze Šellen-berka. Markvart, kterého označuji výše jako Markvarta II., kastelán či pur-krabě děčínský, založil snad na vhodném místě, na skále nad dnešní řekou Ploučnicí někdy okolo let 1220 – 1230 hrad Ostrý čili Šarfenštejn. Jeho syn téhož jména Markvart III. se tu připomíná kolem roku 1260. Dále pak Jan z Michalovic, o němž jsou zápisy z roku 1283 – 1294: Jan z Michalovic slibuje věrnost novému českému králi Václavu II., vrací mu ochotně hrad a město Děčín a spokojuje se s udělením hradů Ost-rého, Velešína a Děvína. (Děvín byl v okolí Mimoně, Velešín u Českého Krumlova)... . . . .atd.Na závěr děkuji dr. Mil. Košťálovi, archiváři v Děčíně za povolení ke studiu archiválií panství Benešov nad Ploučnicí ve státním archivu, i za ochotnou pomoc při řešení různých odborných otázek z dějin obce Františkova. Vám pak, milí přátelé, děkuji za pozornost a zájem.(Ukázka ze studia historie Františkova nad Ploučnicí)

Přidat příspěvek do diskuse

Email se nezobrazí.

Zpět na příspěvek Ostrý - Scharfenstein