Ornstova jezera

Řeka Labe měla mezi Předměřicemi nad Labem a Věkošemi vedle hlavního toku řadu meandrů a bočních ramen, z nichž se řada stala zanesením různými sedimenty slepými, což dokládá I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096). Jedna z prvních zmínek o zdejších labských ramenech pochází již z roku 1437, kdy při rozvodnění Labe se v rybníku a v labských ramenech u Věkoš objevilo nevídané množství lososů. Další část slepých ramen vznikla různými úpravami, ať již koncem 18. století v rámci s výstavbou královéhradecké pevnosti spojených rozličných změn, nebo během regulačních prací na Labi počátkem 20. století, kdy byla čtveřice odstavených ramen částečně ponechána jako rybí útulky.

Regulací Labe však klesla hladina spodních vod v půdách ve věkošském katastru, zejména na severní straně, kde nikdy nebyla příliš vysoko. Aby byl tento nedostatek odstraněn, došlo k vypracování projektu za vedení technické kanceláře zemědělské rady. Věkošské vodní družstvo podle tohoto projektu provedlo stavbu náhona z Labe nad předměřickým jezem směrem ke Správčicím, kde ze starých labských řečišť naplněných vodou vznikly rybníky a tím se mohly zavlažovat i louky. Náhon dodnes prochází Věkošemi až do kanalizace v Hradci Králové a ve Věkoších napájí uměle upravený rybník zvaný Obcí (podle pojmenování lokality „Na Obci“), kde bylo později zřízeno i koupaliště. Celý projekt byl zhruba dokončen v roce 1929.

Tato oblast byla navíc rozšiřována těžbou štěrkopísků (na severu vznikl Správčický písník, na jihu Písník pod Ornstovými jezery). Díky ní byly též nalezeny v letech 1880 a 1893 stopy lužické kultury, pokud nepočítáme i řadu nálezů z období doby kamenné. Také u přilehlého Dotřelova háje (pojmenován podle Václava Dotřela, který roku 1850 zakoupil dvůr čp. 2 od Adolfa Grilla) došlo k několika archeologickým nálezům, zejména v roce 1923, kdy byla při vykopávání staré cesty objevena trojice popelnicových hrobů z doby lužické.

Z roku 1754 je zmínka o jezeře, jež se rozlévalo mezi Nagerlovou zahradou a Rückovským pastviskem a patřilo původně bývalému královéhradeckému radnímu Václavu Rückovi, po jehož smrti byl celý jeho dvůr dědici prodán Anně Grillové, roz. Maywaldové. Právě z tohoto jezera nejspíše vznikla Ornstova jezera. To by potvrzovala i indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA532018400), kde je u Správčic zakreslena jednolitá vodní plocha, jež se však oproti minulosti zmenšila, což prokazuje II. vojenské mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl? lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_7_VIII). Naopak v reambulaci stabilního katastru z roku 1875 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8055_1) jsou tato místa zanesena jako pouhé mokřiny. Samotná jezera byla pojmenována podle Václava Ornsta, který se svou manželkou Františkou zakoupil v roce 1906 dvůr čp. 3 a dvorek čp. 1, čímž se tak stal vlastníkem většiny zdejších pozemků, a tudíž i zmíněných jezírek. V roce 1924 navíc spolumajitel čp. 3 Josef Ornst zakoupil dvůr čp. 2, čímž se celé Správčice dostaly do rukou tohoto rodu.

Po únoru 1948 se dostala část jezer i s okolními pozemky do rukou státu, zbytek pak připadl městu a správu nad jezery měla královéhradecká místní rybářská organizace, která snažila je udržovat v co nejlepším stavu, což se dělo zejména na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy došlo k řadě jejich úprav. Nutné zásahy byly provedeny především v roce 1966. Problémem však bylo, že se jezera a jejich okolí stávala jakýmsi smetištěm, a tak docházelo k jejich velkému znečištění. Většinu věcí měli na svědomí zaměstnanci zdejšího Státního statku, ale v mnohém se neslavně zapsali také místní obyvatelé a z dalších věcí bývala podezřelá i velkokapacitní obalovna, jež vznikla za účelem zkvalitnění výroby a prodeje obalovaných asfaltových směsí pro potřeby výstavby silniční sítě na Královéhradecku a Pardubicku.

V těchto jezírcích s přilehlými lužními lesy byla roku 2015 vyzkoušena výsadba rdestu dlouholistého (Potamogeton praelongus Wulfen) v rámci jeho záchranného programu, bohužel následujícího roku bylo zjištěno, že se tato rostlina zde neuchytila. I tak je tato lokalita zoologicky i botanicky zajímavým místem, který je cílem jak rybářů, tak milovníků procházek. Zmiňme ředu odtud vylovených kapitálních ryb, např. v říjnu 2004 vylovenou štiku o délce 96 cm a hmotnosti 6,5 kg. Místo však přinášelo i řadu tragických událostí, z nichž jmenujme to, že 14. června 1897 utonul při koupání koně v Dotřelově jezeře František Hodek z Pouchova.