Orcival - bazilika Panny Marie (Basilique Notre-Dame)

Krásná, románská, trojlodní bazilika Notre Dame, nacházející se v obci Orcival, bývá „titulována“ různě, ale snad nejvíce jí sluší přívlastek „Drahokam plný tajemství“. Stavba tohoto svatostánku proběhla v letech 1146 až 1178 a od roku 1840 je bazilika zařazena na vůbec první seznam nejvýznamnějších francouzských památek. Jedná se přitom o jednu z pěti románských bazilik v této oblasti, které se mohou pyšnit označením basilica maior. A hned na úvod bychom si měli prozradit, že kostel Panny Marie z Orcivalu (tedy Notre-Dame d' Orcival) prý vznikl jako „relikviář“ vzácné sošky Panny Marie, kterou podle legendy vytesal sám sv. Lukáš a která se v tomto kraji údajně objevila v průběhu 11. století (pravděpodobně však mnohem dříve, protože známé mariánské poutě se nedaleko odsud konaly již v 9. – a možná už i v 6. – století).

Originál této sošky Trůnící Madony zde můžeme v chrámovém kněžišti vidět i dnes a jistě proto nepřekvapí, že bazilika je označována jako poutní (probíhají zde pravidelně pouti o svátku Nanebevstoupení a poutě cikánské). Během pouti je socha Panny Marie oblečena do pláště ze zlaceného plátna a na hlavu se jí i Ježíškovi položí zlacená měděná koruna s drahými kameny. V průvodu ji pak nesou bosí muži. Možná i díky ochraně této sošky přežila stavba silná zemětřesení, která tuto oblast zasáhla v letech 1477 a 1490. Pozoruhodná poutní bazilika tenkrát sice zničena nebyla, ale různá poškození se nevyhnula ani jí.

Samotná bazilika je tvořena několika částmi, které ji postupně vyhání do výšky. Jedná se o dvojici apsid spojených s rameny transeptu, čtyři plaménkové kaple, ambit, chór, transept, tzv. barlong (masivní obdélná přechodová část mezi transeptem a zvonicí) a osmiúhelníkovou zvonici. Celkově lze říct, že tento poutní svatostánek je velmi půvabnou, ale v podstatě tradiční (byť špičkovou), ukázkou románské baziliky bez výrazných zdobných prvků. Rovněž interiér je zde románsky strohý (což nevylučuje mistrné ukázky práce sochařů a kameníků) a zaujme v něm zejména půlkruhový chór s osmi sloupky, zakončenými hlavicemi s rostlinnými motivy. Nad oblouky mezi těmito nosnými sloupky se nachází další řada nižších „arkád“, které jsou střídavě otevřené (okna) a slepé. Opomenout nemůžeme ani další vyřezávané sloupové hlavice, původní románské kování vstupních dveří, chrámovou kryptu nebo několik pozoruhodných skulptur (např. Pieta).

Po úvodním představení tohoto chrámu si přidáme ještě několik bližších informací.

Bazilika stojí na místě starší svatyně, písemně zmiňované již v 9. století. Je přitom zajímavé, že kvůli okolnímu terénu a nutnosti každý románský kostel správně orientovat vůči vycházejícímu slunci, byla výstavba baziliky poměrně pracná, protože bylo nutno okolní kopce „trošku upravit“ (bazilika byla postavena ve svahu, což ji zbavilo klasického západního portálu). Díky tomu je dnes interiér baziliky, do které vstupujeme Svatojánskou bránou, v lodi osvětlen měkkým světlem ze severní i jižní boční lodi, zatímco transept a chór bývají přímo „zaplaveny“ slunečním světlem. Nejkrásnější je osvětlení kostela v ranních hodinách.

Bazilika v Orcivalu, kterou nechali společně postavit hrabě z Auvergne a biskup z Clermontu, se dochovala takřka v původní podobě, protože nebyla nikdy rozšiřována. Původní mobiliář i mnohé prvky vnitřní výzdoby však v průběhu staletí nenávratně zmizely. Původně byl tento kostel součástí klášterní kapituly, kterou štědře dotoval zejména Gilbert de Chabanne, lord z Orcivalu. Za to mu také kanovníci dovolili, aby si v roce 1483 v kryptě baziliky postavil rodinnou hrobku. Z moderní doby – tedy z roku 1945 - pak pochází první zmínka o zázračném osvobození nevinných odsouzenců, které prý zachránila přímluva Panny Marie Orcivalské. Jejich řetězy a koule, zavěšené na jižní stěně, jsou zde k vidění dodnes, a bazilice se proto také někdy říká Notre-Dame-des-Fers .

Za perlu i symbol této baziliky (u románských chrámů to ovšem není nic neobvyklého) bývají často označovány také interiérové hlavice, nazývané folio a vypadající jako knihy. Mnozí v nich vidí starý a nový zákon. Pokud si pozorně prohlédneme slavnou sochu Panny Marie ve slávě, jistě si všimneme jejich abnormálně velikých rukou. Kostel Notre-Dame v Orcivalu je údajně také místem s velmi silným působením magnetického pole.

Bazilika Panny Marie z Orcivalu, označovaná jako mistrovské dílo románského umění, je přístupná celoročně (většinou od 8,00 do 18,00 nebo 19,30 hod.) a vstupné se zde (zatím) neplatí. Je však možno si objednat její prohlídku s průvodcem (ta se sice už platí, ale za své peníze se pak můžeme podívat do podzemní krypty i výšin zvonice). Návštěvu této pozoruhodné památky lze rozhodně jen a jen doporučit.

Zcela na závěr se ještě sluší říct, že v Orcivalu žije jen necelých 250 obyvatel, že se obec rozkládá - asi 25 km od města Clermont-Ferrand - v nadmořské výšce 780 až 1509 (!) metrů a je součástí historické oblasti Auvergne i současného regionu Auvergne-Rhône-Alpes.  Původu jména Orcival je odvozován od dvojice keltských slov, jejichž spojení znamená něco jako „studna v údolí“. Koneckonců zde keltská svatyně údajně stávala již před nějakými dvěma tisíci lety.