Románské katedrály a kláštery střední Francie I. (Dijon, Clermont-Ferrand, Orcival a Beaulieu sur Dordogne)

Cestopisy

Dijon • Fotografie (52) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Clermont-Ferrand

Orcival

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Tímto několikadílným cestopisem bych rád popsal jednu z nejzajímavějších a nejobjevnějších cest za poznáním, které jsem kdy absolvoval a která byla svým zaměřením spojena zejména s románskými památkami na francouzské – a tedy také unescové – části slavné poutní Svatojakubské cesty. A na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že jsem se svého času považoval za poměrně ortodoxního gotika. Dnes musím připustit, že i když je Francie zemí tomuto dokonalému a krásnému stylu zaslíbenou, je její nabídka staveb románských naprosto dokonalá a půvabům gotiky se minimálně blížící. V některých detailech – a přiznávám to ještě pořád dost nerad – dokonce románský sloh svého následovníka lehce zastínil.

Ve svých myšlenkách se musím vrátit o pár let zpět, abych mohl alespoň na chvíli čtenáře Turistiky provést srpnem roku 2017 (tenkrát jsem byl tak plný dojmů, že jsem hned „za čerstva“ cestopis nenapsal a dnes prostě musím dodat, že jsem při jeho dodatečné tvorbě „se slzou v oku“ vzpomínal na dobu vlastně zcela nedávnou, kdy byl svět ještě pořád téměř normální). A hned na úvod musím zmínit fakt, že jsem se této akce zúčastnil – mimo jiné – spolu se slavným spisovatelem Vlastimilem Vondruškou, který seděl v autobuse ke mně natolik blízko, že jsem si s ním mohl čas od času chvíli i klidu popovídat. A to nejen o jeho knihách a jejich hrdinech nebo o dějinách naší země a umění, ale i o věcech běžných … třeba o „babách“ (ve vší počestnosti, samozřejmě) a životě veřejném. Svým kolegyním jsem následně těch pár dní s jejich oblíbencem patřičně zveličil, takže mi neskutečně záviděly. Když jsem jim ovšem předal pár pohledů s Mistrovým věnováním a autogramem, přestali mě zabíjet pohledem a nejedno jejich oko se lehce orosilo.

Vraťme se ovšem k počátku naší cesty, která začínala v naší Matičce stověžaté. Vzhledem k tomu, že se odjíždělo brzo ráno – a my moravští tedy museli dorazit den předem – nás zde čekalo i pondělí 21. srpna 2017 a téměř slunečné odpoledne s jistým zatměním zářícího kotouče. Toho jsem využil k rychlému ubytování v blízkosti O2 Arény, kontrole sousoší hokejového brankáře, které moje spolurodačka, sochařka Lea Vivot, nazvala Život hrou a následnému dlouhému bloumání po místech, kam „zalétají bezhlaví andělé“ a kde sní svůj věčný sen „svatá holčička“. Malostranský hřbitov je zkrátka místem půvabným, inspirativním a rozhodně - i opakovaně - navštíveníhodným.

Úterý 22. srpna 2017 pak bylo dnem hlavně cestovním. Jeli jsme – s pár povinnými pauzami – až do hlavního města Burgundska Dijonu, kde jsme byli ubytováni. Tuto zastávku jsem považoval (nejen já a rozhodně ne proto, že jsem tady nedlouho předtím už byl) za zbytečnou a nakonec se ukázalo, že nám těch pár hodin ve finále strašně chybělo. Jinak je ale stošedesátitisícový Dijon krásným historickým městem s množstvím významných památek a vysoce ceněných muzeí. Některé záležitosti (např. katedrálu sv. Benigna, kostel Saint-Michel, Vévodský palác, hrázděné domy nebo chrám Notre Dame s průčelím „tvořeným falešnými chrliči“) jsem si v rámci individuálního programu také s chutí připomněl a zabral jsem se do nich natolik, že jsem ve finále v noci u památníku Sadi Carnota a fontány na náměstí Republiky lehce zabloudil. Vše ale dobře dopadlo a já alespoň získal zajímavou zkušenost – v pozdně večerních a nočních hodinách platí v otevřených obchodech jiné (pochopitelně vyšší) ceny než přes den (nevím už, jestli to bylo od 22,00 nebo 23,00 hod., ale dodrželi to na vteřinu přesně).

Následující středa 23. srpna 2017 už byla prvním dnem s naprosto plnohodnotným programem a průvodcovskými službami známého historika Petra Kováče. Ty oživoval (ne)pravidelnými vstupy již zmíněný spisovatel, který se ukázal jako výborný bavič a který – asi nepřekvapivě – nejvíce zaujal „kapitolami“ spojenými s nezastupitelnou úlohou sexu v dějinách. Díky tomu jsme se dozvěděli o hříšných nocích na ubikacích při svatojakubské pouti nebo o tom, že průměrná žena měla ve středověku asi deset milenců. To sice nebylo účastníky ani účastnicemi zájezdu shledáno číslem nijak přehnaně vysokým, ale bylo tomu tak prý jen a pouze proto, že v podstatě žádná z nich neuměla do vyšších hodnot napočítat. Takže i patřičně promiskuitní hříšnice z řad prostého lidu se mohla „pochlubit“ jen tou desítkou …

Vraťme se ale k tomu hlavnímu (tím nemyslím, že by snad byl sex druhořadý, ale tento článek má být o putování za románskými skvosty střední Francie). Na úvod nás čekalo stopadesátitisícové město Clermont-Ferrand a jeho „černá“ katedrála (snad za tento výraz nebudu zatčen a uvězněn, ale tento svatostánek má opravdu téměř barvu občana rovníkové Afriky), kterou jsme si ovšem zatím prohlédli pouze zvenku. Lenivým Francouzům se totiž nějak nechtělo otevírat, a tak jsme se vydali „českou“ ulicí (Rue des Bohemes) k románské bazilice Notre Dame du Port. Tento „přístavní“ svatostánek z 12. století považuji za nejkrásnější památku v Clermont-Ferrand, takže je docela logické, že jsme se tu zdrželi poměrně dlouho. A určitě v tom nehrál žádnou roli fakt, že je tato mariánská bazilika – jako součást Svatojakubské cesty – zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO. Naopak, nádherné románské hlavice s figurálními výjevy na tom měly velkou zásluhu – vždyť někteří moji spolucestovatelé dokonce poprvé vytáhli stativy a dálkové ovládání spouští.

Následoval zpětný přesun k černé katedrále, krátká návštěva „íčka“ a potom jsme již konečně vstoupili do interiéru chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Tato gotická stavba z poloviny 13. století se dodnes pyšní trojlodní románskou kryptou z počátku 11. století. Přehlédnout rozhodně nesmíme některé okenní vitráže, které dokonce bývají občas přirovnávány k těm v pařížské kapli Sainte-Chapelle nebo v katedrále v Chartres. Tím náš pobyt ve městě Clermont-Ferrand (to muselo být svého času městem hodně významným, když právě tady papež Urban II. vyhlísil první křížovou výpravu) skončil a před námi byl přesun do Orcivalu.

Orcival je malou vesničkou (asi 250 obyvatel) umístěnou v půvabné krajině a pyšnící se jednou monumentální dominantou. Tou je trojlodní mariánská bazilika Notre Dame postavená v letech 1146 až 1178. Tato basilica maior je francouzskou národní památkou a máme-li zmínit její hlavní klenot, tak je to kultovní soška Panny Marie, kterou údajně vytesal sám sv. Lukáš. Při prohlídce tohoto poutního svatostánku bychom však rozhodně neměli přehlédnout ani figurální výzdobu románských hlavic.

Cestou od baziliky se ukázalo, že ani boží ochrana v těchto místech není zcela stoprocentní. Jedna z účastnic zájezdu při návratu pár desítek metrů od autobusu upadla a zřejmě si i přivodila lehčí otřes mozku, protože nám později prozradila, že ze zbytku denního programu si téměř nic nepamatuje. Tím zbytkem byla návštěva vesnice nebo malého městečka (asi 1.300 obyvatel) Beaulieu sur Dordogne. A přiznejme si rovnou, že tady by se dalo „pobejt“ opravdu dlouho.

Těch památek je tu jako v krajském městě a většina z nich hodně pamatuje. Hlavním klenotem je opatský kostel sv. Petra, který byl součástí kláštera z 9. století. Současný svatostánek však byl postaven až v období mezi rokem 1150 a počátkem 13. století. Najdeme zde ovšem mj. také kostel Notre Dame zvaný kaple Modrých kajícníků (stavba se postupně vyvíjela od 12. do 15. století), monumentální klášterní zvonici, zámecký komplex (jedná se v podstatě o středověký hrad postavený ve 14. až 16. století, který byl v minulém století kompletně renovován) a množství pozoruhodných historických domů (+/- 15. století).

Jistou zajímavostí bylo naše přivítání v tomto městě. Před zdejší památkou Nr. 1 posedávala skupinky dětí různého věku a stupně snědosti kůže. Mluvili na nás téměř plynulou češtinou, s jistou příměsí slovenských a polských slov. Chovali se rozhodně slušněji, než jsme zvyklí u příslušníků tohoto etnika z domova, a s jejich atamanem byla dokonce celkem sranda.

A to je pro tentokrát vše, přátelé. Před námi byla další francouzská noc a po ní moment, na který jsme se všichni těšili – slavná jeskyně Pech Merle.

(bodově zaznamenáno v srpnu roku 2017, zkompletováno o 5 let později a potom ještě 1,5 roku skladováno „v šuplíku“)

Poslední aktualizace: 9.1.2024

Románské katedrály a kláštery střední Francie I. (Dijon, Clermont-Ferrand, Orcival a Beaulieu sur Dordogne) na mapě