Ondřejovsko - Přední skály - Sluneční kámen

Tato nejzápadnější výspa ondřejovských Předních skal na mne v době "objevu" zapůsobila velikým dojmem. Před více jak dvaceti lety jsem se jednou toulal Hostýnskými vrchy a moje nožičky mne zanesly i na západní předlouhý a nižší vrchol Ondřejovska. Kráčel jsem po vrcholové pěšině směrem k východu a z jednoho místa se mi otevřel pohled na protější, nedávno odlesněnou stráň. Ve stoupajícím svahu přibývalo směrem k vrcholu balvanů a nad nimi z hřebene trčel dlouhý a mohutný pás nevysoké skalní hradby. Bělostné skalisko odráželo třpyt slunečních paprsků a v moři okolních lesů vypadalo jako skalní maják. Asi by bylo zbytečné popisovat, že jsem k němu zamířil tempem ohaře, který "chytil stopu" a dosyta se pokochal pěknou skalní stěnou a výhledem z jeho vrcholku. Tehdy jsem byl ještě stálým obyvatelem překrásného městečka Brumova-Bylnice u Vlárského průsmyku, a tak jsem po průzkumu skály pokračoval v další cestě s tím, že už toto místo asi nikdy neuvidím. Stalo se ale po letech, že jsem se na Ondřejovsko dostal při dvoudenním čundru se synem Martinem. Kromě jiných zajímavostí jsem mu chtěl ukázat i Slunečný kámen, bohužel jsme přišli ze strany, kde jsem to neznal a podle mapy z roku "Raz dva tři" jsem ten obří šutr prostě nenašel! V další etapě mého života jsem se přestěhoval do Zlína a spolu s manželkou Janou jsme začali brázdit křížem krážem pěšmo kraj "Hostýnek," který se mi díky kráse KRAJINY a množství zajímavých skalních útvarů stal rovnocennou náhražkou za Pulčínsko a Lačnovsko. Při jedné průzkumné výpravě, kdy jsem si do hor odskočil sám, jsem Slunečný kámen znovu našel... Od té doby - kdykoliv jdu jednou za čas kolem - tak se tu velmi rád zastavím, neboť se toto kamenisko, ležící stranou od civilizace, turistických a jiných cest - tento miniostrůvek klidu s maličkou enklávkou horského pralesa - stal tak trochu mojí srdeční zaležitostí.

Jaké bylo moje zděšení při mé poslední návštěvě tohoto téměř posvátného místa, když jsem tu ze starého karpatského lesa nalezl už jen torzo a poslední lesní velikáni se váleli na horní straně nové paseky téměř pod skaliskem! (Je to smutné, velmi smutné, jaký je v tomto státě paradoxní vztah vůči přírodě: to, co není chráněno, se bezohledně kácí a pak znovu zalesňuje! U těch nahoře, co to mají na povel, chybí zřejmě jakýkoliv náznak estetického cítění pro krásná přírodní zákoutí - nejdůležitější ze všeho je jen zisk! Na straně druhé se zase z nádherných ostrůvků zachované přírody, před nimiž nalezneme ceduli s označením přírodní rezervace, stávají po kdysi sovětském vzoru "zapovědniky" (místa, kam je běžnému smrtelníku vstup mimo cestu zakázán!) a navíc si naši ochranáři libují v tom, jak se tu všechno nechá do mrtě zarůst náletovými dřevinami a jiným plevelem!!)

Vraťme se ale zpět k nešťastnému Slunečnímu kameni. Ať už se stane s jeho okolím cokoliv, skalisko samotné tu zůstane k potěše tuláků stát i nadále. Hradba Slunečného kamene klesá od vrcholku bezejmenného plochého zalesněného návrší severně od PP Ondřejovsko. Zatímco z vrcholu skal jsou dosud vidět oba hlavní vrcholy dlouhého hřebene Ondřejovska, samotná skála už není odnikud vidět, neboť jižní paseka byla zalesněna a smrky za těch 20 let na ni už dávno překryly jakýkoliv pohled. Směrem na jih najdeme pod úpatím skalní hradby také velký balvanový proud, který je ale v současnosti zarosten náletovými dřevinami. Skalní hradba, členěná svislými puklinami na množství samostatných rozervaných bloků, svými nejvíce 7 m výšky zatím ještě z této strany převyšuje vrcholky mladého porostu, směrem k severu jsou skalní stěny nižší. Nová mýtiny otevřela výhled k severu na dominantní vrch Pardus nad dědinou Rusavou s překrásným okolím.

Povrchové jevy ve slepencích a pískovcích Slunečního kamene jsou daleko bohatší, než u ostatních skalních výchozů Předních skal. Na jednotlivých vrcholcích skalních bloků, do oblých tvarů ohlazených všemožnými formami zvětrávání, jsou k vidění nejenom pseudoškrapy, ale nalezneme zde i několik skalních mís menších rozměrů. Na temeni toho nejrozeklanějšího skaliska pak dokonce zánikem spojených skalních míst vzniklo skalní křeslo. Jeho podoba je ale nezřetelná, neboť skalisko nese stopy po zásahu lidské ruky - pravděpodobně tu kdysi dávno byly do skály zrobeny záseky na zapuštění zábradlí a naši "neuvědomělí" předkové se tu chodili kochat překrásnou vyhlídkou. Oni nejenomže byli neuvědomělí, ale oni se navíc chovali k přírodě tak, že se v podstatě ani chránit nic nemuselo... a o jejich citu pro krásno se raději ani zmiňovat nebudu, neboť bychom se museli všichni stydět!! Dneska je například velmi populární vychvalovat a propagovat stavbu nových rozhleden, ale kdyby se jen na polovině těch míst, kde stojí, namísto stavby drahých "věží" - (které jsou často jen krycí zástěrkou pro všemožné telekom.sítě a mobilní operátory), na vrcholku kopce vykácel nechráněný les, ušetřilo by se miliónů a miliónů!!

Jižní nejvyšší stěny Slunečného kamene (o celkové délce 50 m) jsou rozděleny na dílčí skalní bloky. Na nich můžeme kromě převisů dobře pozorovat i pěkné drobnější tvary, jako jsou voštiny a jejich náznaky, místy vidíme množství skalních dutin a jedna stěna se dokonce může pochlubit galerií skalních vrás,kterýžto jev není na pískovcích zrovna příliš častý. Upozorňuju, že jsou tato místa kvůli mladémo porostu nyní téměř neprostupná. Okolo hlavního bezejmenného vrcholku nad "Kamenem" se nachází rozsáhlé skalní předpolí, tvořené drobnými skalkami a balvanitou sutí. Na některých z nich jsou k vidění skalní rarity v podobě mřížek. (Tady se čtenářům velmi omlouvám: v článku Ondřejovsko - Přední skály - Střed jsem je lokalizoval na toto místo, ale ony ve skutečnosti patří ke Slunečnému kameni!) Poměrně rozsáhlé předpolí na plochém temeni vrchu najednou končí a až po 200 m skály pokračují u tábořišť T.O.Orlean.

Toto skalisko a místo samotné samozřejmě zůstane i nadále tím mým oblíbeným. ale s příští návštěvou si dám na čas, až do doby, kdy zmizí pokácené stromy a místo se po lesní těžbě změní do přijatelnější přírodní podoby...