Lipová-lázně – Muzeum Johanna Schrotha není jen o Schrothovi

Od roku 2006 je poblíž nádraží (v podstatě přímo pod ním) možno navštívit muzeu, které svým názvem upomíná na zakladatele zdejších lázní Johanna Schrotha. Leckdo by se domníval, že je to i místní rodák.

Ve skutečnosti se ale Johann Schroth narodil poněkud severněji v České Vsi v roce 1789. V době, kdy ještě nebylo zcela rozvinuté odborné školství, byla spousta lidových léčitelů, kteří své umění získali díky pozorování (ale i naslouchání starších, případně vlastním samostudiem z dostupných zdrojů). Schroth se zprvu věnoval uzdravování domácího zvířectva, ale časem i na lidech. Traduje se, že v roce 1817 byl pokopán koněm. Postižené místo začal pravidelně omývat vodou, střídavě přikládal mokré zábaly a dodržoval dietu, podle poznatku, že zvířata když trpí neduhem, nežerou. Dobu půstu doplňoval pitím – vína. Úspěchy se dostavily, takže postupným zlepšováním se vyvinula proslulá Schrothova kůra. Ve stejné době začal se svou vodoléčbou takřka soused, Vincenz Priessnitz. Oba léčitelé se znali a přátelili, nicméně Schroth se o Priessnitzových metodách nevyjadřoval příliš lichotivě („výplod chorého mozku“). Do Dolní Lipové umístil první lázeňský provoz Shroth v roce 1837. Důvodem bylo i více zdrojů čisté vody, případně i blízkost Gräfenberku, kdy mohl část pacientů V. Priessnitze „odlákat“.

Lázním a lázeňskému provozu je věnována relativně velká část expozice, nicméně větší část se věnuje samotné Lipové, její historii a přírodě, která je tu vskutku na dosah. Vždyť obě části dnešní spojené obce jsou vklíněny mez horami. Ta starší část vznikla patrně koncem 13. století a jmenovala se v podstatě jednoduše Lipová (Lindenwiese). Dolní se stala až v 17. století se vznikem Horní Lipové. Obě části byly původně samostatné, ke sloučení došlo roku 1960. Tu dolní část obklopují o něco nižší kopce Sokolského hřbetu Rychlebských hor (Smrčník s vápencovými lomy) a podhůří Hrubého Jeseníku (Toč, Javořík). Na dohled se ale zvedá samotný hlavní hřeben se Šerákem a Keprníkem. Horní Lipová už je jasně vklíněná pod vyšší hory Lipovské hornatiny (Smrk, Lví hora). Obecní expozice je věnována jak přírodě a přírodním podmínkám, tak i životu prostých lidí a způsobu jejich obživy. Značná část expozice se věnuje i místní geologii. Jesenicko se prezentuje jako kraj lesů, vody a kamene. Právě kolem Lipové je dodnes činných několik lomů, zde převážně na vápenec (krystalický, tedy i mramor). Můžeme vzpomenout přístupné jeskyně Na Pomezí (ale poblíž i velkolomy, které postupně ukrajují zdejší nerostné bohatství).

Jak známo, v době krize ve 30. letech minulého století se konal pochod dělníků a kameníků, který zastavila střelba poblíž křižovatky u dnešní hospody Na Rychtě. Dnes tam stojí pomník. Je zajímavé, jak dovedně tuto tragédii využila ve své době komunistická propaganda. Frývaldovská stávka se stala jednou z legend „dělnického revolučního hnutí“. Co naplat, že všichni zastřelení mluvili německy a po několika letech se valná část z nich přiklonila k henleinovcům a po zabrání Sudet slavili připojení k říši (za což se jim po válce dostalo vysídlovacího rozhodnutí). To jsou právě ty paradoxy. I tato událost se v muzeu dočkala malé připomínky). Součástí muzea je i malé informační centrum, otevřeno je od úterka do neděle, plné vstupné je kolem 20,- Kč.

A ještě malý dovětek, rčení být na šrot prý není odvozeno z toho, že lázeňští pacienti celý den popíjeli jen víno...