Loading...
Od roku 2006 je poblíž nádraží (v podstatě přímo pod ním) možno navštívit muzeu, které svým názvem upomíná na zakladatele zdejších lázní Johanna Schrotha. Leckdo by se domníval, že je to i místní rodák.
Ve skutečnosti se ale Johann Schroth narodil poněkud severněji v České Vsi v roce 1789. V době, kdy ještě nebylo zcela rozvinuté odborné školství, byla spousta lidových léčitelů, kteří své umění získali díky pozorování (ale i naslouchání starších, případně vlastním samostudiem z dostupných zdrojů). Schroth se zprvu věnoval uzdravování domácího zvířectva, ale časem i na lidech. Traduje se, že v roce 1817 byl pokopán koněm. Postižené místo začal pravidelně omývat vodou, střídavě přikládal mokré zábaly a dodržoval dietu, podle poznatku, že zvířata když trpí neduhem, nežerou. Dobu půstu doplňoval pitím – vína. Úspěchy se dostavily, takže postupným zlepšováním se vyvinula proslulá Schrothova kůra. Ve stejné době začal se svou vodoléčbou takřka soused, Vincenz Priessnitz. Oba léčitelé se znali a přátelili, nicméně Schroth se o Priessnitzových metodách nevyjadřoval příliš lichotivě („výplod chorého mozku“). Do Dolní Lipové umístil první lázeňský provoz Shroth v roce 1837. Důvodem bylo i více zdrojů čisté vody, případně i blízkost Gräfenberku, kdy mohl část pacientů V. Priessnitze „odlákat“.
Lázním a lázeňskému provozu je věnována relativně velká část expozice, nicméně větší část se věnuje samotné Lipové, její historii a přírodě, která je tu vskutku na dosah. Vždyť obě části dnešní spojené obce jsou vklíněny mez horami. Ta starší část vznikla patrně koncem 13. století a jmenovala se v podstatě jednoduše Lipová (Lindenwiese). Dolní se stala až v 17. století se vznikem Horní Lipové. Obě části byly původně samostatné, ke sloučení došlo roku 1960. Tu dolní část obklopují o něco nižší kopce Sokolského hřbetu Rychlebských hor (Smrčník s vápencovými lomy) a podhůří Hrubého Jeseníku (Toč, Javořík). Na dohled se ale zvedá samotný hlavní hřeben se Šerákem a Keprníkem. Horní Lipová už je jasně vklíněná pod vyšší hory Lipovské hornatiny (Smrk, Lví hora). Obecní expozice je věnována jak přírodě a přírodním podmínkám, tak i životu prostých lidí a způsobu jejich obživy. Značná část expozice se věnuje i místní geologii. Jesenicko se prezentuje jako kraj lesů, vody a kamene. Právě kolem Lipové je dodnes činných několik lomů, zde převážně na vápenec (krystalický, tedy i mramor). Můžeme vzpomenout přístupné jeskyně Na Pomezí (ale poblíž i velkolomy, které postupně ukrajují zdejší nerostné bohatství).
Jak známo, v době krize ve 30. letech minulého století se konal pochod dělníků a kameníků, který zastavila střelba poblíž křižovatky u dnešní hospody Na Rychtě. Dnes tam stojí pomník. Je zajímavé, jak dovedně tuto tragédii využila ve své době komunistická propaganda. Frývaldovská stávka se stala jednou z legend „dělnického revolučního hnutí“. Co naplat, že všichni zastřelení mluvili německy a po několika letech se valná část z nich přiklonila k henleinovcům a po zabrání Sudet slavili připojení k říši (za což se jim po válce dostalo vysídlovacího rozhodnutí). To jsou právě ty paradoxy. I tato událost se v muzeu dočkala malé připomínky). Součástí muzea je i malé informační centrum, otevřeno je od úterka do neděle, plné vstupné je kolem 20,- Kč.
A ještě malý dovětek, rčení být na šrot prý není odvozeno z toho, že lázeňští pacienti celý den popíjeli jen víno...