Kvildský potok

Naše dnešní cesta nebude příliš dlouhá. Vlastně hned „za humny“ známého šumavského střediska Kvilda, narazíme na, při prvním pohledu malý a bezvýznamný potok, přitékající odkudsi ze šumavských plání. Ale pojďme na to hezky po pořádku. Každý veletok, řeka, potok i obyčejný potůček někde začíná.

Na místo, kde vzniká Kvildský potok, to nemáme příliš daleko. Zamíříme do lesů severně od obce, které protíná asfaltka mířící na Horskou Kvildu. Jeho délka rozhodně není ohromující, některé zdroje mluví o délce 4,8 km, jiné se dopočítaly pouze 3,2 kilometrů. Co je však mnohem zajímavější, je místo jeho vzniku. Stojíme na severovýchodním okraji Jezerní slatě, jejíž větší jižní část zmiňovaný potok odvodňuje. Protože Jezerní slať představuje vrchovištní rašeliniště rozvodnicového typu, je dobré si říci, že zatímco Kvildský potok odvádí vodu z 85% plochy slatě do Vltavy, ze zbývající části odchází voda potokem Hamerským, který míří do řeky Vydry a následně do Otavy.

Korytem potoka líně protéká voda s typicky nahnědlou barvou, kterou získává v již zmiňovaném rašeliništi, a po Kvildských pláních se líně vine směrem ke Kvildě.. Ty nejkrásnější meandry na své krátké pouti vykrouží v bezprostřední blízkosti Kvildy. Vidět je můžete i ze silnice, překonávající po můstku tok potoka, na začátku obce. Hlavní zdrojnice potoka je , jak už bylo řečeno, Jezerní slať. Během své poutě ještě přibírá několik malých, avšak nepříliš vydatných potůčků stékajících ze svahů vrchů Lapka a Orel především za Jarního tání a během vytrvalých dešťů. Na březích Kvildského potka se můžeme setkat s květenou charakteristickou pro krajinu potočních niv. Mezi ně patří mléčivec alpský, kamzičník rakouský, oměj šalamounek nebo pcháč listnatý. Z obojzivelníků jmenujme alespoň skokana hnědého, ropuchu obecnou nebo čolka horského. Zvláště na jaře břehy Kvildského potoka oživuje svou přítomností kos horský, křivka obecná či datlík tříprstý, zatímco na prosluněných místech se na sluníčku vyhřívá, užovka obojková, zmije obecná slepýš křehký, nebo sebou občas mrskne ještěrka živorodá.

I když to na první pohled tak nevypadá, přesto je tento malý vodní tok i zdrojem energie. V roce 1989 byla na severním okraji Kvildy, na místě bývalé pily, zbudována malá vodní elektrárna, využívající 2 metrového výškového rozdílu.

Jako kdyby právě tady ze sebe vydal veškerou energii, plyne pak už Kvildský potok líně pod Vilémov, kde se na vltavském říčním kilometru 424,1 (počítáno od ústí k pramenu) vlévá do Teplé Vltavy.

Končíme malou procházku po sice krátkém, přesto zajímavém Kvildském potoce. Už si ani nevzpomenu, kolikrát jsem se zastavil na jeho březích, abych nasál jeho podmanivou atmosféru. Kolik nádherných chvil jsme tu zažil za mlhavých podzimních rán, romanticky prosluněných večerů a nádherně probarvených rán, kdy se příroda na obou březích pomalu probouzí k životu, zatímco nedaleká Kvilda ještě spí.