Kvačianská dolina
Kvačianská dolina je nádherná soutěska, která je součástí pátého nejvyššího pohoří Slovenska - Chočských vrchů. Kvačianská dolina byla v roce 1967, spolu se sousední Prosieckou dolinou, vyhlášená za chráněná území. V současnosti mají statut národní přírodní rezervace. Krasový charakter doliny vymodelovala říčka Kvačianka. Erozní činností zde vyřezala hluboké údolí. Na dně doliny najdete rostliny, vyskytující se spíše v horských polohách - Hořec, Protěž Alpská, Astra Alpská, Zvonek Malý, Prvosenka Holá, Plamínek Alpský a další. Naopak na vrcholu kaňonu a vyhřátých skalách najdete teplomilné rostliny.
Obě doliny měly v minulosti také důležitý komunikační význam. Hlubokým údolím vede z Kvačian naučná stezka, která kopíruje starou, dnes již nepoužívanou silnici. Tato komunikace, vybudovaná v 50. letech 20. století, spojovala obce Kvačany a Huty. Jelikož se odvážně vine hluboko nad údolím, cestování s povozy bylo i nebezpečné. Silnice však nebyla nikdy úplně dokončena a tak dnes slouží pouze turistům.
Naše putování začíná na konci obce Kvačany, kde je velké placené parkoviště ( 2 eura ) a zde začíná naučná stezka. Vydali jsme se na cestu. Nejprve nás doprovází hukot říčky Kvačianky a cesta vede spíše po rovině. Celkově nás čekají pouhých 2,5 kilometru.
Po chvilce přicházíme k bývalému kamenolomu, kde byla těžba ukončena v roce 1960. Jdeme po bývalé státní silnici Kvačany - Huty, kterou údajně začali stavět v roce 1849 ruští vojáci. Byla jedinou spojnicí třech liptovských obcí - Huty, Malé a Velké Borové s Liptovem.
Za kamenolomem cesta začíná prudčeji stoupat. Říčka Kvačianka se začíná ztrácet hluboko pod námi. Za pár minut jsme došli k pěknému místu, zvaného Hladká skalka. Zde je možnost si odpočinout na lavičce - cyklisté si musejí dát pozor na terénní nerovnosti na cestě. U lavičky se mezapomeňte podívat přes údolí na protější skálu - ve skalním masívu uvidíte Jánošíkovu hlavu. Pozoruhodný úkaz je vysoký 30 metrů !
Pokračujeme dále dle mapy, kterou jsme dostali zdarma na parkovišti. Za chvilku jsme přišli k propasti Kobyliny, hluboké 80 metrů. Zde pozor na děti - skalní převis nad propastí není vůbec zajištěn zábradlím !!! Pohled dolů je úchvatný. Na dně se blyští říčka Kvačianka.
Cesta stále stoupá až do nevyššího místa na naší trase - konečně jsme došli na místo zvané Roháč. Máme za sebou celkově přes 150 metrů převýšení a necelé 2 kilometry v nohách. Roháč je ostrá špičatá skála, od níž je krásný výhled do údolí a do okolí. U Roháče je také starý pískovcový kříž z roku 1860. K němu se váže pověst a ztracených a opět nalezených penězích.
Když jsme se pokochali vyhlídkou, vrátili jsme se na cestu a čekalo nás krátké klesání ke studánce Pod Vatrovou. Má osvěžující vodu i v horkém létě.
Od studánky jsme zdolali krátké stoupání na rozcestí. Cyklisté mohou pokračovat po široké cestě, která je zavede taktéž do doliny. My pěší volíme zkratku - prudkým klesáním po úzké traverzové pěšině klesáme až na samotné dno doliny k říčce Kvačiance. Zde se obě cesty spojují u mostu.
Zde jsou opět dvě možnosti - můžeme jít rovnou k vodním mlýnům, které jsou hned pod námi, my jsme zvolili druhou možnost - nejdříve se podíváme na vodopád.
Přešli jsme poněkud chatrný most s dřevěnými prkny, za kterým dřevěná cedule ukazuje k vodopádu. Musíme sejít z cesty, před námi je však říčka Borovianka a žádný mostek. Využili jsme tedy kamenů a suchou nohou se dostali na druhý břeh. Jak jsme se později dozvěděli ve mlýně, bývala tu lávka, kterou odnesla voda. Ač je ve mlýně pila, nová lávka zde v létě 2011 nebyla. Po pár metrech se před námi objevil krásný Ráztocký vodopád, který napájí stejnomenná říčka. Proud padající vody omývá těsně přiléhající dřevěný žebřík. Z našeho pohledu není v nejlepším stavu a ani k němu nevede žádná lávka. Brodit potokem se nám nechce a jdeme zpět. Dříve sloužil žebřík jako zkratka na cestě mezi Velkou Borovou a Huty.
Vracíme se zpět pár desítek metrů přes most a sestupujeme k mlýnům. Zdejší místo se nazývá Oblazy - je zde soutok všech tří říček - Kvačianky, Ráztoky a Borovianky. Původně byly v Kvačianské dolině tři mlýny. Dokonce se zmiňuje i čtvrtý mlýn, hlouběji v údolí, pod Roháčem, který však v 19.století vzala voda.
Horní mlýn - gejdošovský, byl postaven v 1.polovině 19. století obcí Sviňarky, dnes Malé Borové pro potřeby místních obyvatel. V roce 1920 si ho pronajali manželé Gejdošovci. Jejich přímo dobrodružná cesta přes ruskou frontu až na Oblazy zaujme každého návštěvníka. Dnes zde můžeme pozorovat zrekonstruované mlýnské zařízení, jakož i pozůstatky ze staré historie mlýna.
Dolní mlýn - brunčiakovský byl postaven obcí Veľké Borové ve stejném čase. Jsou na něm dvě kola, které poháněly nejen mlýnské zařízení ale i starý typ pily. Dnes si tuto pilu můžeme podívat v rekonstruovaném stavu.
Třetí mlýn představovala formanská hospoda, v níž žil hospodský Maťuga. Mnozí se ještě dnes pamatují, jak se zde zastavovali na jídlo a občerstvení. V roce 1944 však ustupující fašisté hospodu podpálili a dnes najdeme sotva její základy. Nachází se trochu dál ve směru na Huty po červené značce.
Mlýny postupně po roce 1945 chátraly, až se staly skoro úplnými ruinami. Od roku 1980 však památkáři začali tyto skvosty venkovské architektury zachraňovat a dnes jsou již zcela zrekonstruované, dokonce nedávno byl uveden do provozu horní mlýn. Návštěvníci si tak mohou na vlastní oči podívat technologii mletí mouky starodávným způsobem.
Po příchodu na toto kouzelné místo vás přivítají dobrovolníci, kteří se každoročně na tomto místě střídají, jsou zde ubytováni a žijí tu uprostřed přírody, bez elektřiny jako za starých časů. Oba objekty - horní i dolní mlýn - jsou otevřené a návštěvník si je může prohlédnout i zevnitř.
Od mlýnů můžeme pokračovat po modré značce do Velké Borové nebo po červené okolo Formanské hospody ( dnes jen základy ) do obce Huty.
Podobné příspěvky
Kliknutím se rozbalí popisek příspěvku.
- Kvačianska dolina
Diskuse k místu Kvačianská dolina
jirkacek