Kostel sv. Petra a Pavla - Peruc
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Písemné zprávy o peruckém farním kostele máme z roku 1384, jeho původní místo však není známo. V letech 1363 – 1389 byl peruckým farářem P. Záviš, syn Dětřicha – držitele Peruce.
V husitských válkách byla fara obsazena utrakvisty. Teprve pobělohorská doba přináší návrat ke katolictví. V 50. letech 17. stol. přichází Na Peruc misionáři z Polska. Jejich působení je doloženo jako nenásilné.
V letech 1722 – 1724 byl zbudován nový barokní Kostel Sv. Petra a Pavla z popudu zbožného šlechtice Alexandra Johanna z Ledeburu, který stavbou pověřil stavitele Petra Pavla Columbaniho. Základ k novému kostelu položil farář Josef Petr Schořel a posvěcen byl doksanským prelátem Josefem Mikou.
V druhé polovině 19. století se Peruc stává centrem českého národního obrození, a to hlavně díky osobě kněze Františka Daneše. P. Daneš byl od r. 1846 nejen knězem, ale i učitelem na zdejší škole a od roku 1852 školním inspektorem.
Po smrti P. Daneše roku 1892 nastupuje na Peruc kaplan Josef Opp a setrvává zde až do roku 1917. Od roku 1937, kdy umírá P. Josef Krofta, na Peruc dojíždí zlonický farář. Historie se opakuje, protože po P. Páchovi, který na Peruci působil do r. 2000, na Peruc nový kněz nepřišel a tato farnost patří opět pod Zlonice.
Průčelí kostela oživují sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého v nikách, nad kterými je umístěna socha Krista se sv. Petrem a Pavlem po stranách. Projdeme-li hlavním vchodem do předsíně, po pravé straně vidíme schodiště vedoucí na kůr a na hranolovitou věž nad východním průčelím. Po levé straně je oltář sv. Kříže, kde bývá o Vánocích také postaven betlém.
Po stranách presbytáře jsou dvě sakristie s oratořemi v patře. Presbytář od chrámové lodi dělí dřevěná mřížka, chrámovou loď od předsíně odděluje železná mříž, kterou dal roku 1759 zhotovit farář Alexandr Jan Zeizler.