Chata a restaurace Čertovy kameny

Ať se nám to líbí nebo ne, tělo sportovce – turisty nevyjímaje – potřebuje ke svým výkonům nějaký zdroj energie. Pánové Š+G sice vždy tvrdili, že by nemělo pohrdnout ani ováleným soustem, ale přece jenom dobrá hospoda je dobrá hospoda … a polévka je grunt. Asi proto nám i v Jeseníkách byly do cesty postaveny různé turistické chaty a osvěžovny. Příkladem může být např. chata s restaurací a ubytováním, nacházející se ve výšce téměř 700 nadmořských metrů a na úbočí dominanty Jesenicka, tedy vrcholu Zlatý chlum. Tento podnik se jmenuje – stejně jako nedaleké skalisko - Čertovy kameny a je oblíbeným východiskem i cílovou stanicí mnohých turistů, cyklistů, horolezců i běžných ctitelů přírodních krás a lázeňských hostů.

Chata Čertovy kameny je dostupná po silnici (od Jeseníka směrem na Českou Ves a po přejetí mostu za kruhovým objezdem odbočit Doprava a vzápětí opět Doprava na Nerudovu ulici; pří cestě od Mikulovic se odbočí doleva a před mostem), po žluté TZ od autobusového nádraží v Jeseníku nebo po modré TZ z České Vsi. U chaty je hlídané a placené parkoviště, ale při vydatné konzumaci se parkovací poplatek vrací. V zimě je k dispozici udržovaná běžkařská trať na Rejvíz. A zaujme jistě také dřevěný „totem“, stojící vedle restaurace, který zobrazuje několik velmi sympatických obyvatel pekla všech pohlaví.

K ubytování dnes slouží celkem 38 lůžek v 10 pokojích o 1 až 6 lůžcích. Ubytovací prostory doplňuje nekuřácká restaurace, jídelna s barem a salonek. Vyhlášená je zdejší kuchyně, zejména slavné borůvkové knedlíky, a pozornosti návštěvníků by neměly uniknout ani polévky, například bramboračka s houbami. Objednat si ovšem lze také specialitky typu pečené ovarové koleno, čertovská játra, balkánská pleskavice, pečená kachna, grilovaná živáňská či vepřová kýta nebo pečené selátko.

Na závěr pro „fajnšmekry“ něco z historie tohoto objektu, která se začíná psát na počátku minulého století, přesněji řečeno v roce 1904. Jeho český název (Čertovy kameny) je odvozen od staré pověsti o vzniku sousedního skalního útvaru, ten německý (Harichstein) připomíná německého sedláka Vinzenze Haricha, který zde chatu na svém pozemku postavil. Byl to zřejmě dobrý obchodník, který včas vycítil narůstající zájem o turistický ruch v Jeseníkách na konci 19. století. Nahrál mu také rok 1881, kdy v nedalekém Jeseníku vzniklo ústředí oblastní turistické organizace „Moravsko-slezský sudetský horský spolek“, tedy MSSGV, stavba rozhledny na Zlatém chlumu v roce 1899 i zájem o jesenickou turistiku ze strany říšských Němců. Navíc poloha nové restaurace byla ideální: jednak v blízkosti útvaru Harichstein s vyhlídkovou plošinou nabízející pohled do údolí Bělé i polských rovin, jednak při cestě na Zlatý chlum.

Základna chaty byla vystavěna – z bezpečnostních důvodů - z kamene a možná také proto převzala restaurace jméno Harichstein. I dnes místní výraz Harikáče používají. Průčelím a vchodem je budova obrácena k jihu a ke svahu Zlatého chlumu s rozhlednou. Od počátku byla po celé délce průčelí – a na kamenné podezdívce - vybudována otevřená letní dřevěná veranda. Průchozí chodba rozdělovala objekt na dvě poloviny, přičemž v levé byla umístěna restaurace s výčepem, v pravé ubikace obsluhujícího personálu. K pravé zadní části bylo připojeno dřevěné křídlo s kuchyní, bytem správce a skladem. V zadní části se nacházely rovněž záchody, přírodní sprcha a dílny. Ve stodole pak byly ustájeny krávy, takže jídelníček hostů pravidelně doplňovaly čerstvé domácí mléčné výrobky.

Restaurace se brzy stala oblíbeným výletním i turistickým cílem, zvláště poté, co k ní byla vybudována lesní přístupová cesta. Ve 30. letech si restauraci pronajal Hugo Weiser a zahájil zde éru vyhlášených tanečních zábav. Úpadek oblíbeného podniku přinesla až II. světová válka, kdy nacisté postupně zrušili všechny spolky v protektorátu, včetně MSSGV. Po skončení války byl všechen německý majetek konfiskován a při vystěhování německého obyvatelstva opustila pohraničí i Harichova rodina. Nově pojmenovaný Hostinec Čertovy kameny zůstal rok opuštěn, takže se nelze divit, že vnitřní zařízení bylo rozkradeno a celý objekt silně poškozen. Pozemky získaly Státní lesy a hostinec národní správce, který později skončil v jáchymovských dolech. Poté se hostinec stává majetkem a rekreačním střediskem n. p. Řetězárna Česká Ves a později n. p. Depo Brno, který otevřenou verandu zasklil a objekt za pomoci dieselových motorů elektrifikoval. Hostinec se pomalu měnil v klasickou turistickou chatu s ubytováním hostů v 6 malých pokojích v patře a dvou velkých pokojů s 15 lůžky v přízemí. Objekt byl provozován jen v letních měsících a jeho ubytovací kapacita byla 40 míst.

V roce 1962 chatu zakoupily Moravské šamotové a lupkové závody Velké Opatovice, které zde zavedly provoz celoroční, se zimními lyžařskými kurzy pro školy i výcvikem lyžařských začátečníků. O rok později je vybudována nová studna a obnovena zeleninová zahrádka. V roce 1965 chatu kupuje ZV ROH n. p. ČKD Blansko, který ihned upraví starou přístupovou lesní cestu, což vyřeší část problémů se zásobováním. Velké změny nastanou s výměnou správce v roce 1966. Chata je plně elektrifikována, takže jsou sem ihned instalovány Lednice a mrazáky, jsou strženy všechny dřevěné přístavby včetně stodoly a zůstane jen přístavek s kuchyní. Na jejich místě vyroste zděný objekt s bytem pro správce a nové splachovací toalety. Nová kotelna umožní zavést do celé budovy ústřední vytápění. Přibudou také další hostinské pokoje a změní se rovněž uspořádání původní budovy, kde si jídelna s výčepem (posun zleva doprava) přehodí místo s oběma 15-ti lůžkovými pokoji. Vznikne tak nová prostorná jídelna, přímo sousedící s kuchyní i nové sociálky. Opraven byl i přístup na skalní vyhlídku a přístupová cesta z Jeseníku.

V roce 1975 chatu odkupuje ZV ROH Igla Lužice a s nástupem nových správců (manželé Bašičovi) přicházejí také velké stavební úpravy, které chatu změnily do současné podoby, a je konečně vybudována nová asfaltová silnice z Jeseníku (rok 1979). Definitivně zaniká dřevěný přístavek s kuchyní a na jeho místě je postaveno rozsáhlejší zděné zadní křídlo s novou kuchyní, sklady a uhelnou. V poschodí nad nimi vznikly nové dvoulůžkové pokoje a sociální zařízení. Celou rekonstrukcí se snížila ubytovací kapacita chaty na 47 míst, později na dnešních 30. Dřevěnou verandu nahradila zděná a nad se objevil balkon. Jsou postupně vyměněna všechna okna, je zgenerálkována střecha a do všech pokojů je také zavedena studená i teplá voda. Celá rekonstrukce chaty byla ukončena již v roce 1980, kdy byly Čertovy kameny omítnuty, čímž ztratily svou původní kamennou podobu. O čtyři roky později se na přilehlém svahu objevuje lyžařský vlek.

Po roce 1989 si Bašičovi vzali chatu do ekonomického pronájmu a zřídili zde postupně večerní vinárnu a venkovní posezení na zděné terase před chatou, upravili tábořiště a zajistili generální opravu bezpečnostního zábradlí na skalní vyhlídce. Jejich syn v novém tisíciletí vybudoval parkoviště pro hotelové hosty, hřiště na volejbal, zastřešené posezení s otevřeným krbem a další venkovní terasu s pergolou. Popularita Čertových kamenů roste a toto místo se stává stále oblíbenějším východištěm k výletům do blízkého i širokého okolí (skalní útvar s horolezeckými výstupy Čertovy kameny, skalky Bělák a Kostelník, rozhledna Zlatý chlum, mechová jezírka na Rejvízu, Jeskyně na Pomezí a Na Špičáku, hřebeny Jeseníků nebo sousední Polsko).