Bývalý hostinec v Antonínově údolí, dnes Hotel pod Pralesem

V horní části Antonínova údolí, na hranici Krkonošského národního parku, se stranou turistického ruchu nachází Hotel pod Pralesem. Je součástí osady Dolní Sejfy, dnes přičleněné k Mladým Bukům.

Historie místa sahá až do roku 1682, kdy kníže Jan Adolf Schwarzenberg založil na pozemcích zaniklého poplužního dvora osadu Dolní Sejfy. Tehdy se v Rýchorách a na jejich úpatí kutalo a rýžovalo zlato, proto je v názvu osady slovo Sejfy. Sejfský potok, dnes se jmenuje Kalná, protékající Antonínovým údolím byl zlatonosný.

Když si Anton Frenzl z Mladých buků, narozený 11. září 1830, postavil v místě dnešního Hotelu pod Pralesem v roce 1889 chalupu, netušil, že obyvatelé okolních obcí pojmenují údolí po něm. Zpočátku se název Antoniental (Antonínovo údolí) používal spíše žertem, později se však vžil a stal se oficiálním. Lidově se údolí říkalo také Antonál.

Anton Frenzl měl dceru Auguste, se kterou se kolem roku 1900 oženil mladobucký vyučený truhlář Jilius Peschke. Ten dal selské usedlosti zcela novou podobu. Obytnou část zvýšil o jedno patro a z boku přistavěl prostorný taneční sál s prosklenou verandou. I paní Peschkeová byla šikovná, vládla v kuchyni a její bramborový salát a koláče získaly věhlas v širokém okolí.

Hostinec se brzy stal oblíbeným výletním místem obyvatel Mladých Buků (Jungbuch), Svobody nad Úpou (Freiheit), Janských Lázní (Johannisbad), Maršova (Marschendorf) a dalších obcí.

Propagaci hostince v Antonínově údolí pomáhala i pravidelná inzerce v novinách. Jeden takový inzerát z první poloviny 20. století přikládám ve fotogalerii. Je v něm psáno (přeloženo z němčiny): Ideálně položené výletní místo vzdálené asi 1/2 hodiny od železniční stanice. Větší taneční a vedlejší sál s krásnou hrací skříní, zastíněnou zahradou. Velmi vhodné pro spolkové výlety a lidové slavnosti. Vlastní mléčné hospodářství, vynikající nápoje jako káva se šlehačkou. Majitel Julius Peschke

Poválečným správcem objektu byl pan Koblížek, který v sousední Antonínské kapličce údajně našel ukryté stříbrné servírovací nádobí. Původně kaplička, vysvěcená roku 1933, byla zamýšlená jako hrobka Peschkeových. Dnes je využívána k církevním i občanským svatebním obřadům.

Následně pohostinství převzal Ivan Marko, příslušník Svobodovy východní armády. Do historie místa se k pobavení ostatních zapsal rekordní tržbou neplatných peněz krátce po měnové reformě, která proběhla 1. června 1953. Informace o měnové reformě se panu Markovi včas jaksi nedonesla. O to více byl následně překvapený.

Později objekt krátce sloužil letcům z Hradce Králové, a od 60. let minulého století odborářům z lokomotivního depa ČSD Zdice a ČSAD Beroun. V roce 1988 – 89 železničáři stavení zbourali. V roce 1992 byl na stejném místě postavený současný Hotel pod Pralesem. Jeho název ovlivnil prales na Dvorském vrchu, nejvyšším místě Rýchor (hotel stojí na jejich jihozápadním úpatí).

To je stručná historie o oblíbeném a vyhledávaném hostinci v Antonínově údolí. Jeho popularita trvala přibližně padesát let. O současném novém Hotelu pod Pralesem, jeho vybavení, službách a cenách se dočtete na http://www.hotel-pp.cz.

Okolo Hotelu pod Pralesem nevede žádná turistická značka. Dojdete k němu z Mladých Buků Antonínovým údolím za půl hodiny (viz inzerát majitele Peschkeho). Z druhé strany se k hotelu dostanete od rozcestí u přírodní památky Slunečná stráň po úzké asfaltové silnici za přibližně pět až deset minut.