Brdárka – evangelický kostel (kostol Evanjelickej cirkvi a.v.)

Evangelický kostel v ještě nedávno téměř vymřelé malé vesničce Brdárka je součástí historického regionu Gemer. Přitom se zde jedná o jistou raritu, protože mezi zdejšími středověkými kostely je tento v podstatě novostavbou. Byl totiž postaven roku 1696 na místě staršího dřevěného kostola. Jedná se o typický příklad jednoduchého vesnického kostelíka, který ve své podobě spojuje prvky renesancie i baroka.

Tato podoba však v žádném případě nebyla konečná. Nejprve byla roku 1786 dokončena přestavba kostola ve smyslu tolerančního patentu, poté v roce 1850 a stylu lidového baroka přistavěli ke kostelu věž. Oba zvony v ní jsou však datovány teprve rokerm 1921.

Dřevěný sloupový oltář pochází z roku 1754 a kromě točitých sloupů a mohutné římsy zaujme také malými andílky, predelou s obrazem Poslední večeře nebo obrazy Ukrižování a Vzkříšení Krista. Ze stejného období pochází také kazateľna, ktorou zdobí pozlacené reliéfy Krista a čtyř evangelistů. Nad baldachýnem je pak umístěna socha anděla.

Nedílnou – a pro Gemer tolik typickou – součástí kostela je i zde od roku 1749 dřevěná empora na vyřezávaných sloupech. Na ní se nacházejí barokní varhany, které v roce 1762 postavil varhanář Daniel Wallachy ze Spišské Soboty a které jsou jeho posledním dodnes kompletně zachovaným nástrojem (což může být tak trošku reklamní slogan, protože svého času z něj bylo pár píšťal ukradeno). Empora v Brdárce je vůbec uznávaným unikátem, protože kromě běžné výzdoby rostlinnými ornamenty a umělým mramorováním zde najdeme také sedm zobrazení (jejich autorem je zřejmě někdejší místní farář Pavel Jozef Šafárik), kterým vévodí centrální výjev, kde evangelíci děkují císaři Josefovi II. za Toleranční patent. Na vedlejších obrazech můžeme vidět biblické motívy, např. Rajskou zahradu, Stvoření Adama nebo Krista, Mojžiše, Árona a evangelisty v chrámu.

Kostelík je přístupný po dohodě nebo při mimořádných akcích a vstup do něj je bezplatný. Většina mobiliáře tohoto kostela, který je slovenskou kulturní památkou (samostatnou památkou jsou zde dveře, lustr, empora, lavice, varhany, oltář, kazatelna a křtitelnice) byla vyrobena ve stylu rustikálního baroka lidmi z vesnice a jejího okolí. Brdárka přitom v době vzniku tohoto kostela (pův. jen „tajné“ evangelické modlitebny, později přestavěné ve stylu barokního klasicismu s pruskými klenbami) byla Bohem zapomenutým koncem všech cest. Do jisté míry jí – naštěstí – zůstává i dnes …

Zcela na závěr je potřeba zmínit pověst, která se k brdárskému kostelu váže. Vypráví se v ní o krvavé ruce, která se vždy o půlnoci zjevovala v kostelní věži a signalizovala tím, že udeřila hodina, kdy svět patří nečistým silám. V té době (ale i dnes) se zde zvonilo ručně a mezi povinnosti zvoníka patřilo mj. odbíjení půlnoci. Ruka mu sice nikdy neublížila, ale velmi se jí bál a jeho práce pro něj byla dlouho pravým utrpením. Po dlouhém čase pak krvavá ruka najednou zase zmizela.