Zimní Opárenské údolí- díl 2.

Tak jsem se dostal k tomu, abych si udělal opět procházku Opárenským údolím v zimním období. I když tentokrát by se to dalo nazvat menším výletem. Cestu jsem opět začal ve vsi Hrušovka. Ráno tu bylo jak malované. Typická zimní idylka. Vše bylo krásně ojínělé a do toho svítilo sluníčko. Ovšem když jsem se blížil k Chotiměři, tak jsem začal mít obavy, jestli procházku má cenu dělat. Ona se totiž proti mně hnala mlha jak ,,mlíko". Řekl jsem si že až k Opárenskému mlýnu dojdu a tam uvidím, jak se situace z mlhou bude dál vyvíjet. Moje tpělivost se vyplatila. Nejdříve jsem se musel ,,prokousat“ v Chotiměři mlhou a když jsem došel kousek za nový dálniční Most, tak jsem byl mile překvapen. Po mlze nebylo ani památky. Objevila se přede mnou opět krása našeho údolí. Došel jsem tedy k Opárenskému mlýnu a odtud jsem se vydal směr Malé Žernoseky, tedy východní částí údolí.

Tentokrát byla cesta delší, než minule, ale to mě nějak nevadilo. Hlavně že jsem si mohl užít zdejšího klidu narušovaného akorát šumějícím Milešovským potokem, který mi celou cestu až do Malých Žernosek dělal společnost. Potok mi i celou cestu ukazoval, jak dokázal místy úplně zamrznout. A tloušťka ledu mě taky úpně zarazila. Až do této doby jsem neměl ani tušení, jaký se na potoce dokáže udělat silný led. Alespoň jsem zase něco zjistil o tom našem Milešovském potoce. Moje první hlavní zastavení bylo u dvou tunelů pod železniční tratí u střelnice. Jedním tunelem prochází hlavní cesta a druhým menším tunelem prochází strouha od náhonu k Černému (Černodolskému) mlýnu. Až tentokrát mi došlo, že právě tato strouha, o které už dlouho vím, je náhon ke mlýnu. Opět zase o něco chytřejší. Nafotil jsem si tedy oba tunely a náhon a pokračoval dále podle střelnice až k Černému, nebo i jinak zvanému Černodolskému mlýnu, udělal jsem zde pár snímků mlýna a okolí a pokračoval dále k Malým Žernosekám.

Další zastavení mě čekalo u jezu na Milešovském potoce, který hučel jak zběsilí. Potom jsem pokračoval dále podle Opárenského tábora až k poslednímu Mlýnu v Opárenském údolí směrem na Malé Žernoseky. Naproti mlýnu je vystaven morový kámen, připomínající morové neštěstí z roku 1680. Kámen byl přesunut o pár metrů výše od svého původního místa a prošel renovací. Chvíli mi trvalo, než jsem zvykl na jeho nové umístění. Byl jsem zvyklý na to jeho původní místo. Je ale pravda, že je to pro tento morový kámen lepší, že byl přesunut výše a dále od potoka, protože na svém původním místě trpěl častým vylitím vody z Milešovského potoka. Po nafocení mlýna a morového kamene jsem opět pokračoval ve své procházce. Dále až do Žernosek se už nenachází nějak nic významného, krom pár kvalitně udělaných propustků pod tratí z opěrnými zdmi. Opět musím vyzdvihnout kvalitní práci naších předků při stavbě trati Lovosice- Řetenice.

Po procházce východní částí Opárenského údolí jsem dorazil do již zmiňovaných Malých Žernosek. Prošel jsem kolem sportovního areálu a na chvíli jsem se zastavil u zdejšího Dědského parku. Pozor, to není chyba ve slově, doopravdy se jedná i o park pro starší generaci. Je to místo pro zdravé cvičení. Jsou tu různé přístroje, na kterých si lze protáhnout tělo třeba po delším cyklistické výletě, nebo se lze procvičit jen tak pro zdraví. Takže je to samozřejmně určené i pro mladší generaci. Akorát teď v zimě tento sportovní park očividně dlouho nikdo nevyužil.

Při pobytu v Malých Žernosekách jsem pořád uvažoval, zda-li se mám z nedalekých Lovosic svést vlakem na horu, nebo jestli tuto zpáteční cestu mám opět uskutečnit pěšky. Nakonec vyhrála varianta číslo dvě. Ovšem stejně jsem šel trochu jinudy. Vzal jsem to totiž po kolejích. Pro železničního fandu, jako jsem já, varianta ideální.Rozhodl jsem se proto hlavně z důvodu, abych tuto trať poznal pořádně v zimním období. Cesta po kolejích až domů byla pohodová, sem tam jsem udělal pár fotek trati a jejího okolí a pokračoval jsem až na Chotiměřské nádraží, kde jsem počkal, až přijede moje sestra vlakem a oba jsme pak zdárně došli domů do blízkého Velemína. Mužu teď v klidu na závěr tohoto článku napsat, že procházka východní částí zimního Opárenského údolí se vydařila. To samé se týče i minulé procházky severozápadní částí našeho krásného údolí.