Zimní Opárenské údolí- díl 1.

K myšlence a tedy i uskutečnění procházky Opárenským údolím v zimním období mě dovedla návštěva mého kolegy včelaře ve vsi Opárno. Ze vsi Hrušovka jsem vyrazil směrem na Chotiměř a odtud rovnou do Opárenského Údolí.

V tomto díle se budu věnovat severozápadní části Opárenského Údolí, kterou jsem dne 23. 1. 2013 prošel při své cestě do Opárna. Opárenské údolí je jedno z území, kde se dá ještě najít opravdový klid. Při výletě či jen obyčejné procházce do této oázy klidu se dá objevovat krása přírody, či historie a to je právě to pravé pro moji osobu- milovníka přírody a historie. V zimě, kdy je vše odlistěné člověk objevuje tolik věcí a míst, kterých si přes období, kdy všude vládne zeleň, nevšimne. To je konkrétně případ mlýnského náhonu k bývalému Konrádovu (Opárenskému) mlýnu. Až dnes jsem teprve objevil, kde se přesně nachází. Ovšem už teď se chci zmínit, že náhon jsem objevil až při své zpáteční cestě z Opárna. Samozřejmě jsem si svůj objev prohlédnul a nafotografoval. Objevil jsem při tom i takový detail, jako je kanálek vedený z náhonu pod cestu. Z největší pravděpodobností jím dříve tekla voda přímo na mlýnské kolo ve mlýně. Kanálek se do dnešní doby docela zachoval, alespoň v místě kde začíná, ovšem asi málo kdo o něm ví, protože je schovaný v křovinách.

Pro upřesnění místa, o kterém teď píši. Konrádův (Opárenský) mlýn se nachází na křižovatce cest z Chotiměře, Velemína, Opárna a východní části Opárenského údolí. Mlýn byl v nedávné době opraven a můžu potvrdit, co se týče mého hodnocení, že se rekonstrukce mlýna doopravdy podařila. Tento mlýn patří k několika mlýnům, které jsou, či byly postaveny téměř po celém údolí. Mlynářskému cechu se zde dařilo díky tomu, že celým údolím protéká Milešovský potok, který mlýny napajel. Při cestě do Opárna jsem pouze nafotil mlýn a pokračoval jsem tentokrát na Opárenský hrádek, který je téměř při cestě.

Přiznám se rovnou, že ač domácí, jsem tento hrádek v zimě navštívil poprvé. A krása zimního hrádku mě mile překvapila. Opárenský hrádek je jedna z mnoha zřícenin, které se v České republice vyskytují. Ani se nedivím, že tu lidi rádi přes noc i přespávají , samozřejmě, když je tepleji, ne v zimě. Jediné, co muže některé jedince trochu vystrašit je to, že by se tu v noci měl vyskytovat duch kněžny Libuše. To ale nemohu potvrdit, nezažil jsem ji tu. Po nafotografování hrádku jsem dále pokračoval do vsi Opárno. Ves si žila svým klidným všedním životem, jediné, co tu tentokrát bylo navíc, byl zvuk motorové pily od dělníků, kteří zde likvidovaly zdivočelý porost. Opárno v zimě, když je všude sníh, má své zvláštní kouzlo. Možná je to tím, že je to spíše vesnička nad údolím a je tu po většinou stará zástavba a sníh tomu právě dodává to již zmiňované kouzlo. Opět jsem tedy udělal několik snímků zimního Opárna a šel jsem uskutečnit zmiňovanou návštěvu.

Po návštěvě jsem vyrazil domů do Velemína. Cestu jsem zvolil ze začátku stejnou, jakou jsem zvolil při příchodu do Opárna. Jediná změna byla že jsem se již vyhnul hrádku. Sešel jsem svahovitou cestou k Opárenskému mlýnu, nafotil náhon a na zdejším rozcestí jsem se vydal vlevo směrem na Velemín. Při této cestě mě společnost dělal Milešovský potok, který se celou dobu line podél cesty (i přes) až do Velemína. Jeho cesta ale začíná ještě pěkný kousek za Velemínem, někde na úpatí nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky (837 m.n.m.). Při poklidné chůzi jsem si užíval klidu, který tu vládnul, sem tam jsem udělal pár fotek. Až tentokrát jsem se konečně dostal k tomu, abych si v klidu prohlédnul a nafotil dlouhou podpůrnou zeď pod tratí i z propustkem. Je na ní vidět kvalitní práce, kterou naši předci při stavbě trati Lovosice- Řetenice udělali. Dále jsem si vyfotil ještě nově postavený dálniční Most přes údolí. Nikdy jsem nebyl pro to, aby přes naše České středohoří, potažmo Opárenské údolí vedla dálnice, ale v tomto případě přiznávám, že se tento dálniční Most podařil. Není to žádná fádní stavba, jedná se o Most z mostním obloukem a ani toto místo nějak zásadně nenarušuje.

Moje procházka západní částí Opárenského údolí se blížila pomalu ke konci a na závěr jsem tedy ještě udělal nějaké fotky, abych jich náhodou neměl málo. Ono je pořád co fotit. V příštím díle vám popíšu cestu východní částí Opárenským údolím v jeho zimní kráse . Nejdřív ale tuto procházku (pro někoho výlet) musím uskutečnit.