Ze Šternberka přes Moravský Beroun do Uničova

Když jsem přišel s myšlenkou vyjet na kolech do Moravského Berouna a jeho okolí, moc pochopení jsem nenašel. Bylo mi předhazováno, že krajina je to sice relativně pěkná, ale v samotném městě nic zajímavého není. Jsem rád, že se mi povedlo dokázat, že to tak není a Moravský Beroun je nejen vstupní bránou do pohoří Nízkého Jeseníku, ale i městem se spoustou zajímavých historických památek. Ale vezmu to postupně a popořadě.

V pátek odpoledne jsem se kolmo přesunul do Šternberka, kde jsem přenocoval u kamaráda, který mě na další cestě doprovázel. Sobota - a nakonec i neplánovaně část neděle – měla být tedy věnována cyklovýletu v krajině šternberské a uničovské, s plánovanou okružní zajížďkou na území Moravskoslezského kraje.

Výpravu jsme zahájili hrou na závody automobilů do vrchu nad Šternberkem, tedy slavným Ecce Homo. Plazili jsme se pomalu, v až nepříjemně teplém počasí, úpatím Nízkého Jeseníku vzhůru, kamsi k vrtulím větrných elektráren nad městem. Občas nás ohrozil motorkář, který asi učil svou novou partnerku sedět na tandemu, protože nás předjížděl – samozřejmě v nejtěsnější blízkosti – asi devětkrát. A mohu klidně konstatovat, že dívčím copem jsem na kole dostal přes záda poprvé v životě ...

Po osvěžení legendární kyselkou v obci Ondrášov jsme dojeli do jednoho z hlavních cílů dne, třítisícového městečka Moravský Beroun. Zdejší pobyt jsme zahájili - celkem tradičně - ve zdejším informačním středisku, kde jsme pobrali něco materiálů a pohovořili s velmi sympatickou obsluhou ženského pohlaví. Poté jsme si prohlédli náměstí a vyrazili se osvěžit do místního pohostinství (pivo Radegast i rizoto s mořskými plody vysloveně potěšily). Díky venkovním teplotám jsme mohli během konzumace znaleckým okem ocenit - a následně i kladně ohodnotit - místní něžnější polovinu národa.

Čas však utíkal podezřele rychle, a proto jsme raději zaplatili a vyrazili shlédnout zdejší pamětihodnosti. Vzhledem k tomu, že jsem k fotografiím přidal i nějaké popisky, nebudu se jejich vylíčením nijak přehnaně zdržovat. Koneckonců bližší informace můžete najít v příspěvku: https://www.turistika.cz/mista/moravsky-beroun-a-jeho-pamatky. Rozhodně však stály za vidění a určitě jich nebylo málo.

Město Moravský Beroun také všude připomíná jednoho zdejšího občana, učitele autora Rybovy mše vánoční. Do zdejšího farního kostela jsme se ale, bohužel, nedostaly, takže – údajně - nejstarší varhany na Moravě nad sebou jsme jen tušili a sochu Madony od J.A. Heinze i menší obraz od J.K. Handkeho jsme přes mříž (snad) zahlédli. Vše důležité jsme řádně zdokumentovali a možná nejvíce nás upoutala Mařenka, tedy secesní náhrobek z roku 1910 na velmi pěkném hřbitově nad farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Zajímavý je i park „Křížový vrch“ s množstvím různých památek, včetně pozůstatků někdejšího hradu, a „nezbytným“ vysílačem. Před odjezdem z města následoval můj, již celkem tradiční, defekt, tentokrát ovšem v raritní podobě. Horkem rozpálené dva "flastry" na duši zadního kola se prostě "profoukly". Naštěstí jen asi 200 metrů od osvěžovny, takže jsme mohli spojit příjemné s užitečným.

Cestou nahoru - dolů jsme pak pokračovali přes několik obcí (např. Sedm dvorů nebo Hraničné Petrovice – viz. https://www.turistika.cz/mista/hranicne-petrovice-barokni-kostel-sv-petra-a-pavla), kolem různých přírodních zajímavostí, dvou bývalých mlýnů (např. Těšíkovského) a několika stavebních památek z období pozdního baroka a klasicismu, zpět ku Šternberku. Do města jsme se vřítili úctyhodným tempem téměř 55 km / hod. Horko už bylo opravdu nesnesitelné. Po krátké zastávce na focení, a zchlazení se, jedeme dál směrem na Uničov.

Končíme však už na půli cesty, tedy v Mladějovicích. Nejprve u krásné lípy (https://www.turistika.cz/mista/mladejovice-tisicileta-lipa), jejíž stáří je zřejmě téměř tisíciletí (do "interiéru" kmene se v minulosti skryla celá třída - v počtu 13 dětí - i s učitelem a strom byl úspěšný i v soutěži o nejkrásnější stromy ČR), poté u kostela sv. Máří Magdalény a nakonec i v místní hospodě.

Asfalt teče a z horkého vzduchu až bolí na plících. Chvíli dokonce zvažujeme možnost potupného návratu, ale já chci jet dál, protože jsem v Uničově domluven, že navštívím svého dlouholetého přítele a jeho půvabnou manželku. Zprostředkovaně se dozvídáme, že v Šumperku už leje. Vzápětí i to, že v Loučné nad Desnou proběhlo silné krupobití. V té době už slyšíme vzdálené hřmění i my. A tak celkem rychle dopít, do sedel a vyrážíme.

Za chvíli jsme v Uničově. Úkryt kol a radostně se vrháme do víru vášní … vlastně pardon, do zábavy na historickém jarmarku. Chvíli se procházíme mezi C.K. vojsky, krátce podebatujeme se Švejkem – který jako by panu Hrušinskému z oka vypadl - a jdeme na pivko. Výborná polotmavá jedenáctka, Milan klobáskuje, já volím raději utopence, ke kterému – coby slavnostní bonus - obdržím malou kontušovku. Začíná krápat a Ivoš nás přesvědčuje, abychom zůstali na noc. Jeho právě dorazivší choť se přidává a krásné ženě, jak známo, nelze odmítnout. A byl to více než dobrý nápad. Nakonec jsme viděli i celý ohňostroj za doprovodu hudby milovaných Pink Floyd, který však rázně ukončí bouřka a následná průtrž mračen.

Pak už jen sedíme, popíjíme a kecáme. S Ivošem vzpomínáme na společně prožité období puberty a stavů postpubertálních. Taky na dávné lásky, ale to jen maličko, abychom nenudili ostatní. Venku bouří i nebouří, prší i neprší a najednou je opět světlo. Tak rychle urvat alespoň dvě a půl hodiny spánku, rozloučit se s milými hostiteli (kafe, džus, panák slivovice a párky jsou fakt fajn loučení) a odjíždíme.

Každý na jinou stranu a, jak si později vzájemně sdělujeme, dojezd proběhl v obou případech zcela bez problémů. Zde je třeba poděkovat Policii ČR za to, že se nevěnovala v neděli ráno přílišné kontrole naprosté střízlivosti cyklistů. Jelo se sice celkem dobře, ale toto by asi tak úplně neklaplo. Už jen podle toho, jak se mi zdálo nekonečné a vyčerpávající stoupání Libinou k Hrabišínskému nádraží …

PS neboli poznámka na závěr: Jistě všichni znáte onu básničku určenou pánům slavícím padesátiny, která je tvořena pouze ze slov na písmeno "P". Pokusím se o shrnutí příjemného uničovského posezení v podobném duchu:. „Předletní podvečer. Povídáme, posloucháme parádní poprock, popíjíme. Před parapety poprchá. Poránu padl pátý půllitr pálenky. Proboha, půl páté!!! Půjdeme pospat. Příjemné posezení, přátelé!“

Více fotografií z akce naleznete na::

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Sternbersko,_Moravsky_Beroun_a_Unicov_06_2010