Výlet k Čertové skále (Turistika v okolí Zvolena III)

Turistu lákají tajemní místa. A takovými bezesporu jsou kopce, rokliny anebo jiné přírodní formy, které nesou čertovská a jiná pekelní jména. Zajímavým turistickým cílem v jižní části Kremnických vrchů nedaleko Zvolena je Čertova skála v přírodní rezervaci Boky.

Národní přírodní rezervace Boky se nachází na jihovýchodě Kremnických vrchů v katastru obce Budča (okres Zvolen). Tvoří ji slunné, k jihu a jihozápadu orientovány svahy, které se strmě kloní k Hronu. Nadmořská výška stoupá od 280 do 589 m (vrch Bučan). Rezervaci uzákonili v r. 1964 na ploše 176,49 ha. Důvodem je fakt, že se jedná o jednu z nejsevernějších lokalit vzácných teplo- a suchomilných rostlinných a živočišných společenstev na území Slovenska. Pozoruhodné lesostepní formace se šíří na andezitovém podloží, které vystupuje na povrch v podobě nevšedných geologicko-geomorfologických výtvorů.

Z geologie

Geologické podloží tvoří andezitové aglomeráty a tufy, které se nahromadili v období sopečné činnosti v mladších třetihorách. Přirozenými procesy se zrodili nevšední skály. Nejznámější z nich je Čertova skála, skalný hřib, původně obrovská sopečná puma, která se dostala na povrch z komplexu aglomerátů. Její objem se odhaduje na 9 m³, noha, kterou je přirostlá k podloží, se zdá být křehká, no zatím skála odolala nejen snaze některých turistů - siláků, ale i otřesům, když údolím budovali novou rychlostní komunikaci. Mechanickým zvětráváním, zejména působením mrazu, se balvanitá suť vlivem gravitace nahromadila v úžlabinách ve formě kamenných moří.

Bohatá teplomilná flóra

Výslunné stráně jsou kryty řídkými mezernatými lesními porosty s převahou duba zimního (Quercus petraea). Z dalších dřevin tu rostou lípa velkolistá i malolistá (Tilia platyphyllos a Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus), javor klen a mléč (Acer pseudoplatanus a Acer platanoides), buk lesní (Fagus syvlatica), třešeň ptačí (Cerasus avium), hrušeň obecní (Pyrus communis), jeřáb muk (Sorbus aria) a břek (Sorbus torminalis). V křovitém porostu se uplatňuje zejména mahalebka (Cerasus mahaleb), trnka obecná (Prunus spinosa), hloh obecný a jednosemenný (Crataegus laevigata a Crataegus monogyna), svída krvavá (Swida sanguinea) a dřín obecný (Cornus mas). Významní je právě výskyt dřínů, které jsou určující složkou dřínovo-dubových lesů, ve kterých je běžný dub pýřitý - šipák (Quercus pubescens) nahrazen cerem (Quercus cerrris). Cerové porosty na Bocích jsou staré 200 - 250 let a teda patří k nejstarším na Slovensku.

Zatímco v spodní částí svahů jsou souvislejší lesy, ve vyšších polohách se vyskytují lesostepní porosty s teplomilnými druhy rostlin. V lesích roste lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), ostřice chlupatá (Carex pilosa), žindava evropská (Sanicula europaea), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), lecha černá (Lathyrus niger), vzácněji mochnička kuklíkovitá (Waldsteinia geoides). Otevřené stráně zdobí divizna rakouská a černá (Verbascum austriacum a Verbascum niger), kohoutek věncový (Lychnis coronaria), mochna písečná a přímá (Potentilla arenaria a Potentilla recta), silenka nicí (Silene nutans), kostřava padalmatská (Festuca pseudodalmatica) a jiné druhy. Na skalách a v jejich blízkosti, kde je méně půdy, roste kosatec trávovitý (Iris graminea), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), nechrastíc srsnatý (Jovibarba hirta), rozchodník prudký (Sedum acre) a hvězdnice zlatovlásek (Crinitaria linosyris).

Vzácná drobná fauna i vysoká zvěř

Xerotermní biotopy hostí také vzácnou faunu. Nejnápadnějšími jsou ptáci, kterých zde zjistili kolem 75 druhů. V starých lesích hnízdí holub doupňák (Columba oenas), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), lejsek bělokrký a malý (Ficedula albicollis a Ficedula parva), na skalách hnízdí naše největší sova výr velký (Bubo bubo), na lesostepních loukách je častá pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a až do údolí zaletí jeřábek lesní (Bonasia bonasia).

Hojné jsou různé druhy plazů, jako ještěrka zední a zelená (Lacerta muralis a Lacerta viridis) a slepýš křehký - mědáček (Anguis fragilis). Z hadů je zde častá až do 2 m dorůstající užovka stromová (Elaphe longissima) a užovka hladká (Coronella austriaca), kterou si mnozí návštěvníci přírody mýlí pro její zbarvení se zmijí.

Bohatě jsou zde zastoupeny zejména teplomilné druhy hmyzu, měkkýšů a pavouků. V rezervaci bylo zjištěno 32 druhů lučních kobylek a sarančí, vyskytla se tady i kudlanka nábožná (Mantis religiosa) a z brouků druhy, které prožívají jen na nemnohých lokalitách střední Evropy.

Výslunné stráně vábí velké savce, jako jsou jeleny, divé prasata, srnce, lišky, vhodné úkryty zde nachází i divoká kočka, jezevec, kuny a prý se sem zatoulá i medvěd a vlk.

Před více než 30 lety vybudovali přes rezervaci nauční chodník se 13 informačními tabulemi. Jeho začátek se nachází asi 1,5 km západně od obce Budča v dolině Sietno při staré cestě směrem na Žiar nad Hronom a poslední tabule je na okraji Hronské Dúbravy. Je dlouhý něco přes 5 km a dá se po něm bez náhlení, s jedním strmějším stoupáním, projít za 3 hodiny. Na trase je i pamětní deska významnému slovenskému botanikovi Jánovi Futákovi, který byl rodákem z blízké vesnice Turová.

Po chodníku po značkách i bez nich

Na místě, kde začíná nauční chodník, je také začátek zelené turistické značky, která vede rovněž k Čertové skále. Od ní pokračuje přes lesostepní a lesní porosty k samotě Hrabiny se srubovou studní a nevšední zvoničkou. Dále otevřenou krajinou do osady Budička a do vesnice Třnie, které dominuje gotický kostel ze 14. stol. Odtud značky pokračují na hlavní hřeben Kremnických vrchů.

My můžeme sejít do údolí, do dědiny Turová, a to buď po asfaltové silnici, anebo také bez značek lesem nevelkou dolinkou, ve které se snažíme objevit asi 15 m vysoký Skalní vodopád. Od r. 1995 je přírodní památkou. Geologicky zajímavý je i lesem a křovím zarůstající kopec na turovským hřbitovem. Odborníci v něm rozpoznali sopouch - erozi obnažený kanál neogenní sopky.

Vycházka po trase Budča - dolina Sietno - Čertova skala - Hrabiny - Tŕnie - Turová zabere asi 3 ½ h. Turová je spojena s okresním sídlem Zvolen autobusovými spoji, ale jestli máte dobrou mapu, štipku orientačního smyslu a dostatek času, můžete pokračovat bez značek lesními a polními cestami z Turové do Bienské doliny a z ní buď do Zvolena anebo do lázní Kováčová, kde únavu z túry zaženete v bazénech termálního koupaliště, pravda, to funguje jenom od května do září.